Před několika dny měl v prostorách tříd dejvické waldorfské školy pan Radomil Hradil přednášku na téma "Mobily, vysílače a naše zdraví" s podtitulem "čemu jsme vystavováni, co nám hrozí a co můžeme dělat". Ač pana Hradila a jeho ženu k tomuto tématu dovedla spíše nepříjemná životní událost (zdravotní potíže v důsledku vysoké radiace v bytě způsobené základnovými stanicemi mobilních sítí), byl jsem velice rád, že se objevil další člověk, který se k tomuto tématu postavil prakticky, věcně, nenásilně a ohleduplně, se schopností duchovního pohledu na věc.
Praxe života bez mobilu
Zmíněná praktičnost tkví v životu bez mobilu. Když teď přemýšlím, jak uchopit otázku, zda mít či nemít mobilní telefon, tak si uvědomuji, že je to opět otázka z pohledu materiálního. Na jednu stranu je pravdou, že tím, "jak" žijeme právě teď v praxi, je důkazem toho, co říkáme, na druhou stranu však je potřeba, aby člověk, jenž žije "bez mobilu" získal určité kvality života, osvojil si je a ty nadále používal. Mobilní telefony - a v širším pojetí informační technologie - nám umožňují, abychom navázali užší, důvěrnější a láskyplnější kontakt se svými blízkými a zároveň duchovní kontakt s lidmi, s nimiž sdílíme život na Zemi, ve vesnici či ve městě, v zemi, na kontinentě.
Když jsem sám před několika lety dával mobilní telefon pryč, vedlo mě k tomu několik vnitřních podnětů.
1. Uvědomoval jsem si, jak umělá a ochuzující komunikace přes mobilní telefon je, nahrazuje-li živý kontakt a živý vztah dvou lidí. Zaměřil jsem se tedy na život pro sebe a ze sebe, žít sám se sebou, abych o to účinněji byl schopný přijmout, prožívat a vyjadřovat vztahy se svými blízkými.
2. Tím se mi mobilní telefon stal nástrojem na rychlé spojení s lidmi a vzájemnou domluvu. Zaměřil jsem se tedy dále na to, abych si sám sebe více uvědomoval, svůj život utvářel, aby mé "slovo" platilo, aby domluva nebyla "jen tak", ale aby byla prožitá, měla náležitou hodnotu už sama v sobě a později své uskutečnění.
Jak je vidno, je potřeba se postupně vpravit do způsobu života "bez mobilu". Je však velice příjemné, když se setkávám s lidmi, kteří jsou alespoň myšlenkami či duchem nakloněni hlubšímu prožívání života a zanechání informačních technologií ve svých mezích. Nejkrásnější na tom je, že toto "alespoň myšlenkami či duchem nakloněni" není vůbec maličkostí, jak dosavadní materialistický duch napovídal. Naopak jsou to ty kroky, které vedou k praxi života bez mobilu. Rád bych tak podpořil iniciativu Světa bez mobilu vzešlé od pana Hradila a vyzval vás ke zvážení: co mobilní telefon v posledních letech dělá s vašimi vztahy? Jak se v posledních letech změnily ve společnosti vztahy lidí, přátelské, společenské, rodinné, rodové, městské a místní a širší? Jaká je jejich kvalita - "jak"ost? Vede k používání "mobilů" a jiných informačních technologií spíše strach či láska?
„Zvažte proto prosím, jestli mobil skutečně potřebujete. Ne kvůli svému zdraví – to je vaše, s tím si můžete dělat, co chcete – ale kvůli zdraví ostatních lidí, zvířat a rostlin. Kam před našimi vlnami utečou zvířata? Kam odejdou stromy?“ Radomil Hradil
Článek byl původně zveřejněn na stránkách Nové Země.
