Stojím na břehu moře

Stojím na břehu moře, bosé nohy se boří do teplého , sluncem vyhřátého písku. Vítr mi jemně čechrá vlasy, zpěv moře se mísí se zpěvem velryb. Slunce hřeje. Vedle mě stojí tři postavy. Moji průvodci a strážci.

Na malém ostrůvku stojí  zámek. Hledím přímo na něj a srdce mi radostí poskočí.

Za mnou, na malém kousky zelené oázy je malá studánka a vedle leží křišťálový džbánek. Plním džbánek až po okraj vodou plné lásky.

Jdu do svého zámku. Tři strážci jdou se mnou.

Vlnky mi hladí kotníky a já s veselým srdcem kráčím po hladině moře ke svému zámku lásky.

Moje oči stále hledí na zámek a sledují zavřená okna.

Hola jdu domů, otevřete všechna okna.

Okna se otvírají. Všechna. Jemné záclony lehce ve větru poletují a zvou mě svojí bělostí  dál.

Dveře se tiše otvírají. Vstupuji do nádhery. Zlaté, alabastrově bílé schodiště mě vede do místnosti, která svou krásou a klidem hladí mé oči a srdce. Na stole stojí váza s uschlými lučními květy. Nalívám do vázy ze džbánku vodu a květy ožívají, rostou , kvetou , fialové, růžové, červené, bledě modré a zelené rostlinky a květy se před mýma očima rozvíjejí do neskutečné nádhery.  Svou vůní uklidňují mé obavy. Se svými strážci odcházím a  sestupuji do zahrady. Kde je krásný výhled na moře . Fontána zurčí a zpívá svou píseň. Vylévám svůj džbánek do fontánky a ta se rozezní tisíci tóny, kapky vody mají barvu duhy. Zpívá a svítí. Najednou přichází mužská postava. Podávám mu ruku. Uchopí ji. Usměje se a dívá se mi do očí. Budeš se mnou? Poodstoupí a najednou se zlobí. Proč? Otáčím se za svými strážci, co to má znamenat? Natahuji obě ruce, vezme je do dlaní a poklekne přede mnou. Položí si hlavu do klína, očima prosí o odpuštění a pohlazení. Lásku. Odpouštím, hladím, líbám. Sedíme vedle sebe a tiše vychutnáváme přítomnost jeden druhého.

Beru ho za ruku a povídám, pojď jdeme pozdravit hostitele a musíme odejít do našeho světa. Nechce. Bojí se. Chce zůstat ve vysněné zahradě a nechce odejít. Bojí se.

Přijď za mnou až najdeš sílu.

Jdu se pozdravit s hostiteli a poděkovat za pohostinnost.

Než odejdu zpět musím otevřít bránu vězení a pustit vězně ven.

Zdenku,  běž a už se nikdy do mého vězení nevracej. Odpouštím Ti a prosím o odpuštění, že jsem Tě tak dlouho věznila.

Moji strážci jdou se mnou.

V srdci cítím klid.

Se svými strážci přecházím zpět přes moře do svého světa.

Otáčím se a vidím muže jak se snaží jít za mnou. Potopí se , vynoří se a stojí na břehu. Zoufalý, jak se dostat za Tebou? Povídám , Tvá láska Tě udrží nad vodou, Tvá víra Ti dá jistotu. Jde. Přijde ke mně a obejme mě.

Najednou mi začne před očima stárnout a umírat.

Tvůj strach ze světa Ti vzal sílu.

Pohřbím ho a se svými strážci hledíme se smutkem na hrob.

Jdu do svého světa zase sama.

Moji strážci jsou, ale stále se mnou.

Nejsem sama.