Kdo z nás nikdy nebyl malý kluk nebo holka, kdo z nás nesnil o tom, že vyroste a bude, no, velký. Velký sportovec nebo lékař, velká modelka nebo zpěvačka. Všechno by šlo lehce, kdyby záleželo jenom na nás, na našem talentu a úsilí. Nesvítí však na semaforu života jenom zelené světlo. Jsou tady rodiče, jsou tady učitelé, je tady společnost, kteří v tobě namísto nadějného umělce od dětství vidí advokáta nebo učitele a všechny tvé tvůrčí počiny devalvují komentáři, že na bohéma v rodině není nikdo zvědavý, uměním se beztak dnes člověk neuživí, nejdřív je třeba dělat něco pořádného a teprve potom, ve volném čase, zbude-li nějaký, si člověk může napsat nějakou tu básničku nebo namalovat obrázek. A já vám říkám, že není nic kromě volného času, všechno je tady pro vás a čeká, jak si to zařídíte. Jestli budete poslouchat hlasy takzvaných rádců nebo své vlastní srdce. Jestli budete žít sny lidí ve vašem okolí nebo své vlastní sny, až nakonec jednoho dne odložíte všechno, všechno, co vás netěší, co vám ubírá sílu, inspiraci a naději, ale děláte to, protože vás kdosi přesvědčil, že je správné to dělat, a ozbrojeni vírou ve svůj sen a důvěrou v jeho uskutečnění se vydáte do neprobádaných koutů lidské duše. Krajiny, která je vám možná nyní vzdálená, která je přesto vaším pravým domovem. Ta krajina se nazývá naplnění.
