Už jsem tady, chlapče. No tak, neboj se, ničeho se neboj. Není se čeho bát. Jsem tady s tebou. Táta je tady s tebou. Spinkej, synku.
Maminka je moc unavená, víš? Život člověka občas unaví, protože, i když je tuze krásný, si někdy bere příliš mnoho sil. Maminka taky potřebuje odpočívat a spinkat, aby nabrala nové síly do života.
My všichni jsme ještě před chvilkou spinkali, já i ty. Tobě se však zdály ošklivé sny. Mně se zdály sny moc hezké a mamince možná taky, protože jsme byli dlouho vzhůru a bylo nám spolu moc krásně, víš? Jednou si to sám zažiješ a zjistíš, jak úžasně blažený a uzdravující je to pocit. A tohle člověka vlastně taky unavuje, i když trošku jinak.
Tobě se však zdály ošklivé sny. Tvá noční můra byla tak děsivá, že jsi mě ve spánku zoufale volal a já tě i ve svých snech uslyšel. Proto jsem jenom tiše pohladil maminku po hlavě a po jejích nádherných vláscích a přišel jsem k tobě. A zůstanu tady s tebou až do rána, protože mě potřebuješ a já jsem tady pro tebe.
Já tě nikdy neopustím a vždycky tady budu, když mě budeš potřebovat.
Vezmi mě za ruku, synku, a důvěřuj mi, já ti pomůžu. Mám tě moc rád, a tak společně zaženeme ty ošklivé příšery strachu. Když jsme spolu, už na nás nemůžou. Už nikdy na nás nedosáhnou.
Ty a maminka jste pro mě to nejkrásnější, nejcennější a nejdůležitější na celém širém světě. V mém velikém srdci vždycky bude dost místa pro vás dva i pro celý širý svět.
Vím, že to, co se ti zdálo, bylo děsivé a strašlivé. Noční můry jsou vždycky děsivé a strašlivé. Ale byl to jenom sen, chlapče. Byl to jenom sen. Nic se ti nemůže stát. Já jsem tady, už je všechno v pořádku. Už je to pryč.
Budu tě konejšit tak dlouho, jak budeš chtít, dokud ti zase nebude fajn. Nikdy bych totiž nedovolil, aby se tě zmocnil strach. Jsme stvořeni pro lásku, a tak nemůžeme podléhat strachu. Ze všeho nejhorší je mít noční můry ve dne. Ze všeho nejhorší je nechat se ovládnout strachem natolik, že už nejsi s to se s ním sám vyrovnat. A nemít se ani komu svěřit.
Ty nikdy nebudeš mít skutečný, čirý a zžírající strach, který by tě trápil, to ti slibuju. Ty nikdy nebudeš chtít ukončit svůj pozemský život, aby ses mohl rozlétnout za lepším. Já ti zajistím zázemí a zahrnu tě láskou, to ti slibuju.
Tvoje maminka tě má stejně upřímně a k zbláznění ráda a my tě nikdy neopustíme.
Nikdy od tebe neodvrátíme svou tvář. Já ti nikdy nepoložím ruce na krk se zlým úmyslem, tak, abys nemohl dýchat, jako to kdysi udělal můj tatínek mně. Málem mě zabil, ale já už mu dnes nic nevyčítám. Jenom ho lituji, protože v mém srdci je dost místa pro vás dva i pro celý širý svět a já s ním skutečně soucítím, protože mu rozumím, víš? Soucit a pochopení jsou ti nejlepší rodiče a učitelé moudrosti a moudrost by na tomto světě měla sloužit jako nástroj té nejčistší lásky.
Měla by být jejím nesporným projevem.
Tak vidíš, synáčku můj milovaný. Ať už se ti zdálo cokoli, už je to pryč. Usměj se na mě... Tak... No vidíš!
Vždycky budu připraven ti naslouchat a vždycky odpovím na každé tvé proč, jak jen budu umět nejlíp.
Vždycky na tebe budu hodný a pozorný.
Budeme si spolu často, hodně, dlouho a s upřímnou láskou hrát, skotačit a bez zábran si užívat radosti, radovat se z krásy života a z toho, že se můžeme radovat. Budeme se spolu a s maminkou procházet překrásnou krajinou a hrát úžasně hloupoučké, prostinké, ale o to krásnější hry. Budeme si rozumět. Budeme se mít rádi. Uděláme jeden pro druhého i to poslední. Budeme si dlouho povídat, o vážných věcech i jen tak o drobnostech, budu tě nosit v náručí a vždycky k tobě budu upřímný, synku. Nikdy tě nenechám o samotě a vždycky pro tebe budu mít dost otcovské něhy, lásky, porozumění, hřejivé slovo, laskavý dotyk nebo dobrou radu anebo jen obyčejné chlácholení či povzbuzení.
Kdyby se někdy mělo přihodit něco, co by ohrožovalo váš život tady na naší drahé Zemi, a vy byste ještě nebyli připraveni ji opustit, odejít jinam, bez váhání a s radostí bych za vás položil ten svůj, kdyby vám to mohlo aspoň trochu pomoci. Potom bych jen trpělivě a s láskou počkal, dokud se tam kdesi v původní jednotě zase všichni nesetkáme.
Jednou i ty mně budeš stejným zdrojem útěchy, soucitu a pochopení a jednou se možná i já tobě budu svěřovat se svými strachy dřív, než by mne mohly skutečně pohltit. Teď a tady jsem ale já jenom pro tebe a s láskou a rád tě utěším, aby k tobě strach nemohl. Vždyť už teď tě pustil a utíká pryč. Já ho jen ještě zaženu dost daleko na to, aby už tě neměl na očích a přestal o tebe usilovat, a potom si půjdeme také lehnout, ano? Je ještě noc. Pojď, půjdeme si společně lehnout do postele k mamince.
No ano, vždyť já přece vím, že teď už bys rád šel i za maminkou. Však už za ní jdeme, pojď, ach, vždyť jsi lehoučký jako pírko.
Utři si slzičky a už neplakej, protože ten zlý strach už odešel. A kdyby někdy chtěl přijít znovu, my s maminkou mu to nedovolíme, víš? Vždycky tě před ním budeme chránit, nikdy ho k tobě nepustíme, a kdyby tě přece někdy postrašil, pohladíme něhou tvou dušičku a osušíme ti slzy.
Maminka už se probudila, cítím to, protože jsme všichni tři a všichni všichni jedno. Taky tě moc ráda uvidí a bude na tebe hodná a milá.
Tady máš svou maminku, synku. Můžeš jí padnout kolem krku, složit jí hlavičku na srdce a nechat se hladit, až tě tak ukolébá ke spánku, a já tě u toho ještě pořád budu držet za ručičku, chceš?
Je ti zima? Maminka tě zahřeje, ona je na to hřejivá dost. Jen si lehni vedle ní, bez obav se k ní přitul a klidně spinkej, synku. Máme se rádi, a proto k nám strach nemůže. No tak vidíš, už spinkáš a ten ošklivý strach už tě neděsí. Mám z tebe radost, synáčku. Mám tě moc rád, víš? Mám tě moc rád.!
Neo
