Bylo to již dávno, co žil v překrásném lese u města Gája v severovýchodní Indii mocný buvol. Byl na něj opravdu úchvatný pohled - silný, s vypracovanými svaly a obrovskými zatočenými rohy, jejichž konečky byly ostré jako dýky. Byl jako obrovská temná hora pohybující se lesem. Lvi a tygři se mu klidili z cesty, protože věděli, že se mu co do síly nemohou rovnat.
Ovšem buvolova povaha byla pravým opakem jeho zjevu. Byl to ten nejněžnější a nejlaskavější ze všech tvorů. Jedna škodolibá opice zjistila, jak je buvol hodný, a rozhodla se, že ho trochu potrápí. Přišla na to, že se buvol smíří s jakýmkoli zlým kouskem, který mu provede. A tak mu křepčila po zádech, jezdila na něm jako na koni, houpala se mezi jeho obrovitými rohy nebo mu zakrývala oči, takže nemohl najít cestu, anebo mu stála v cestě, když se chtěl jít napást, skákala mu po hlavě, zatímco spal a probouzela ho, ba dokonce ho píchala klacíkem do uší. Ať opice udělala cokoli, býk si hleděl svého a zdálo se, že mu to vůbec nevadí. Opice si ve své kruté zábavě libovala a vymýšlela si stále nové a nové způsoby, jak by buvola potrápila.
Sova, která v tom lese žila, často opici a buvola pozorovala, a byla z jejich vztahu velmi zmatená. Jednoho dne se buvola zeptala: „Velký buvole, bojí se tě tygr i lev, a ty přesto necháš opici, aby tě tak krutě zneužívala. Během okamžiku bys mohl to drzé malé zvíře rozmáčknout na kaši a skoncovat s ním jednou provždy. Proč to neuděláš?"
Já samozřejmě vím, jakou mám sílu," odpověděl buvol, „ale nikdy by mě nenapadlo, abych ji použil proti hloupé malé opici. Je snadné být trpělivý a tolerantní k těm, kdo se k tobě chovají dobře. Výzvou je být trpělivý a tolerantní k těm, kdo se k tobě chovají špatně. Tato opice mi svými zlými kousky ve skutečnosti prokazuje službu. Tím, že se s jejím chováním smiřuji, pracuji na rozvíjení ctností tolerance a soucitu. Možná se z mého příkladu poučí, možná ne. Nepřísluší mi trestat ji. Všichni potřebujeme výzvy, abychom mohli prohlubovat své ctnosti. Tato opice mi dává šanci růst."
„Tvoje velikost, úžasný buvole, netkví jen ve tvé mohutnosti, ale také v pozoruhodné moudrosti. Děkuji ti, že jsi mě naučil téhle důležité lekci," řekla sova, která se buvolovi poklonila a odletěla zpátky do vrcholků stromů, aby tam přemítala nad jeho pozoruhodnými slovy.
Tato stará buddhistická pohádka byla převzata...
