V různé literatuře-esoterické, filozofické apod. se o člověku mluví jako o souvislé spolupráci tří vrstev DUCH-DUŠE-TĚLO. Pokud začnu u TĚLA, je to to, co vidíme v zrcadle, to, co chodí, pohybuje se, mluví, různě se fyzicky projevuje apod. DUŠE je to, co dává podněty a povely k pohybu, projevu, k mluvení, to, co přemýšlí o fyzikálních zákonech, o tom jak je obejít, či přijmout apod. Každá lidská nemoc tělesná(TĚLA) je nemocí DUŠE. Duše a tělo úzce spolupracují s podvědomím, to je s DUCHEM. Úspěch člověka v životě závisí na tom, nakolik je schopen spolupráci těchto tří oblastí zkoordinovat a řídit se jí. Duší a tělem se úzce prolíná naše ego, které zajišťuje uspokojování všech našich tužeb zde na Zemi. V oblasti duchovní není pro ego místo, prostě tam není. Ego velmi silně působí při onemocněních těla a duše a často bývá překážkou při uzdravení, které by jinak mohlo být otázkou dní i hodin. Je to platné i u tzv. těžkých chorob(rakovina, roztroušená skl., apod.), jen lidé nechávají nemoc propuknout do plné síly a tím proces léčby stěžují, prodlužují, či znemožňují. Strach, falešné naděje, nalhávání si, to jsou projevy ega.
Proč tomu tak je.
Duch pohybující se na "druhém břehu", kde je jeho domov, je neustále zaměstnán prací na zákonech, kterými se řídí celý vesmír. Z našeho pohledu pracuje na teoriích, existuje tam obrovská knihovna, kde jsou uloženy veškeré informace o všech lidských životech, které zde na Zemi byly žity. Duch však má nepříjemný úděl a to ověřit si v praxi funkčnost všech těchto zákonů. Proto se rodí sem na Zemi a ověřuje, žije. Jsou mu do cesty kladeny překážky a on je musí překonávat, aby vyzkoušel a prokázal platnost zákonů universa. Velmi těžký a neoblíbený úkol. Do cesty jsou mu stavěny překážky, jako lidské ego(viz můj článek), lidské tělo a duše. Pokud duch nezvládne některou z nástrah, musí se inkarnovat a nástrahu zvládnout. Při tom zvládání je konfrontován s jinými dušemi a těly svých "kolegů", kterým třeba nechtěně(nechtěně z pohledu duše a těla) ublíží a vytváří si tak karmický dluh, který je pak nucen v dalším životě odčiňovat.(Proto např. ty úkazy, kdy muž si vybírá neustále stejný typ ženy, a žena též, pro partnerství-jsou to duchové zatížení karmickými dluhy a neustálým se potkáváním v životech se vyvazují z těchto dluhů) Proto jediné peklo, které existuje(pokud se to takto dá vůbec říct), je zde na Zemi. Pokud duše a tělo zvládne svoje ego a spolupracuje s duchem, nemusí se již narodit a zůstává doma, kde má neustále spoustu práce. Může pomáhat odtamtud(anděl strážný), duch inkarnující se na Zem si vybírá svého anděla, který mu zde na Zemi je vždy nablízku a vždy připraven pomoci. Problém je pouze v komunikaci a to je pouze problém spolupráce duše a těla oproštěných od ega s duchem. Pak to funguje. Vysvětlete to podnikateli milionáři, který má nakradeno, denně se přejídá, když mu to jde, tak smilní a ještě se tím vším chlubí, vysvětlete to politikovi, který je jeho vazalem a žije také tak. Pokud to dokážete, bude rázem po problému. Anebo u toho můžete zemřít, svým způsobem máte po problému potom Vy, ale na jak dlouho? Sebevražda třeba vytváří jakýsi karmický dluh sám na sobě a duch vůbec neodchází domů na druhou stranu a zakrátko se inkarnuje znovu a působí zde jako tzv. tmavá entita, člověk, od kterého je radno utéct. Tmavých entit je většina, nejsou to samozřejmě jen sebevrahové, vrahové apod., ale i entity nezvládající reinkarnace a vyvazování z karm. dluhů. Je jich 70%, je to poměrně deprimující informace, ale zde je vysvětlení, proč se absolutně "nechytáme" s láskou a světlem na veřejných diskusních forech, na veřejnosti apod. Při psaní podobných článků a diskuzích k nim mám jen mám poměrně velký strach, abych někomu neublížil a nevytvořil si zbytečnou karmu. Temnou entitu nezvládne nikdo, jsou to lidé, vedle kterých se budete cítit špatně, je to člověk, který Vám sám rozhodí celý kolektiv a určitě tyto lidi znáte. Je to člověk, který když s ním budete souhlasit, bude dobře, jakmile ne, nastane peklo, jediná obrana je od toho člověka utéct. Pak jsou šedé entity, typickým příkladem je muž, který se celkem vzorně 10 let chová v manželství a po oněch 10 letech vrazí ženě facku, je to člověk, od kterého nevíte, co můžete čekat. Zbytek jsou světlé entity a ty se pravděpodobně shlukují na těchto forech, jako toto a nápodobně na veřejnosti a tam je jim dobře.
Pokud si někdo klade otázky jako: "Proč se lidé k sobě chovají zle? Proč je ekonomická krize? Proč jsou politikové neupřímní? Proč nemám peníze, když poctivě pracuji? Proč si nemohu dovolit úvěr na bydlení, protože je drahý a já se svým manželem(kou) na něj nebudeme mít? Otázek je velmi mnoho. Existence temných a světlých entit a jejich matematické vyčíslení mu může být malou pomůckou k vysvětlení. Pokud by to někoho deprimovalo, nemusí, je to tak správné, každý se musí naučit a tedy sám prožít, že začít cokoliv zlepšovat ve společnosti podmiňuje jedna prostá věc. Každý musíme začít sám. Zlepšovat sám sebe. Pracovat sám na sobě. Oprošťovat se od svého ega, nelhat, nepyšnit se, nezahýbat, nepřejídat, nevstekat, nezávidět. To, co dělá druhý by mělo sloužit maximálně k vlastnímu poučení se. Ne ke kritice, posměchu a odsuzování. Pokud to děláme, krituzujeme, posmíváme a odsuzujeme tím hlavně sami sebe a to, že si to neuvědomujeme, situaci pouze zhoršuje. Život však je přesně takový a je velmi dobře, že takový je. Jsem s tím naprosto ztotožněn. Ovšem vůbec to nezaručuje, že se mi to nikdy nestalo, nestává nebo nestane. Mohu však zodpovědně říci, že to, abych takový nebyl, je pro mne velkou motivací do života a jediný důvod, proč tady jsem. Peníze, majetky a svoje ego chápu jako prostředky k přežití a snažím se jich využívat pouze ke zkvalitnění svého života, ne zneužívat.
Ještě jednou zdůrazňuji, že nepřikládám důležitost odborným výrazům, nejsem zastáncem akademických debat, snažím se přiblížit a vysvětlit "obyčejným lidem" svoje obyčejné názory, snažím se jim pomoci a snažím se je povzbudit. Ničím se nechlubím, říkám to o sobě pouze proto, abych tím dokázal, že to, co píší zároveň i dělám. Měřítkem úspěchu v životě lidském je pro mne morální a mravní chování, které jsem sám schopen realizovat v praxi. Pokora, víra, láska, tolerance, to jsou věci, které se musím učit neustále a budu až do smrti. Do smrti, která u mne nastane nejdříve v r. 2064, mne čeká ještě mnoho práce, těším se však na ni, ale jen tehdy, pokud bude moje ego sedět malinké vedle mne, pokud je velké, zavazí mi a nerozumím si s ním. Nevýslovně se těším také na svou smrt, bude to zasloužený odpočinek, velmi rychle mi však život utíká, bude to hned. Musím se otevřeně přiznat, že takto tomu nebylo vždy, prošel jsem si svým a můj život je takovýto asi 5-10 let. Období před 15-10 lety bylo hodně těžké a já ani dnes nevím dne ani hodiny.
Ze všech dostupných náboženství je mi nejblíže buddhismus a hinduistická mytologie. A právě z ní je tento příběh:
Když Brahma stvořil svět, svěřil člověku do vínku božskou sílu, právě takovou, jakou vládli bohové. Lidé však darované síly zneužili, a Brahma se je tudíž rozhodl potrestat tím, že jim ji odebere. Sešel se s ostatními bohy a všichni se společně radili, kam ji ukrýt, aby ji člověk nenašel. Někteří navrhovali zakopat ji pod zem. Brahma však mínil, že jednoho dne člověk prokope celou zemi a sílu určitě objeví. Jiní zase navrhovali uložit ji na dno moře. Avšak ani s tím Brahma nesouhlasil se slovy, že jednou lidé prozkoumají i všechna moře a odňatou sílu tam naleznou. Nakonec se Brahma rozhodl ukrýt božskou sílu v samotném nitru člověka. A od těch dob ji lidé, ač již prokopali celou zemi a prozkoumali všechna moře a také hledali ve hvězdách, marně hledají a dosud nenalezli.
Poučný příběh, každý si zajisté vybere. Já si vybral mimo jiné i tento aspekt. Že i Bráhma měl mnoho starostí a že mu vůbec nezávidím.
Velmi shrnující je tento citát islámského mystika jménem Jalal-ud-dim Rumi:
"Zemřel jsem jako kámen a narodil jsem se rostlinou, zemřel jsem jako rostlina a zrodil se jako živočich, zemřel jsem jako živočich a narodil jsem se člověkem. Čeho bych se bál? Zemřu jako člověk a narodím se jako anděl." Jalal(1207-1273) byl celkem v obraze.