Shrnul jsem v tomto textu, k čemu jsem došel v poslední době, co se týče Věku Vodnáře (jaký je cyklus věků, kdy působí duchové času, v čem je specifický Věk Vodnáře) a 2012 (konec a začátek velkého cyklu Slunce, konec jednoho mayského kalendáře).
Víra, rozum a vědomí
Rád bych teď popsal můj vztah k Věku Vodnáře a podobným hnutím očekávající zásadní změnu v kvalitě života na Zemi. Myšlenka Věku Vodnáře mi přišla jako přirozená, přijal jsem ji a vyjadřovala mé hlubší pocity. Nacházel jsem se ve sladkém období od duchovního procitnutí, čímž jsem se otevřel jiným pohledům na život, přes sladké „dětské“ období víry až po dobu snahy rozumem pochopit zmíněnou myšlenku stejně tak ony jiné pohledy. Ptal jsem se, zda to, co cítím za „Věkem Vodnáře“ se týká mě individuálně, skupiny lidí, a nebo je to skutečně globální záležitostní a „objektivní“ skutečností na planetě Zemi.
Jako obvykle u těchto otázek, na místo „a nebo“ se více hodí „a zároveň“. Jsme multidimenziolní bytosti: skutečnost se skládá z mnoha vrstev, u různých skupin bytostí převládá různá kvalita a kvantita vědomí, a tak i co se týče našeho tématu, mnoho různých lidí popisuje mnoho různých věcí, přičemž se často snaží dojít ke své vlastní věci a výlučné pravdě. Vidíte tu úsměvnou povahu lidského života? Nám připadá smrtelně vážná a denní dohadování a nedorozumění ztěžují život. Ale prosím, pochopte, nikoliv že „už“ je čas to pochopit, ale spíše že teď je ta správná doba, teď jsou duchové doby nakloněni k tomu, aby jme pochopili a změnili kvalitu života: jako výsledek existence zákona svobody a existence různých bytostí zde máme jedinečný pohled na život každé bytosti. Tuhle skutečnost je důležité si uvědomit. Nepochopení této skutečnosti lze obrazně i doslova chápat jako babylónské zmatení jazyků: nerozumíme si, nechápeme, mluvíme o jedné jednoduché věci a neshodneme se, v důsledku čehož se oddělujeme. Tak u tématu Věku Vodnáře najdeme řadu vylučujících se tvrzení: příchod věku býka nebo věku vodnáře, anebo se začátek nového věku udává různě od 18. století až po 4. tisíciletí.
Naše pohledy jsou odlišné, ale nikoliv v tom smyslu, že by nás oddělovali, naopak nás spojují. Doplňují naši zkušenost, doplňují nás samotné, a podíváte-li se na nás z nadhledu, pak jsou naší součástí. Neboli cesta poznání je pro každou bytost různá, ale jsme jedna rodina bytostí a poznání každé bytosti je pro nás všechny cenné.
Všimněme si ještě jedné věci: napsal jsem, že dochází k nedorozumění, když se bavíme o podobných tématech s odlišně smýšlejícím člověkem. Doslova nedo-rozum-ění. Rozum má důležitou úlohu v současné době, nejen v tomto věku a epoše. Má skutečně úlohu: rozum je jedním z mnoha nástrojů poznání, není však jediný. V minulosti jsme jej třeba mohli obejít, dneska je ale pochopení i rozumem součastí našeho úkolu.
Na začátku jsem napsal, že jsem prošel obdobím víry, kdy jsem se nadchnul pro věc a prostě ji přijal, pak obdobím rozumu, kdy jsem se snažil pochopit, oč jde. Následuje uvědomění dané věci: cítění a chápání zároveň celou svou bytostí, bytostné přesvědčení, ona nerozumná moudrost. Zjistil jsem, že tuhle posloupnost můžu najít ve svém životě u řady věcí. Jan Zezulka píše o posloupnosti víry, rozumu a vědomí. Rudolf Steiner a antrhoposofové o duši pocitové, duši rozumové a duši vědomé. Anastasia Vladimíra Megreho vždycky prosila, aby pochopil, aby se vlastním rozumem přesvědčil, o tom, co mu říká, neboť to je cesta k bytostnému poznání.
Nyní ale k naší otázce: co to „Věk Vodnáře“ pro nás znamená? Začněmě u hnutí Nového věku (New Age). Podobně jako v našich individuálních životech, toto hnutí ztělesňuje novou náladu, pocity, energii. Energie je velice koncentrovaný soubor informací. V mnoha směrech už následovníci Nového věku tuto energii rozkódovali, ale co samotné jejich pojmenování a ztotožnění se s nadcházejícím Věkem Vodnáře?
