Jak jsem chytal myš
Uhodily mrazy a doba vánoční, a tak jsem dostal od rodiny úkol zatopit ve sklepě našeho domu v kamnech dřevem a uhlím, abych vytvořil předvánoční atmosféru a zažehnul teplo rodinného krbu. Když jsem vstoupil do sklepa, přeběhla předemnou na komodě na nářadí myš. Vtom okamžiku se ve mně objevily pravěké mužské lovecké pudy a řekl jsem si, že jí prostě musím ulovit. Ve stejném okamžiku se ve mně ovšem vynořila i láska k přírodě. Úkol byl pro mě tedy jasný: Odchytit myš živou a odnést ji někam daleko od domu (nebo alespoň k sousedům). Vymyslel jsem tedy důmyslnou past (viz Obrázek 1).
Obrázek 1 (humánní pastička, verze 0.98 beta ) 
Jak jste jistě pochopili, myš měla za úkol jít po předem připravené dráze, kde jsem jé nechal drobečky sýra, až na prkno, které se pod ní převáží a ona skončí v kýblu, kde ZŮSTANE, než si pro ni přijdu a odnesu ji. Ano. Tak zatímco vy jste to jistě pochopili, myš ne. Výborně se naobědvala a ještě se pobavila na prolejzačkách, které jsem jí vytvořil. Pochopil jsem, že myška vylezla po prkně zase nahoru. Víte, když lovíte myš, musíte myslet jako myš, cítit jako myš, chovat se jako myš, musíte BÝT myš... A tak jsem udělal stejnou past s tím rozdílem, že jsem zkrátil převažující prkénko. Když jsem přišel večer do sklepa, zjistil jsem, že i nachystaná večeře myši velice chutnala navzdory tomu, že byla stejná jako oběd. Večer přijel na návštěvu naštěstí bratr, který se rozhodl vymyslet důmyslnější past. Předal jsem mu na chvíli svůj lovecký rajón a vložil do něj důvěru - přeci jen je o dva roky starší a má dodělanou vysokou školu. Poučen z mých chyb vytvořil bratr past věru geniální - zvolil podobný postup, ale zvětšil hloubku a kluzkost kyblíku a past umístil do místa, kde jsem myš naposledy spatřil. Navrhoval dát do kýblu vodu, ale já jsem trval na humánnosti odchycení myši, protože si myslím, že myš je dobrý plavec, ale dlouho nevydrží.
Obrázek 2 (humánní pastička, brother version 2.41) 
Druhý den jsem se byl před polednem podívat, jak to dopadlo - dřívko bylo v kýblu, ale myš nikde. Usoudil jsem, že jich je tam víc a pravděpodobně spolupracují, a to možná dokonce i s jinými zvířátky. Viděl jsem to totiž nezávisle na sobě ve dvou dokumentárních filmech o myších (-jeden se jmenoval Mickey Mouse a druhý Tom a Jerry; myslím, že to tam bylo animovaně naznačené, jak to chodí). Je nepochybné, že když ji tak dobře krmíme, máme asi ve sklepě nejtlustší myš v okolí. Vidíte to, tak bratr má dvě a půl vysoké školy a je mu to v praktickém životě úplně na nic. Chtěl jsem si tedy myš alespoň vyfotit, ale když jsem šel do sklepa, myš jsem neviděl. Někde tam byla, ale byla tichá jako myška. Myš jsem ale nakonec ulovil, a to alespoň tím fotoaparátem, abyste si nemysleli, že jsem si to celé vymyslel:
Obrázek 3 a 4 (myš Brunhilda) 
Jak jsem si vyřizoval nový pas
Inu, zanechal jsem lovení myší a vydal jsem se do Prahy vyřídit si tam nový pas, pobýt tam několik dní s babičkou a popřát jí k narozeninám. Půl hodiny jsem jel na úřad, kde se vydávají občanky a pasy, stisknul jsem si pořadníkový lísteček a čekal, až na mě dojde řada. Po půl hodině jsem přišel k okénku. Paní mě požádala o starý pas, občanku a 600kč. "Mmmkey", řekl jsem si, "za tu cenu se mi to vyplatí dát si to jako krásný dárek pod stromeček, a když už pojedeme na hory přes Švýcarsko, které není v EU, je to nutné." Paní mě ovšem zastavila v rozjímání a řekla, že "je tu problém". Tohleto nemám rád od dob filmu Apollo 13, kde častokrát říkali to, co jsem před úřednicí vyslovil taky nahlas "Houstone, máme problém." Chyba byla v tom, že v občance jsem měl místo narození "Praha", zatímco pro účel pasu je prý nezbytně nutné, ve které části Prahy jsem se narodil. To jsem si sice přímo nepamatoval, protože když jsem se narodil, byl jsem velice malý na to, abych si to pamatoval, ale protože mi maminka ukazovala mnohokrát budovu, kam mě přinesl čáp (ačkoli jsem nikdy nepochopil, proč mě prostě nemohl přinést domů), řekl jsem, ve které části Prahy porodnice leží. Úřednice to naťukala do počítače a řekla: "Tak a teď to bude trvat půl hodiny anebo taky den, než se změna záznamu v občankovém počítači z "Praha" na "Praha 4" objeví v počítači na pasy". S paní jsem se rozloučil a řekl si, že přijdu další den. Druhý den jsem jel opět stejnou trasu na úřad. Všimli jste si, že v České republice to v dopravních prostředcích vypadá, jako by všichni jeli na pohřeb? Všichni jsou zaražení, smutní, nikdo si moc s nikým nepovídá... Mno nic, přijel jsem na úřad, stisknul tlačítko pořadníku, počkal půl hodiny a dostavil se opět k okénku. Vyndavám pas, vyndavám peněženku a zjistím, že nemám občanku. "Schmarjá Panno!", řekl jsem si. Začal jsem vše zběsile prohledávat a nic. Vycouval jsem tedy z okénka a omluvil se za zdržování. Takže teď jsem měl u sebe propadlý pas a žádnou občanku. Přišel jsem k babičce, všechno jsme tam spolu prohledali a občanka nikde. Volal jsem na úřad. kde mě přepojili na ztrátu občanek a nikdo nic nenašel. Třetí den ráno jsem se probudil a řekl si, že má být ta zázračná konstelace 12.12.2007, takže to bude jistě prima den. Vydal jsem se opět na úřad. Jenže jsem dobíhal bus, který svítil, že už už bude zavírat dveře a já do něj tak tak vplul. Doslova. Na špinavých schodech autobusu jsem hodil rybičku, kompletně si zašpinil džíny a silně odřel kolena. Celý špinavý jsem přišel na úřad s dotazem, jestli nemají mou občanku a když jsem se dozvěděl, že ne, chtěl jsem si stisknout pořadníkový lísteček na novou občanku. Jenže k tomu je zapotřebí rodný list a ten jsem v Praze neměl. K tomu mě ještě úřednice ujistila, že pokud by občanku našli, okamžitě jí zničí kvůli možnému zneužití. Tak jsem nastoupil do busu a při přestupu do metra se mi spustila z nosu krev, což se mi dobré 3 roky nestalo. Se špinavými koleny jsem si tiše krvácel na Kačerově. Když to přestalo, snažil jsem si vyčistit špinavý nos. V metru jsem se jakoby držel horních madel, abych zakryl nos, kdybych ho měl náhodou ještě od krve, a to ačkoli bylo dost míst k sezení. Jenže v tom jsem si vzpomněl, že má babička ty narozeniny, takže jsem se rozhodl koupit jí květinu. V květinářství jsem si vybíral kytky, které stály na zemi a které byly zády ke květinářce, aby se na mě nemusela dívat. Vzal jsem krásnou vánoční hvězdu a při placení jsem dělal jakože smrkám. Zazvonil jsem u babičky a ta mi otevřela. Dosti se zděsila, protože jsem měl špinavá kolena, zakrvácený nos, v ruce kytku "vánoční hvězda". S úsměvem na tváři jsem jí popřál zdraví a štěstí. Její zděšení bylo oprávněné, protože jsem pak v zrcadle viděl, že nejen, že nos od krve jsem neměl utřený, ale krev byla rozmatlána po celém mém obličeji.
Mno a o týden později (tedy dnes) jsem již vybaven rodným listem jel opět do Prahy vyřídit novou občanku. Už když jsem ale vešel do dveří úřadu, úřednice zvolala "To je on!". Hned mi bylo jasné, že to bude nepochybně čtenářka stránek Cesty duší, která mě z fotky v profilu (pozn.: nyní je fotka již odstraněna). Záhy jsem zjistil, že její reakci vyvolalo něco jiného, a to to, že má mojí občanku! Prý si jí tam kolegyně nechala schválně a já si jí nevyzvednul, takže mi dneska chtěli poslat poštou oznámení, ať si pro ní dojdu. Prima, měl jsem občanku a mohl jsem tedy splnit úkol, který jsem si dal před týdnem - nechat si udělat nový pas. Úřednice mi řekla, že si mám stisknout pořadník a počkat si. Takže jsem opět čekal půl hodiny, ale byl jsem rád, že si nemusím nechat dělat novou občanku. Přišel jsem k okénku, vyndal občanku, starý pas a 600kč. Paní úřednice to začala ťukat do počítače a já jsem se s ní jal povídat a říkám, že to potřebuju kvůli tomu, že v zimě jedeme na hory do Itálie přes Švýcarsko, které není v EU. V tom mi ovšem paní řekla, že jestli to je jen kvůli tomu, tak je to zbytečné, protože komu je více než 18 let, tomu stačí do Švýcarska pouze občanka, ač tato země není v EU. A občanku já jsem už vlastně zase měl... Paní úřednici jsem slušně poděkoval za informaci a odešel z úřadu.
Výsledek mého snažení po týdnu: Mám občanku, propadlý pas a doma ve sklepě pobíhají po prolejzačkách přežrané myši. Takže jsem vlastně přesně tam, kde minulý týden, ovšem obohacený o mnoho zážitků a poučený o životě myší a švýcarském celním prostoru...
