Věk Vodnáře
Když se jsem u Emila Páleše, který mě svým dílem skutečně nadchnul a zároveň se mi stal oporou při diskusi na vědecké úrovni, setkal s myšlenkou, že Věk Vodnáře nazačíná nyní kolem roku 2 000, nýbrž právě v roce 3 573, pocity se ve mně smísily a jako bych cosi ztratil. Tvrdohlavost bolí, když po čase „ledy povolí“ a vy narazíte. Ale přeci jen jsem cítil, že hnutí Nového věku mělo hlubšího opodstatnění, že mé pocity se týkaly jednoho jevu, zatímco Věk Vodnáře je jevou jiným. Energie se usměrňují a řád se rodí z chaozu.
Rok 3 573 jako konec jednoho a začátek dalšího Věku vychází ze starověkého babylónského kalendáře, z něhož vycházel středověký opat Johann Trithemius, jenž popsal vliv sedmi duchů časů, sedmi základních kvalit časů, jako sedm archandělů, jež se v různých cyklech prolínají a v různé míře se stávají duchy času. Jejich vliv doložil i tehdejší historií a na jeho práci navázal Emil Páleš, který v Angelologii dějin obsáhle doložil, jak se duchové času projevovaly v naší historii.
Jeden Věk tak zvaný platónský měsíc trvá 2 160 let a je součásní platónského roku o délce 25 920 let. Zemská osa vykoná za toto období pohy precese, obkrouží jednou celý plášť kužele. Ve starověkém Řecku, kdy byla souhvězdí opět pojmenována byla tato jména totožná s názvy znamení. Rozdíl mezi souhvězdími a znameními je jedna z příčin, proč si astronomové a astrologové nerozuměli. A tento rozdíl vnáší zmatek i do tématu Věku Vodnáře. Zároveň je to příklad, jak je potřeba rozumově chápat, nejen a ne jednostranně s důvěrou přijímat. Precese totiž způsobuje pohyb jarního bodu, podle něhož se astronomicky určují polohy hvězd a dalších nebeských objektů. Zatímco ve starém Řecku byl jarní bod v souhvězdí berana a shodoval se s ročním obdobím, které je přiřazeno znamení berana, tak v současnosti se již jarní bod nachází v souhvězdí Ryb a v budoucnosti se přesune do souhvězdí Vodnáře. Ovšem znamení není podmíněno souhvězdím. Vždyť v současnosti jsou lidé ve znamení berana narození v souhvězdí ryb.
Shodně s datací babylónského kalendáře se řídí historie, kterou předkládala theosofická a v současnosti nejen anthroposofická bádání, která jsou buď vykládem starých estorických děl (H. P. Blavatská), nebo doložena metodou jasnovidného zření (Walter Scott-Elliot), anebo jsou vědecky doložena (Shirley Andrews) jako například působení duchů času (Emil Páleš). Podle této datace můžeme sledovat sedm epoch. V každé se nachází sedm kultur. Období jedné kultury je totožné s jedním Věkem, tedy 2 160 lety. V současnosti se nacházíme v páté poatlantské epoše, jíž předcházela epocha Atlantská, Lemurská a první dvě epochy; a v páté kultuře, anglo-sasko-germánská, následující kultura by měla být ve znamení slovanské kultury a předcházející čtyři kultury byly řecko-latinská, egyptsko-babylonsko-chaldejská, perská a první indická.
Podle této datace se tedy nacházíme ve Věku Ryb (1 430 až 3 573). Zůstaneme-li ještě u teorie věků, pak jedno objasnění nálady a pocitu „Věku Vodnáře“ vychází z toho, že Věk Vodnáře už nyní existuje, ovšem na astrální a éterické úrovni. Každá bytost, jev a věc, kterou vidíme na materiální úrovni, musí projít vyššími úrovněmi. Tedy stejně jako člověk, který se narodí v daném znamení, tak i věk v daném znamení začíná v určitém období, kdy působení duchů času se „narodí“ i na materiální úrovni. Dneska astrologicky pozorujeme okamžik narození, ovšem podobně lze sledovat okamžik početí a okamžik stvoření, tedy okamžik, kdy se rodiče společně rozhodnout mít dítě, kdy stvoří myšlenku. Nacházíme se ve Věku Ryb, avšak jednou z charakteristik Věku Vodnáře je vědomá činnost. Myslím, že do Věku Vodnáře bychom měli vstoupit vědomě, a tak už nyní na mentální, astrální a postupně na éterické úrovni se nacházíme ve Věku Vodnáře. Chápete, vidíte ten úkol, který se před námi najednou otevírá, tu krásnou pestrost a možnost radosti ze společného tvoření, tvoření Věku Vodnáře? Skutčně se nacházíme před branou do nového světa, světa plného Světla a Lásky, před branami nové civilizace a ráje na Zemi.
