Moje sestra mi už léta říká sestro a já jí to jako sestra oplácím a říkám jí stejně. Jak jinak? Je to moje nejlepší sestra na světě a má nejkrásnější děti a manžela a dům, auto, černého psa Čerta a bílou kočku, které říkají Kočko a krásné rybičky v akváriu... prostě perfektní sestra.
Jely jsme spolu tramvají cestou z podještědu dolů do města. Obě v bundách do deště a Baruška v hlubokém kočárku s moderní kapucí perfektně obepínající celý kočárek se zipem, aby se dítě mohlo neprodyšně zazipovat proti nepříznivému počasí. Super výrobek do horského města pro moderní matku. Plýskanice jsou tady opravdu často. Jen Barborce se to nelíbilo. Nic přes ten zmoklý igelit neviděla, navíc v přeplněné tramvaji nemohla možná ani dýchat, takže začala brečet a řvát a vřískat na celou tramvaj... Ale už jsme vystupovaly a jen co jsem pomohla sestře ven s kočárkem, rozzipovala jsem to ubohé dítě, aby se mohlo nadechnout. To se ale zase nelíbilo mojí sestře. " Vždyť na to ta pláštěnka je. Aby nezmokla... " Obořila se na mě moje sestra. " Vždyť je v tom jak v sargofágu!" vracím to svojí sestře. "Proč myslíš, že tak vřeští?" pokračuji ve svých důvodech a utírám Barborce slzičky z tvářiček. "No tak to jsem nemusela takovou drahou pláštěnku vůbec kupovat" nedá se moje sestra. "No tak jí trochu zmokne nos, a co!"...odpovídám pohotově a důrazně, abychom si vzápětí všimly, jak na nás z otevřených dvěří tramvaje zírá celý Liberec ... Perfektní. Fakt. Takhle se předvádět cestujícím. Dveře se zavírají a my jsme nebyly schopny pohybu dokud celá tramvaj neodjela.
Miluji svoji sestru. Má krásné jméno. Přímo božské. Bohumila, Bohu-milá, milá-Bohu, Bohunka. Když už je přinucena slyšet otevřený názor svojí starší sestry, nehádá se se mnou. Bylo by to přece zbytečné. Ale protože moje mladší sestra je moc chytrá, já vím, že dříve nebo později přijde na to, že její milované dítě se nerozpustí jenom proto, že trochu zmoklo. I já přemýšlím. Vlastně má moje sestra pravdu. Kdyby nekupovala tu supermoderní neprodyšnou pláštěnku, mohly se ty peníze dát chudým. Baruška dychtivě pozoruje svět kolem sebe z útrob kočárku, netušíce, že by někomu mohly vadit dešťové kapky, moje sestra zarytě mlčí a já ... já mám ráda ticho po bouřce.:-)
A ty jsou v Liberci často. V každém ročním období. A je jim úplně jedno jestli je všední den nebo svátek nebo neděle. Vlastně mám ráda oboje. Když zuří bouře tak bouřku a když utichne, tak novou vůni toho ticha ....
satu satu 18.5.2010
