Starší tesař se cítil už unavený, a tak svému šéfovi oznámil, že zamýšlí odejít do důchodu a chce prožít se svou ženou život klidněji a beze spěchu. Budou se muset uskrovnit, ale už si potřebuje odpočinout. Nějak to zvládnou.
Staviteli bylo líto, že ztratí tak dobrého pracovníka, a požádal ho, aby mu jako osobní laskavost postavil ještě jeden dům.
Tesař souhlasil, ale brzy bylo vidět, že u své práce nemá srdce. Práci dost odbyl a používal druhořadé materiály. Nebylo to příliš šťastné ukončení profesní dráhy.
Když tesař práci dokončil, přišel si zaměstnavatel prohlédnout stavbu. Podal tesařovi klíč od domovních dveří. „Ten dům je váš,“ řekl, „to vám dávám jako dar.”
Tesař byl šokován. Taková ostuda! Kdyby jen věděl, že si staví vlastní dům, dělal by všechno úplně jinak.
Tak je to i s námi. Stavíme svůj život den po dni a často nedáváme do stavby to nejlepší co můžeme. Pak jsme šokováni, že v té stavbě, kterou budujeme, musíme žít
Kdybychom to mohli dělat znovu, stavěli bychom úplně jinak. Ale vrátit se nemůžeme.
Ty jsi tesařem svého života. Každý den zatloukáš hřebík, usazuješ prkno, nebo stavíš stěnu.
Tvé postoje a rozhodnutí, které děláš dnes, staví tvůj dům pro zítřek…
Buduj moudře!
Požádej Boha, aby se stal stavitelským mistrem tvého života!
On ti ukáže jak postavit pevný základ „domu“ tvého života.
