Milí čtenáři,
ráda se s vámi podělím o mé zážitky z festivalu Esoterika pořádaného koncem března v Praze na Výstavišti. Asi před týdnem začátku jsem měla zvláštní sen.Viděla jsem se s kartami v ruce. Z nich jsem si vybírala jednu. Nelíbila se mi žádná, všechny jsem odhazovala do trávy v podivném lese. Potom jsem hledala jiné karty a ty jsem nemohla najít. Byl to krátký sen ale velmi silný a emotivní. S kartami jsem skončila asi před třemi lety. Tehdy jsem v nich viděla smrt mých známých, která se stala. Za měsíc se spolu zabili v autě. Podotýkám, viděla, ale nevyslovila. Tenkrát jsem to cítila jako výzvu pro mě a s kartami jsem skončila. Studovala jsem dál různé esoterické směry a na Tarot už si nevzpomněla. Protože vím, že mě mé podvědomí mě většinou nezklame, celý další den jsem prožila v myšlenkách,co by to mohl znamenat ten sen. Proč tak najednou? Vždyť jsem je neměla v ruce tak dlouho. Chtějí mi něco sdělit? Volají mě? Vyžadují si moji pozornost? Mám s nimi někomu pomoct?
Další dny jsem pozapomněla na ten sen. Měla jsem klienty na psychoterapii a věnovala se plně jim a jejich problémům.V sobotu ke mně přišla paní, která sama vykládá karty a mimo běžné terapie chtěla, abych jí vyložila karty. Ptala jsem se jí, proč to chce, co jí to dá, sama si umí pomoct; směrovala jsem ji na závažnější myšlenky, které jsem po rozebrání její osobnosti považovala za velmi důležité pro její uzdravení. Ale trvala na svém. Karty byly v šuplíku, vzala jsem je do ruky, ještě nějaká ta myšlenka mi bleskla hlavou, zřejmě z konkurenčních důvodů chce vidět jak to dělá já. Když jsem míchala karty, pocítila jsem zvláštní energii, která mě zahřála u srdíčka. Najednou jsem si uvědomila že to je to ono. Rozložila a ,,zavěštila´´. Paní byla spokojená. Odešla a zapomněla u mě časopis. Zřejmě ne náhodou. Jen tak jsem se podívala na zadní stranu, kde inzerovali poslední možnost přihlášení na festival Esoterika. Nevím proč, sedla jsem k počítači a přihlásila se k malému stolku do poradenské části. Dál už jsem neřešila nic, jen myšlenka, že stejně je pozdě nebo že to stejně bude drahé, mě tak trochu pronásledovala. Hned jsem ji zaháněla promlouvajíc sama k sobě: vidíš jak si nevěříš… Druhé to učíš jak je důležité si věřit….a sama?….No fuj…A jiné myšlenky typu: kdyby bývalo bylo tak by bývalo nebylo a podobné malichernosti, které se mi honily hlavou. Odkud se ty myšlenky berou? Co tam budu dělat? Jsem hypnoterapeut, v takovém prostředí přece nemohu nikomu začít terapii, tam se nikdo nemůže uvolnit. Co mi zbývá? Jedině výklad karet. Když pominu mé další pochybnosti co s tím a vymýšlení, co bych tam ještě mohla dělat, je to to jediné. Znovu beru karty do ruky, znovu cítím z nich to krásné teplo jako při posledním výkladu klientce. Prosím pomocníky z astrálu a vyslovuji otázku. Vychází mi neuvěřitelná souhra překrásných karet, cítím jak mi přejí samé krásné obrázky, které ke mně promlouvají. Během jedné hodiny přichází přihláška přes internet a hned ji potvrzuji. Cena je pro mě dost vysoká, ale stejně tak činím.
Na výstavě mám malý stolek asi 80cm široký, nápis: Poradna při psychických problémech, můj diplom, živnostenský list a karty. První paní usedá a já se ptám, jaký má problém, že jí zdarma poradím a nasměruji ji dál, eventuelně ke mně na terapii později. Mám zde zdarma poradenství. Vyslovuje, že problémy má, ale že chce vyložit karty. Souhlasím, vysvětluji jakou techniku používám. Nikdy nehádám, tedy ty karty, které si vytáhne, do nich vkládá svou energii, svou myšlenku, je to tedy o ní a ne o mně. Pracuji s vášní, jak mě přísluší. Okolí nevnímám, paní vstává, platí, děkuje, září spokojeností. Pak si míchám karty a už tam sedí další, rozhlédnu se okolo a vidím, že u mého stolku stojí další 3 lidé, kteří čekají. Kupodivu nikdo nechce žádnou poradu zdarma, ale všichni chtějí jen vyložit karty. Tak pracuji neustále, vidím známé lidi, kteří chodí okolo a zdraví, ale nemohou se ke mně dostat. Jen si vyměňujeme pohledy a pozdravy. Tak utekl první den, druhý i třetí. Pracovní nasazení mě dosti vyčerpalo, ale radost z vykonané práce byla úžasná. Děkovala jsem andělům pomocníkům, zaplatila z vydělaných peněz veškeré výdaje a ještě mě zbylo na inzeráty o mých seminářích které budu pořádat v létě. Mám jednu zásadu, která se mi osvědčila. Peníze získané od lidí, kterým bylo pomoženo, vkládám opět do stejného cíle. Tak mě to uspokojuje.
Když jsem se zamyslela o celkovém dojmu, musím konstatovat že z těch 50ti lidí, kterým jsem vyložila karty, ani jeden neměl v momentální situaci lásku. Vždy to bylo něčím pokaženo. Ani jeden člověk tedy není šťasten. Toto ohromující poznání mě šokovalo, Vždyť s láskou jsme narozeni, je nám přirozená, ale bohužel brzy ji ztrácíme vlivem okolí, a pak v dospělosti se už k ní neumíme vrátit. Těch 50 lidí nemá lásku, ale všichni ji chtějí. Ptají se kdy ji potkají? Proč ji nemají? Doufají, že jim to řeknu. Největší paradox je, že všichni po ní toužíme. Jak si ji přičarovat? Jen tak, zajít ke kartářce? Tudy cesta nevede. Nad tím se většina lidí nezamýšlí, i když by měli, a to opravdu, od srdce. Většinou v ni jen doufají a ona nepřichází sama. Je to totiž v nás, jak s láskou naložíme, jsme-li schopni najít ji v sobě a posílit si ji a prožít. Jen láska bez podmínek a bez očekávání nás může učinit šťastnými, láska ke všem bytostem, k přírodě a k zemi. Po takovém uvědomění přichází takzvané ,,duchovní nakopnutí ´´ a láska partnerská začíná také rozkvétat. Věřte, lze toho dosáhnout. O tom bude můj seminář - VIZ kalendář akcí. Po tomto poznání, které jste mi vy lidičky dali na výstavě Esoterika vás vyzývám: Mějte se rádi a pracujte na sobě, mnohokrát se vám to vrátí. Když dojdete k poznání, že láska je jediná energie, která uzdravuje, stane se vám, že začnete potkávat na své cestě životem jen dobré lidi. Děkuji vám že jste mi ukázali to, co sice už dávno vím, ale dali jste mi šanci si to potvrdit. Děkuji vám že jste mě posunuli dál, že jsem se díky vám mohla učit a tím podpořila můj duševní růst a ještě větší vášeň pomáhat vám s bolavými dušičkami.
MOOOOOC lásky vaše Jarmila Krestová psychoterapeut hypnózy a hlubinné terapie a jako novinka i kartářka.
