|
|
Řeka života
Téma: Úvahy o životě
Každá řeka končí v moři, ...každý pramen
…končí v moři.
Zastavil jsem se v široké řece a začal postrádat
„smysl“, a tak jsem se vrátil až k pramenu, k
prapůvodu. Zažil jsem neuvěřitelné a krásné. Znovu
jsem prožil celý svůj dosavadní život. A plul ho znova.
Až teď jsem zjistil, že pořád po hladině, AHA proto! Proto mě
víc zajímalo okolí! A tak jsem se začal ponořovat.
Od pramene až sem ...SEM se potkal a zdáli na sebe volal. Teď
pochopil jsem více. Jsem v moři – bez břehů a po
vlnobití ...ticho a hladina jak zrcadlo. Teprve teď jsem ten, kdo
vnoří se a stane se tou vodou. Řeka je život ve hmotě a ČASE.
Moře je život v srdci. Ponořen vně, pochopím, že to je
splynutí venkovního a vnitřního Boha. Posel
vědomí se sejde s VĚDOMÍM BOHA. Posel Boha se sejde s BOHEM.
Hmota je krásná a smyslná - bodejť by né.
Vždyť stvořil ji Bůh. Hmota jsme i my, tedy i tělo, coby nositel
DUŠE a posla VĚDOMÍ. Moudří jsme tak, jak
naše VĚDOMÍ. Mozek, coby transformátor - coby
překladatel - je pouze nástroj.
Hmota je krásná a smyslná, ale
pomíjivá - narozdíl od věčné DUŠE.
Vědomí to VÍ. Jsem rád, že jsem VĚDOMÍ.
Řeka dál přitéká do mého moře - nejsem
sám - tečou zde všechny řeky světa.
Nejhorší je,
když je člověk mrtvý dřív než umře
a tak se modlím,
abych se, než umřu,
stihl narodit!
| Autor: jen...my* |
Vydáno dne 07. 09. 2006 | 2430 přečtení |
Počet komentářů: 0 |
Přidat komentář |
 
K tomutu článku nebyl doposud přiřazen žádný komentář!
Zobrazit všechny komentáře
|
|
|
