Nejrůznější zdravotní i duševní problémy, jakož i potíže ve vztazích a s financemi, bývají následky traumat prožitých v minulosti, neboť vše, co duše kdy prožila, je zaznamenáno v našem podvědomí, nikam se neztrácí. Tyto stopy můžeme najít vybavováním si na základě asociací (asociace je propojení nějaké vzpomínky či fantazie s něčím, co se nám v souvislosti s ní vybaví).
Příklad: uvidíme kočku a začneme pociťovat neurčitý smutek – naše duše si pamatuje, jak nám v dětství přejelo naši kočičku auto. Když pocity potlačíme (začneme myslet na něco jiného, snažíme se odreagovat, nebo si jako moderní člověk vezmeme prášek a je klid), zůstávají v našem podvědomí i nadále a postupem času se stávají čím dál tím neurčitější, takže si nakonec ani nevzpomínáme, co nás to vlastně trápí – ale „jenom“ se necítíme v pohodě.
Toto můžeme poměrně spolehlivě vypozorovat se vzpomínkami na dětství, ale někdy je efektivnější pracovat s obrazy minulých životů, tj. s příběhy a obrazy našeho podvědomí, a to zvláště v případech, kdy komplex (v terminologii hlubinného psychologa C.G.Junga komplex znamená shluk do sebe provázaných prožitků nebo asociací, představ) je příliš bolestivý a bolí naši duši jako živá rána.
Můžeme při regresi prožít něco, co neuneseme?
S kvalifikovaným a zkušeným terapeutem se to nestává. Ten vás provede regresí zase bezpečně zpátky do současnosti a pomůže vám opět se uzemnit v „tady a teď“. Nepřijemné pocity při znovuprožívání nikdy nepřesáhnou míru snesitelnosti, i když jsou mnohdy značně nepříjemné a narušují nám představy a iluze, které jsme o sobě měli.
Opakovaným procházením nepříjemné pocity ustupují, člověk si vybavuje více detailů, skutečností a souvislostí, až z něj problém spadne jako již nepotřebná skořápka. Toto přirovnání je na místě, protože tyto komplexy si naše ego vytvořilo z obranných důvodů, aby již víckrát nemuselo zažívat stejnou bolest (například ze ztráty oné kočičky se člověk podvědomě rozhodne, že už se nikdy k žádné kočce citově nepřipoutá, a v průběhu let u něj dojde např. k alergii na kočičí srst).
Na závěr úspěšné terapie ztrácí člověk o problém zájem, jako by se ho již netýkal. Postupem času dochází i k úpravám zdravotního stavu (hmotné tělo potřebuje delší čas na regeneraci).
Regrese pomáhají v případě různých nevysvětlitelných psychosomatických potížích, depresí, bolestí, strachů a fobií, bipolárních poruch, nutkavých projevů, závislostí atd.
Při regresní terapii s anděly se nepoužívá hypnóza ani žádné manipulativní techniky působící na lidské podvědomí. Klient sedí nebo leží, má zavřené oči a s pomocí terapeuta, který ho vede a klade mu otázky, si vybavuje zážitky z minulosti, díky nimž dochází k pochopení skutečných příčin svých problémů, na které se pak dá cíleně působit.
Sezení je potřeba několik; nepřivede mě to na mizinu?
Regresní terapie většinou opravdu nestačí jedna, sezení je zapotřebí podle potřeby několikrát zopakovat. V mém případě je mi to sděleno duchovními průvodci klienta.
V současné době (listopad 2007) ceny seriózních regresních terapeutů nepřesahují tisíc korun za hodinu. Někteří pracují dvě až tři hodiny, já na základě praxe dávám přednost devadesátiminutovému sezení – i když někdy se také může stát, že je potřeba pracovat déle. To by však nemělo v klientovi způsobovat obavy, že terapeut sezení schválně protahuje, aby si vydělal; doporučuji se na pevné částce dohodnout předem.
Jak jsem se již zmínila, spolupracuji s duchovními průvodci a anděly, od nichž Vám mohu vyřídit vzkazy, nebo vás na ně napojit, abyste se mohli zeptat, jak můžete svoje problémy řešit. (V případě terapií na dálku mohu jen vyřídit vzkazy, nikoli vás s vašimi duchovními pomocníky zkontaktovat.) Ptát se můžete na cokoliv – na zdraví, vztahy, zaměstnání, řešení různých problematických situací. Jedinou podmínkou je, aby to nebylo protizákonné či neetické (se snahou poškodit někoho druhého). V případě zdraví se lze ptát i na možnosti způsobů léčení. Počet sezení se v průměru pohybuje od tří do sedmi.
Odvádění přivtělených duší, zrušení prokletí a očištění aury
Někdy bývá důvodem problémů i prokletí, uřknutí nebo přivtělená duše. Tyto jevy nepatří do tmářské historie, ale jsou dnes aktuální stejně, jako byly v každé době. Uřknutí je šíření nepravdivých informací o dotyčném, prokletí je cílené pronásledování (třeba pomluvami; příkladem mohou být honičky bulvárních novinářů na známé i celkem neznámé osobnosti).
Přivtělené duše jsou ty, které po smrti fyzického těla neodešly domů, ke světlu, ale setrvávají z různých důvodů v éterickém obalu Země, v tzv. „astrálu“. Těmito důvody může být připoutanost k majetku nebo hmotným požitkům, závislosti a dluhy, snahy někomu, koho opustily, pomáhat a starat se o něj i nadále.
Jsou pevně vklíněné do naší aury a brání nám například v některých vztazích nebo v kariéře, a my se pak divíme, jaktože nám tyto životní oblasti nefungují, i když se tak snažíme.
Mohou se na nás přilepit i duše, které jsou prostě zmatené. Ze života odešly náhle (třeba při nehodě) a nemohou se zorientovat, kde se to vlastně ocitly a nemohou pochopit, že již nemají fyzické tělo. Toto bývá (naštěstí) nejběžnější případ přivtělených duší.
Pak jsou to duše, které se k nám přivtělily z karmických důvodů, aby si s námi dořešily vztah nebo problémy z minulého života (či spíše z životů několika), které jsme nestačili vyřešit tenkrát.
Mohou to však být i tzv. larvy a elementálové, což jsou energetické útvary, které volně poletují kolem nás a znepříjemňují nám život. Ty jsme si sice většinou většinou vytvořili sami negativním myšlením, strachem nebo zlostí, ale může se také stát, že takovéto negativní entity bez svobodné vůle byly vytvořeny a vyslány na nás lidmi, jež se zabývají černou magií, aby nás bojkotovaly a zabraňovaly nám v postupu a cestě ke světlu.
Samozřejmě do této kategorie bloků patří také energie vyplývající z nejrozličnějších dohod, slibů, smluv a závazků, které jsme kdy s někým uzavřeli (nejenom manželský slib věčné lásky až za hrob, ale i řeholní sliby chudoby, celibátu atp.) Také ty se dají v milosti a lásce Všemohoucího a s pomocí archanděla Gabriela zrušit.
© Ivana Muková
Článek je možné dále volně šířit, ale bez úprav a s uvedením jména autora (překladatele) a zdroje http://ivana.mukova.sblog.cz/
