(blok č. 30 - 25. června)
Probudíš se a máš dovolenou.
Je horký letní den. Jdeš po betonové cestě a podivuješ se, že vše je zázrak: mravenci pod nohama, nenápadné květiny u cesty a obyčejná tráva.
Mluvíš s milenkou a cítíš elektrický oblouk, který vás propojuje přes korunu, ať je kdekoliv. Objevujete spolu poklady.
Potkáš náhodou toho, s kým se potřebuješ potkat, a řeknete si, co si máte říci.
Nesetkáš se, s kým se nemáš setkat.
Nikam nespěcháš.
Všechno, co děláš, dopadá tak, jak to očekáváš.
Přečteš v knize jen pár vět a odkládáš ji.
Posadíš se na břeh jezírka, vidíš, jak se kolem psa ve vodě rozbíhá kolo, symbol univerza. Zavřeš oči a vidíš Boží oko v barvě magenty.
Všechno, je jak má být.
Jsi naprosto spokojen.
Jsi tulák.
Není důležité, odkud a kam jdeš.
Jdeš lesem a dotýkáš se stromů.
Cvičíš falun-gong a energie sama posunuje po svých drahách tvé ruce tam, kde potřebují být. Nemusíš na to myslet.
Ptáci zpívají, jako by tepali zlatou síť
Tvoje aura je tak velká, že když tě potká pes, začne zuřivě štěkat a uteče.
Mávneš na mrak a řekneš mu: „Pojď, bratře, a vyčisti tuto zemi.“
Začne pršet.
Podíváš se do zrcadla. Vypadáš jako šílenec a jsi o 20 let mladší.
Buddha sedící v tvé šišince se chechtá, až se za břicho popadá.
