Dobrý den, milí čtenáři. Přebírám tímto článkem teorii z knihy Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, a snažím se ji přiblížit ostatním. Doufám že se to bude hodit nejen mužům, kteří se snaží pochopit své protějšky, ale i nám, abychom mohly více poznat a respektovat nás samotné.
V knize Muži jsou z Marsu, Ženy z Venuše se říká, že žena je jako vlna. Když její vlna stoupá nahoru, cítí se sebevědomá a jistá ve svém jednání, všechno jí jde lépe od ruky a je schopna většího výdeje energie. Pak přijde okamžik, kdy se vlna zlomí. Obvykle je to stav, kdy se ženě podlomí sebevědomí a začne se nořit do sebe, do svých negativních pocitů, které pak v tomto období vybublávají na povrch.
Pokud žena respektuje své „vlny“, tedy svou ženskou energii, nezažívá premenstruační syndrom (psychická labilita, podrážděnost a smutek, doprovázející dny, kdy se tělo připravuje na měsíční krvácení), neboť negativní pocity jsou řešeny přirozenou cestou.
Po uplynutí určité doby se žena zase ode dna odrazí, je ale potřeba nejdřív přijmout negativní pocity, které se objeví při klesání dolů.
Tolik kniha. Chtěla bych dodat pár poznatků ze života, abyste vy, ženy věděly, že v tom rozhodně nejste samy, a aby pánové, kteří se dočetli až sem, měli alespoň trochu náhled o tom, co se v nás děje.
Takže tedy: Když se vlna láme, klesne ženě nálada a chuť do života. Žena na vlně „dole“ cítí, jak ji Země činí těžší a těžší, a s tím těžknou i její myšlenky a pocity. Chceme-li to říci trochu duchovněji, vibrace ženské energie houstnou a zpomalují. V tomto procesu se snižuje i sebevědomí. Žena je citlivější na vnější podněty, a to, co by jindy přešla s úsměvem, jí najednou přijde zraňující a bolestné. Na klesající vlně nám připadá, jako by si lidé okolo mnohem víc podmiňovali lásku k nám a víc než jindy na nás útočili nebo nás dokonce ponižovali.
Žena na vlně „dole“ jakoby necítí Boží přítomnost, pokládá potíže za neuzdravitelé a hříchy za neodpustitelné. Energie se kumulují a potřebují jít ven, jinak nám hrozí výbuch, či obrácení této zahuštěné energie „dovnitř“, a tedy sebedestrukce.
Máme potřebu se vyplakat, ale také pořádně obejmout. Pánové, pokud za vámi přijde žena a bude chtít schovat se do vaší náruče, vyhovte jí. Nejedná se o slabost nebo hysterii, o dětinské chování nebo citovou labilitu. Žena si potřebuje připadat v tomto období chráněná, a mužská energie, proudící z vaší náruče, jí pomáhá postavit se na vlastní nohy a dodává jí sílu čelit potížím. A role ochranáře není až tak k zahození ne? :-)
Mnoho lidí má problém respektovat vlny ženské energie. Muži ženin smutek někdy vnímají jako vlastní selhání, protože chtějí vidět lidi kolem sebe šťastné. Jejich způsob myšlení je také na odlišné rovině – zaměřují svoji pozornost na řešení logických problémů, nikoli na emocionalitu. Proto je pro ně občas náročné pochopit, co po nich žena chce. Holky, nebojme se si o to říct! :-)
Ale problém je to i pro nás. Sílící tlak společnosti nás nutí vydávat ze sebe výkony, které si vyžadují být prosté jakýchkoli pocitů. Ženy samotné se snaží samy sebe násilím držet na výkonné a společensky naladěné rovině, což jim vůbec neprozpívá.
Ženská energie má tak jako vlny i své přílivy a odlivy. Je to přirozený cyklus, kdy při odlivech a vlnách dole dochází k očišťování emocí. Jako nelze na surfu přeskočit z jednoho vrcholu vlny na druhý, nelze ani být neustále „nahoře“.
Stav klesání vlny nám přinese poznání sebe sama a také větší schopnost úcty k sobě – pokud ale budeme naši potřebu přijmout negativní pocity respektovat.
Myslím že v budoucnu budeme schopny mnohem větší sebeúcty i vzájemného porozumění mezi partnery. Nebojme se ale už teď respektovat své vlny. Kdo se naučí po nich „surfovat“ – tedy vědomě prožívat a respektovat stav klesání a stoupání, bude pro něj tento cyklus mnohem přirozenější a časem se změny energií stanou dokonce osvobozujícími.
K napsání tohoto článku mě inspirovalo klesání mé vlny. Z toho je vidět, jak je to užitečná věc :-). Doufám že Vám alespoň trochu pomohl.
Láska s Vámi a láska ve Vás,
Vaše V.
