Venku sníh a tuhé mrazy.
My v posteli oba nazí
pod dekou si hřejem kosti.
Ani z jara zpěvem kos ti
nenadělí tolik blaha
(říkám si, když na tě sahám).
Nejsem totiž jako Bláha.
Ten navzdory všem svým snahám
na tu starou udici
nevytáhne ani mřenku.
A od ženy prudící
nedostal už povolenku.
Chodí za ní Franta Okoun
tajně kanálem a stokou
- pak se chlubí v putyce.
Všichni z naší ulice
se tím dobře baví.
I sám Bláha třeba ví,
ale jakoby nic dělá.
Jeho žena bláhová
je už prostě taková.
Zrovna tu jde do kostela.
