Tyto pojmy můžeme slyšet čím dál tím častěji, ale co skutečně znamenají? Odpověď se pokusila najít naše spolupracovnice Ivana Muková.
Vzestup je rozšíření vědomí, vnímání a citlivosti na vibrace různého druhu. To se děje na všech úrovních aurického pole, včetně těla fyzického. Dostáváme se výš tím, že v sobě ukotvujeme více Světla tak, že každá naše buňka se zbavuje toxinů (nejenom z fyzického prostředí, ale i emocionálních v podobě strachu, závisti, hněvu, pochyb) či mentálních (přesvědčeních založených na pocitech viny či pod výhrůžkami a strachem z trestu), a ty jsou nahrazovány vibracemi páté dimenze: milost, požehnání, uznání, úcta a bdělá pozornost-rozlišování).
Vzestup do páté dimenze je proces dosahování stavu kristovského vědomí, spojování protikladů, dosahování JEDNOTY.
Kristovské vědomí je stav bezpodmínečné lásky, neboli hlas našeho svědomí, Vyššího Já, hlas Boží apod. Kristovské vědomí je stav vědomí nanebevzatých mistrů, kteří jsou sdruženi v duchovní organizaci Velké bílé bratrstvo (bílý se vztahuje k barvě aury, nikoli k rase).
Bytost ve stavu kristovského vědomí neposuzuje (neboť ví, že každé souzení je vlastně souzení sebe sama), nepokouší se nikoho k sobě připoutat (ani pohrůžkami, ani vzbuzování pocitů viny), dává druhým svobodu volby, uctívá Božské ve všech jeho projevech, žehná své cestě i cestě druhých. Miluje bez podmínek, na rozdíl od lásky na základě emocí, která si klade podmínky, aby mohla milovat.
Neprojevuje násilí, a to ani verbální v podobě nelaskavých slov, zbytečné a nekonstruktivní kritiky, pomluv, shazování a ponižování druhého. Násilí je všechno, co v egu aktivizuje přirozenou schopnost bránit se, co chce dosáhnout svého cíle prostřednictvím manipulace či kontroly.
Co jsou dimenze?
První dimenze: život rostlinné a nerostné říše
Druhá dimenze: život říše živočišné
Třetí dimenze: vše, co vnímáme svými pěti smysly
Čtvrtá dimenze: astrální svět (např. sny)
Pátá: odráží vědomí lásky a otevřeného srdce, překonání duality
Co to je ego?
Ego je náš prostředek k přežití, který máme na mysli, když hovoříme o své schopnosti vnímání neboli sebereflexe. Je to náš pocit identity, toho, s čím se vědomě ztotožňujeme. To samo o sobě není nic špatného, co by muselo „být zničeno“, aby se člověk dokázal očistit a směl jít k Bohu, jak tvrdí různá duchovní učení. Možná to je cesta pro muže, kteří patrně mají větší závislost na svém pudovém životě bránícím soustředění na duchovno než ženy. Patrně proto ve svých učeních propagují celibát – vždy je pohodlnější něco potlačit a nehlásit se k tomu, než se s tím poctivě vypořádat.
Pro ženský přístup k Bohu je typické prolínání hmotného života a duchovního – například už jenom porodem, který je velmi hmotným zážitkem, se každá žena dotkne duchovního světa, protože se v těch chvílích ocitá aspoň na chvíli v prostoru mezi životem a smrtí.
V literatuře se vyskytuje pojem „nižší já“, nebo – mně bližší – „negativní ego“. To je podle Dr.Stonea to v nás, co nestvořil Bůh.
Mezi typické vlastnosti negativního ega patří reakce založené na pocitu viny a výčitek, dále strach a odpor k jakékoli změně stávajícího stavu, což nejsou žádné jeho rozmary, nýbrž obranné strategie získané na základě předchozích zkušeností, aby organismu nebylo ublíženo.
Co je myšleno pojmem meditace?
Meditace je obrácení do nitra a soustředění se na Božství v nás. My meditace využíváme jako prostředek kontaktu s duchovními pomocníky a nezkreslenému náhledu na sebe a svoji povahu.
Existují různé druhy meditací (používané ve východních filosofiích nebo v křesťanské mystice), ale v první řadě při vzestupu máme meditací na mysli zklidnění a napojení na vyšší dimenze. Své místo v meditačních technikách má také vizualizace, a to nejenom při osvojování si procesu materializace a vytváření, ale i v rámci přeprogramování nefunkčních přesvědčení a vyčištění buněčné paměti.
Řízené meditace pomáhají vyčistit podvědomí, kde jsou uloženy všechny křivdy nashromážděné v průběhu životů, emocionální zranění a přesvědčení, která jsme na sebe nabalili během výchovy.
Vyčištění buněčné paměti
Aby naše buňky mohly přijímat více Světla, je zapotřebí odstranit z buněčné paměti stagnující - jinými slovy „negativní“ - energie. V buněčné paměti našeho těla jsou uchovávány všechny traumatické zážitky ze všech našich životů (nejenom tragédie, které se nám staly ve fyzickém (společenském a osobním) životě, ale i emocionální zranění, kdy nás někdo ošidil, obelhal, podvedl či zradil). Jasnovidci tyto bloky vidí jako temné záklopky na okrajích buněk.
Tato stagnující energie je zátěží aurického pole a vytváří bloky, které brání plynulému a volnému toku energie, jež udržuje organismus ve stavu zdraví. Všechny nezpracované negativní zážitky a ublížení se nám takto otiskují do buněk. Dokud tuto energii nevyčistíme, máme tendenci reagovat stále stejně, přitahovat k sobě zážitky stejného typu, které nás opakovaně zraňují, čím si zpětně stále více buňky zanášíme a naše podvědomí se motá v jakémsi zrcadlovém bludišti, odkud nemůže najít cestu ven na světlo.
Terapie, jako například psychoanalýza nebo regresní terapie, jsou účinné pouze z části, neboť problém sice vynesou do vědomí, ale jeho emocionální stopa zůstává nadále v paměti těla. To na tyto nedořešené problémy a disharmonii upozorňuje výmluvnými příznaky v podobě chronické únavy, problémy s váhou, závislostmi na různých látkách, hracích automatech, lécích, partnerovi či práci, nebo dokonce nějakou vážnější nemocí.
© Ivana Muková
Článek je možné dále volně šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora (překladatele) a zdroje http://jitro.bloger.cz
