Program konference Nová Země 2010, která proběhla na
Sklenářce 17.-20.6.2010, byl tak bohatý, že jsem ho v celku ani neobsáhl, proto výstupy, hodnocení či závěry nechám na organizátorech a sám se zaměřím na to, co ten víkend dal mě.
Uviděl jsem Novou Zemi v jiném světle. Tušil jsem už před tím, že existují další pohledy na to, co je Nová Země, jak se tvoří či jak vzniká, ale tohle byl můj první hlubší kontakt s lidmi, kteří jdou na Novou Zemi jinými cestami, než jakými jsem šel dosud já nebo jakými jdou lidé, které jsem potkával. A naplňuje mě hlubokou radostí, jak se i ty další různé cesty doplňují a vzájemně obohacují či rozvíjejí.
Duch konference byl v tom, že se něco zásadního změnilo. Je to čerstvá změna, snad vyvolaná blížícím se rokem 2012 nebo již dlouhým hledáním „jiné“ budoucnosti, či snad novými technologiemi. Dlouho se nám zdálo, že ty cesty, kterými jdeme, jsou zašmodrchaná změť, že to naše toulání se „alternativou“ je spíš bloudění a tápání, nebo dokonce slepá cesta. Ale najednou společně zjišťujeme, že náš pohyb má jistý řád a skrytý smysl, že tím, co děláme, někdy náhodně, někdy vědomě, ale vždy podle hlasu srdce a s radostí, tvoříme novou realitu, pro kterou se začíná vžívat jméno Nová Země. A už tohle samotné sousloví nás inspiruje a spojuje.
Dochází k zásadní proměně téhle civilizace, která pramení z toho, že se hluboce mění náš pohled na svět, na planetu, na lidi kolem nás, že se mění naše vědomí. Zjišťujeme, že způsob, jak dosud společnost funguje, je nejen dlouhodobě neudržitelný, ale že také není věčně daný a tak, jako jsme ho společně (nevědomě) stvořili, tak ho taky můžeme společně (a již vědomě) změnit. Novou Zemí pak nazýváme svět po proměně, kdy vztahy mezi lidmi fungují na základě respektu a svobody, kdy náš vztah k Zemi je založený na vědomí sounáležitosti se vším živým, kdy civilizace a technika jsou našimi nástroji v péči, ochraně a rozvoji Života. Stále zřetelněji si uvědomujeme, že to, co děláme, přestává být bláznivou „alternativou“ a stává se legitimním hledáním nové cesty, jak vůbec umožnit přežití lidského druhu.
Cesty, kterými směřujeme do budoucnosti, mohou být velmi odlišné od těch, které zatím vidíme a je třeba vytvořit mnoho souběžných proudů či přechodů, protože zde mluvíme o přesunu 7 miliard lidí, kteří jsou různí a rozmanití a tak je skvělé, že mnoho průzkumníků z našich řad již hodně takových cest prošlapává. To bylo hlavní náplní konference. Viděli jsme jiné cesty v péči o krajinu a v zemědělství (permakultura, agrokruhy), v bydlení a stavitelství (komunity, cohousing, „hliněná“ architektura), v léčení a vzdělávání (lesní školka, přirozené porody) i v ekonomice (LETS, sítě spolupráce). Dosud jsme mnohé z toho mohli vnímat odděleně, ale dnes se to vše začíná tak prolínat a prostupovat, že už není možno najít hranice, člověk z jedné strany začne, a ať chce nebo nechce, skončí úplně na druhé.
Celou konferenci také propojovalo téma jak oslovit lidi, kteří ještě o jiné cestě neslyšeli, jak jim nabídnout tenhle pohled, jak je přitáhnout, inspirovat či zapojit. Někdy se to daří, jindy ne a často to je překvapivě prosté, například když v Brně uprostřed sídliště udělali zahradu. Úžasnou zkušeností pro mě také byla účast tří či čtyř generací lidí, kteří se rozhodli pro změnu. Užíval jsem si v mnohých neformálních diskusích moudrosti dam a pánů, kteří ty cesty hledají již desítky let i zápalu a elánu těch nově zapálených. K té změně jsme potřeba všichni.
