Věnováno vodě
Patrně jste si také všimli, jak se tváří lidé, když je pěkný slunný den a oni procházejí ulicemi města se svými slunečními brýlemi, plyšovými psíčky a kornouty zmzliny, vyšňoření jako na pláž či rovnou do telenovely. Potom se spustí déšť a všechna pohoda je náhle pryč, jako když kuna vrazí do kurníku rozutečou se všichni na všechny strany, plážové žabky kvapně klapají o dlažbu, nákladné účesy jsou zachraňovány rorevřenými reklamními tiskovinami, naondulovaní psíčci se mění ve zmoklé slepice. Rád se bavím podobnými výjevy. Jejich absurdita ještě vynikne, když si člověk uvědomí, že i on sám je složený převážně z vody a že tedy vlastně prchá sám před sebou.
Pro smilování boží a všech andělů!
křičela voda na vodu
s vodou v patách, vodou nad hlavou
prchala voda před vodou
Že z oblohy se spustil déšť
křičela spas se, kdo můžeš
s vodou v žilách, vodou v ramenou
prchala voda před vodou
Do toho křiku, povyku
déšť spustil svoji muziku
tichounké pšššš… kap, tralala
pro vodu voda zpívala
