Stejně tak jako je "postavena" pampeliška, stejně tak jako je sestavené peří ptáků, molekuly vody, sluneční systémy, stejně tak je postavena i katedrála v Chartres.
Na stejných principech na jakých je ´postaven´ celý vesmír. Katedrála je „model vesmíru“ obsahuje všechny jeho zákonitosti kvůli tomu, abychom si je mohli lépe uvědomit…
Labyrint
Jako každý den přicházejí navštívit katedrálu v Chartres desítky lidí. Někteří jsou z daleka jiní bydlí přímo ve městě. Pojďme se podívat na dva poutníky, kteří právě prochází branou…
„Mistře?“
„Vždyť jsem ti říkal, že mě tak nemáš oslovovat (!)“
„Kdy mi už konečně řeknete pro jsme sem přišli? Souvisí to nějak s truhlou úmluvy, která je zde údajně ukryta?“
„Podívej se na zem. Tohle jsem ti chtěl ukázat.“
„Labyrint? A proč?“
„Pozoruj ty lidí, kteří právě prochází labyrintem. Vidíš je?“
„Ano…někteří z nich jsou poutníci a určitě museli ujít dlouhou a nebezpečnou cestu lesy a bažinami než sem dorazili. Tuto pouť považují za symbolickou cestu k Bohu.“
„A labyrint představuje poslední úsek této cesty. Někteří dokonce labyrintem procházejí po kolenou, dokonce i králové“
„Po kolenou?? Labyrint má 13 metrů v průměru a myslím, že musí ujít něco kolem 260 metrů!
„Mohl by jsi se setkat s názorem, že labyrint symbolizuje cestu k Bohu. Složitou cestu plnou zatáček a překážek. Kdosi dokonce řekl toto:
Labyrint v Chartres nás nejprve přivede až téměř k samému středu, aby nás vzápětí odvedl na okraj a donutil nás projít celým bludištěm, než dojdeme ke skutečnému cíli. Paralela s duchovní cestou je zřejmá. Z počátku se zdá, že Bůh je už blízko, téměř na dosah. Pak však následuje temná noc duše a trvá velmi dlouho než dojde ke skutečnému sjednocení s božstvím.
Dejme to, že labyrint opravdu symbolizuje cestu k Bohu, nebo k nějakému cíli.
Pojď prohlédni si labyrint a řekni mi jak nejjednodušeji by jsi se dostal k cíli.“
„No…to je jednoduché. Musím najít vchod a celým labyrintem projít až doprostřed.“
„Opravdu neexistuje žádná jednodušší varianta? A co takhle prostě několika kroky překročit čáry na podlaze a stoupnout si doprostřed? Hm?
„Ale to nejde!“
„Proč…?“
„Vždyť kvůli tomu tam jsou ty čáry nakreslené.“
„Ano. Správně. Jsou tam jen nakreslené. Vytvářejí iluzi jakési složité cesty plné zatáček. Sami o sobě ti nebrání je jednoduše překročit. Člověk sám si vytváří onu složitou cestu.
Cesta k Bohu, k osvícení, ke Zdroji nemusí být těžká. Stačí si uvědomit, že překážky si vytváříme sami, prohlédnout onu iluzi na zemi nakreslených čar a jednoduše je překročit.
Podívej se támhle na toho člověka. Konečně dorazil do středu labyrintu a teď pozoruj co udělá.“
„Pomodlil se a odešel. Čáry na zemi se pro něj z bariér, kterými musel projít, změnily opět na čáry na zemi…“
„Ano. Přesně tak. Ovšem můžeme zde najít ještě jednu věc. Když pro nás teď labyrint symbolizuje cestu Bohu, pak musí katedrála sama symbolizovat Boha. Tudíž už když člověk prochází labyrintem, kdy ´hledá cestu k Bohu´, je už vlastně „u Boha“. Zde hraje roli další iluze. Iluze ´oddělení od Zdroje, Boha´.“
„Děkuji Mis…tedy ehm…děkuji“
„Neděkuj, časem na to přijde každý. A teď pojď. Projdeme celým labyrintem. Tam a zpátky, všemi těmi zatáčkami“
„Ale…“
„Snad jsi si nemyslel, že jediný význam labyrintu je, abychom lépe pochopili jak snadné je se ´dostat ke Zdroji, k Bohu´ ? Labyrintem prochází silný proud energie a je velice dobré ho nechat na sebe působit. Krom jiného je procházka labyrintem také dobrý způsob meditace a navíc je to taky docela legrace, nemyslíš?
Celý vesmír je tady přece pro zábavu.
