Může se vrátit Ten, který nikdy neodešel? Může se navrátit vědomí Toho, který byl se Zemí a s člověkem spojen od Počátku? Kam odešlo, Tvé vědomí Kriste, že je nutný jeho návrat?
Věky nás v láskyplné pokoře na zemské pouti provázíš a polibky božských úst z nohou smýváš všudypřítomný prach, který oslepuje naše oči a obtěžkává duši. Jsi nám tak blízko, že blíž již nemůžeš být, jsi součástí nás samých. K čemu tedy nějaké řeči o Tvém návratu. „Ne já, ale Kristus ve mě“, pravil vědoucí Pavel. Promiň člověku jeho netrpělivost a dočasnou slepotu. Břemeno, které člověk přijal na svá bedra, je někdy k neunesení. Ale Tobě, Kriste, o tom nemusím nic vyprávět, neboť každá lidská bolest je i bolestí Tvou. Víš, chtěli bychom opět nějaký ten zázrak, moc se nám po nich stýská, ale víru železnými obručemi spoutal rozum, který chce nové a nové hmatatelnější důkazy. Láska se nám mění na energetické vibrace a transformace vládne vůkol. Prý je před námi mnoho zásadních změn, ale to přece od Tebe víme už drahnou dobu. Kalendář a magie čísel je jak omamná opiová vůně. Počítáme, ale vlastně nevíme co. S hvězdami hrajeme na vesmírné šachovnici složité rošády, doufaje, že vykonstruovaný řád odhalí běh skutečného života. Ještě přijde mnoho roků 2012, které lidský rozum uhranou svou „magickou krásou“. Život je, ať se nám to líbí nebo ne, běh na velmi, velmi dlouhou trať a my ještě mnohokrát zaklekneme do startovních bloků, než se objeví cíl alespoň prvního rozběhu. Přeji všem dobré obutí i dostatečnou výdrž a trocha nadějné láskyplné víry může cestu jen zpříjemnit.
Kriste, láskou naplň srdce naše,
v moudrosti Tvé spočiňme pokorně a tiše.
Sílu nevěřit v Tvé návraty nám dej,
Tvou přítomnost chceme prožívat,
děj se, co děj.
Odvahou naplň duši každého z nás,
úkoly společné zvládneme snáz.
Kriste, díky Tobě – Já jsem
a jen v Tobě Nová je Zem.
