Téměř každý z nás se někdy dostane do situace, která se mu zdá neúnosná. V ten moment nás často pohltí myšlenky na to, jak je náš život těžký a někdy si myslíme, že není hezký. Dokonce si řekneme, je hrozný, tak v čem pokračovat? Snažíme se vzpomínat, jak to bylo pěkné kdysi, než se zlomová situace odehrála. Dle svých dosavadních poznatků se snažíme otočit svou mysl na vše krásné, myslet pozitivně. Odpouštíme vždy znovu a znovu, představujeme si, jaké to má být. Daří se nám mnoho věcí, život nabírá správný směr, my se těšíme, ale… Pak přijde nepříjemná maličkost a my upadáme znova do toho zvláštního stavu bez chuti jít dál, těšit se a radovat.
Stále něco chybí. Někde se nám ztratila nějaká tečka. Co je špatně?
Milujeme sebe, své bližní, vše živé, Zem po které chodíme. Chybí tu něco? ANO!
Zapomněli jsme milovat svůj život. Zapomněli jsme jej přijímat takový, jaký je, milovat ho s vděčností za dary, které přichází.
Jaké dary? Kdo na sobě nepracuje, bude na něm zapracováno. :-)
To je věta, která mě konečně vrátila na začátek. Na začátek mého bytí na Zemi.Najednou mi bleskla hlavou. :-) Najednou? Zázraky se dějí a budou se dít. Díky Bože.
Tenhle článek byl původně taaaak hrozně zbytečně dlouhý… Už není. Tak doufám, že si ho někdo přečte a poučí se se mnou. MILUJME SVŮJ ŽIVOT. S úsměvem. 
S láskou 
Oli
