Čtu si články, příspěvky, diskuze.............. přemýšlím o nich a při tom vzpomínám.
Na sebe , na své myšlenky od doby co jsem si vědomě zapamatovala.
Čtu a přemýšlím.
Je to pravda?
je to smyšlenka?
je to rouhání?
je to sranda?
Klam a šalba?
Vše z toho co jsem napsala to pro mě v určitou dobu je, proč, ale? ptám se?
Vzpomínky, slova, odmítnutí.
Mé vlastní myšlenky, přemýšlení a zkoumání někdo dospělí nepochopil a popřel.
Dospělí mají přece vždycky pravdu, když jsme dítětem, že?¨
Mé vlastní myšlenky, přemýšlení a zkoumání někdo z učitelů nepochopil a popřel.
Ale učili nás, že učitelé mají pravdu, jsou vzdělaní a proto učí.
Mé vlastní myšlenky, přemýšlení a zkoumání někdo z milenců nepochopil a popřel.
Ale ten koho máme rádi, přece má pravdu nebo ne?
Nebo jsou to opravdu všechno jenom smyšlené smyšlenky nedotažené do konce špatně pochopené a nezpracované??????
Co je to?
Realita? Sen?
Nebo všechno dohromady jen?
Ve víře ve vlastní úsudek jdu vpřed, abych zjistila, že je to všechno úplně jinak... ? .... ! .... .
Mám odpustit, komu?
Nikdo mě nenutil s pistolí u hlavy, tak a tohle dělej tak jak chceme, tohle si pamatuj tak jak chceme, tohle žij tak jak chceme............. nebo ano???
V čem se dnešek liší od minulosti?
Je úplně stejný ..... mám stále možnost volby....... věřit či nevěřit..... toť otázka :-)
A co vlastně umím, když neumím????
Láska, přátelství, pokora, odpuštění, tolerance........ kam si pro to jít, když ono to je nakonec všechno jinak?
Do sebe? Ano, kam také jinam..........ale jak?
Články zdánlivě působí, že jsou psané lehkou rukou.......... jo jo, jsou, ale musela se nejdříve nadzvednout, aby mohla psát..... o čem... ono je to v podstatě přece jedno, o čem ..... hlavní je....
z a č í t 
