Buddhova nauka

"Nikdo nemůže hledat osvobození druhých, aniž hledá osvobození sebe sama.“ Tak zní slova Buddhy. Ten, kdo vědomosti přijímá, musí opravdu toužit po vědění, hlas druhého ho musí nutit k přemýšlení.  Samotné vzdělání je základní formou snahy pro zdokonalení. Buddhismus má k tomu ještě vysoce vyvinuty systém sebekontroly a sebevzdělávání. K chování pravého Buddhy patří dobročinnost, schopnost dávat, laskavost, moudrost a láska k bližnímu. Celá Buddhova nauka je založena na tom, že člověk může zanechat v každé z těchto vlastností svůj otisk, aby ho ovládla kladná motivace.

Nemusíme vlastně nic vytvářet, pouze odpouštět. Všechny skutečnosti by se měly chápat takové, jaké opravdu jsou. V Buddhismu nemůže nastat rozpor mezi náboženstvím a skutečnou vědou.

Rozdíl mezi ostatními náboženstvími a Buddhismem je ten, že ostatní náboženství většinou nedoporučují veselou mysl, kdežto v Buddhismu je to jedna z podmínek v postupu na Vznešené cestě. Právě oranžová barva je znakem klidné a veselé mysli. Barvy mají v Buddhismu svůj vlastní význam.. Žlutá znamená svátost, bílá a modrá důvěru, červená moudrost a oranžová stav bez pozemských tužeb.

Zajímavosti jsou v Tibetu také tzv. modlitební mlýnky. Uvnitř mlýnku je modlitební papírek, na kterém je napsána modlitba. Tibeťan věří, že otáčením mlýnku tuto modlitbu uskutečňuje. Jde o docela účinnou pomůcku při meditaci, vezmeme-li v úvahu jednotvárny pohyb ruky a zvuk otáčejícího se mlýnku. ?Óm mani padme húm,“ slyšíme často nad modlitebním mlýnkem. A „klenot v lotosu“ asi opravdu dává to pravé a nezaměnitelné Buddhistické požehnání.