Tento článek je převzatý ze serveru www.osud.cz, pro který jej přeložil Straptom.
A nyní samotný článek:
Bude věčné „Neporozuměl jsem tomu, a tedy to není“ ve vědě převažovat navždy? Můžeme říci jednou pro vždy sbohem procesům ve stylu Galilea a nahradit je opravdovou vědeckou debatou? Předáním svých bolestivých desetiletých zkušeností, lze stejně tak dobře vyhodit „horší kritický“ systém, který se stal, přes zdání dokonalosti, hlavní protilátkou blokující téměř zesnulou vědeckou svobodnou vzájemnou výměnu informací, která kdysi byla základním kamenem vědeckého pokroku.
—Jacques Benveniste, M.D.
Dr. Jacques Benveniste je lékař, který objevil určité vědecké vlastnosti vody, které popírají vysvětlení pomocí zásad klasické fyziky. Jeho věda, kterou nazývá Digitální Biologie, je založená na dvou průlomových pozorováních, které může dokázat v pokusech, které již byly opakovány ostatními vědci:
- 1. Pokud je látka zředěná ve vodě, voda dokáže nést paměť té látky dokonce i poté, co byla zředěna a žádná z molekul originální látky již nezbývá; a
- 2. Molekuly jakékoli látky mají spektrum frekvencí, které mohou být digitálně zaznamenány počítačem, poté přehrány zpět do neupravené vody (pomocí elektronického převodníku) a když je to dokončeno, nová voda se začne chovat stejně jako by v ní byla daná látka fyzicky přítomna.
Využití Digitální Biologie jsou nekonečná. Některá z nich jsou digitální umělá hnojiva a urychlovače růstu, odhalování nakažlivých organismů v zemědělství, digitální farmaceutika, digitální homeopatika, vodní analýzy a čištění, a elektromagnetické pesticidy.
Dr. Benveniste je francouzský lékař a výzkumník, který studoval tři roky na Scripps Institutu v La Jolla, v Kalifornii. Mluvili jsme s ním po telefonu, když byl ve svém výzkumném zařízení v Paříži.
Wynn: Můžete nám jen stručně říci, co jste objevil?
Jacques: Je to známé jako „paměť vody“. Pokud přidáte látku do vody a poté zředíte vodu do toho bodu, kde už ve vodě nezbudou žádné molekuly té přidané látky, stále můžete změřit efekt vody jako by tam ta původní zředěná látka stále byla přítomná.
Wynn: Co vám dodalo dostatek odvahy začít ve vašem výzkumu?
Jacques: Byla to nehoda. V mé laboratoři byla technička, která omylem zředila látky víc než si myslela a uvědomila si, že množství molekul, které tam zbyly by neměly vykazovat jakoukoli indikaci původní látky. Ale bylo tomu tak.
Pokračovali jsme ve zřeďováních a situace se opakovala. Takže jsme věděli, že máme nový fenomén.
Wynn: To znamená, že pokud bychom měli obrovské jezero a něco do něj nalili…?
Jacques: Ne, takhle to nefunguje.
Nejprve musíte přidat látku do vody ve stanoveném poměru: jedna ku deseti, jedna ku stu, jedna ku tisíci… Takže to je velmi malé množství informací, které uvádíte.
Wynn: Proč si myslíte, že jsou ty specifické poměry tak významné?
Jacques: My nevíme. Ale díky štěstí a zkušenostem víme, že bez těchto poměrů by to stejně dobře nefungovalo.
A mezi každým ředěním je třeba 20 sekund protřepávat, aby se to malé množství informací vložené do zkumavky smísilo.
Takže např. kápnete jednu kapku zřeďované látky do 9999 kapek vody, poté protřepáváte dvacet sekund prudkými pohyby – v tom co nazýváme „vortex“ (vír).
Pouze poté dostanete přesun dané informace.
Nebyl byste schopen protřepávat to vaše jezero.
Wynn: Je vortex něco jako spirála?
Jacques: Přesně tak, je to trychtýř uvnitř vody.
Wynn: Jak zjistíte, že voda má paměť původní látky?
Jacques: Dostanete specifický účinek.
Tady je příklad. Řekněme, že aplikujete histamin do pokožky zvířete a ten vytvoří podráždění, jako puchýř. Poté, pokud aplikujete vodu, do které byla vložena paměť histaminu, do pokožky toho stejného zvířete, skončí to opět puchýřem. To je to, když mluvím o specifickém účinku.
Přidali jsme histamin do srdce izolovaného morčete a zjistili, že účinek byl stejný když jsme použili velké zředění jako když jsme použili originální koncentraci. Udělali jsme to samé s ostatními sloučeninami a dostali stejný výsledek.
Můžeme toto posunout ještě o krok dál. Dokážeme nahrát aktivitu ve vodě, která obsahuje zředěnou látku do počítače a přehrát nahrávku do neupravené vody. A počítačově upravená voda bude mít stejný efekt jako voda upravená danou látkou a zředěná.
Wynn: Teď jestli tomu dobře rozumím… Místo vložení látky do vody tam vkládáte frekvence látky ve vodě?
Jacques: Nemáme rádi slovo „frekvence“, protože z toho vyplývá, že víme, co to frekvence je. Ve skutečnosti je to stejné jako když nahráváte něco do počítače – píseň nebo hlas – a pak si to přehrajete. Vaše uši vibrují stejně jako by ta osoba byla s vámi v místnosti. Ucho je podvedeno nahrávkou. Ucho reaguje stejně jako by byl zpěvák živě v místnosti. Nevíš, že je to spleť frekvencí, jen víš, že hlas vycházející z reproduktoru navozuje, jak by zpěvák zněl, kdyby byl živě v místnosti.
Stejně lze nahrát frekvenční spektrum látky.
Wynn: Jakým rozhraním dostáváte spektrum z upravené vody do neupravené vody.
Jacques: Namísto opakovaného přehrávání do reproduktoru používáme reproduktorový vývod zvukové karty a zapojíme měděnou cívku. Frekvenční spektra jsou vždy se zvukovým rozpětím po 20 až 20.000 period za sekundu.
Pointou je, že jsme vyřešili jednu ze záhad klasické biologie. Spojení slov „molekulární signál“ je jedním z nejvíce používaných termínů v biologii, akorát nikdo nevěděl nebo se nezeptal „Jaká je fyzikální podstata signálu?“. A my jsme objevili, že minimum dobře použitelného signálu molekuly je mezi 20 a 20.000 Hz, což dává smysl pouze, pokud se jediná nižší frekvence může dostat skrze vodu.
Wynn: Jak nahráváte signál z látky?
Jacques: Představte si mikrofon bez membrány; jen elektromagnetická cívka. Zapojíte tuto elektronickou cívku do zdířky na zvukové kartě. Poté vložíte molekuly do zkumavky vedle cívky. Až tyto milióny molekul v této tekutině začnou vibrovat, je to dostatečné pro cívku, aby je vyzvedla.
My pro měření používáme pouze komponenty komerčně měřitelné.
Wynn: Takže tyto zvukové experimenty vypadají, že je lze velice snadno opakovat.
Jacques: Ve skutečnosti jsou na to, aby pokus mohl být opakován, zapotřebí přísné podmínky. To proto, že pokud budete přehrávat do vody, voda může, ale nemusí pobrat signál v závislosti na místních elektromagnetických podmínkách.
Například nyní nahráváte můj hlas a na kazetu a pokud položíte magnet na pásku, smažete můj hlas. Ale pokud bychom mluvili tváří v tvář, mohl byste dát magnet před má ústa a stále byste slyšel má slova. Takže je rozdíl mezi elektromagnetickým nahráváním a skutečným hlasem, i když oba znějí stejně.
Stejně tak elektromagnetická pole ovlivňují signál přenesený zpět do vody.
Laboratoř v Chicagu opakovala můj experiment a nahrála 26 vzorků, z nichž polovina byla kontrolní skupinou náhodných frekvencí a polovina byly řádné molekulové signály různých látek. Poté mi poslali přes počítač neoznačené .wav soubory, takže má laboratoř nevěděla které byly které. Ale byli jsme schopní rozpoznat 13 skutečných látek, ač odděleni od kontroly, s velice vysokou určitostí.
Když jsem toto publikoval, nikdo tomu nejprve nevěřil. Mysleli si, že je nemožné poslat molekuly přes Atlantik. Ale nikdy nemohli poukázat na nějakou chybu v protokolu pokusu.
Wynn: Co je ve vodě tím, co udržuje paměť?
Jacques: Tohle je otázka za multimilion dolarů. Lidé budou muset znovu přemýšlet o poznatcích, které mají o vodě.
Zkrátka voda se nechová tak, jak by měla. Je zde více než 30 fyzikálních konstant o vodě, které jsou „chybné“.
Například: voda je směsí dvou plynů – vodíku a kyslíku, které se zkapalní při běžné pokojové teplotě. To je naprosto nemožné. Voda by neměla existovat.
Proč je voda kapalná? Fyzikové tomu nerozumí. Ničemu z toho nemůže být porozuměno díky běžným zákonům fyziky. Takže přesto, že je to nevysvětlitelné, já můžu udělat jen to, že opakuji a předvádím své pokusy, které fungují.
Wynn: Jaké je spojení mezi vašimi výzkumy a homeopatií?
Jacques: To právě nyní přešlo do oblasti sporů. Nejsem alternativní lékař, ale tradiční lékař. Ale byl jsem obviněný z podporování homeopatie. Běžní doktoři se cítí velice znepokojení, když děláte něco, co se zdá, že potvrzuje homeopatii.
Nyní se mé objevy ukazují jako nezvratné, protože pokud hodně zředíte směs, stále bude vykazovat aktivitu. Takže v podstatě mé experimenty dávají vědecké vysvětlení toho, jak mohou homeopatika fungovat.
Je to jako CD. Pokud otevřete CD, zpěvák není uvnitř. Ale dostanete stejný efekt. Nepotřebujete tu skutečnou věc.
Wynn: Jaká jsou nějaká další využití vašich výzkumů?
Jacques: Jedno z využití je, že můžete dát detektor kamkoli na světě a detekovat jakékoli baktérie v okolí. Můžete jít doprostřed pustiny v Africe a pokud budete mít telefon nebo satelit, během sekundy můžete odeslat kamkoli signál baktérie, které jsou v blízkosti detektoru. Poté můžete identifikovat specifickou bakterii. Děláme to denně v laboratoři.
Stará cesta, jak se toto provádělo, je ruční sbírání vzorků vody a jejich posílání do CDC (Centra pro kontrolu chorob), kde se pak manuálně analyzuje voda pro stopy bakterií.
Wynn: Takže pokud byste pracovali s velice nakažlivou bakterií, mohli byste jí analyzovat, aniž byste jí byli přímo vystaveni. Ale nemohl by na základě signálu té bakterie někdo onemocnět?
Jacques: Nevěřím, že by se to stalo, dokud byste neponořil takovou osobu do obrovské cívky a neposlal tisíce wattů se signálem baktérie skrze cívku. Poté, pokud by bakterie vytvořila toxin v těle, toxin by mohl být rozmnožen díky cívce. Ale rozptýlením signálu do vzduchu by to bylo příliš slabé.
Wynn: Jaká jsou některá další využití?
Jacques: Domníváme se, že bychom mohli detekovat virus AIDS v koncentracích, které jsou pod možnost běžného měření. Pokud je někdo nakažen AIDS, existuje časový úsek, kde se protilátky neprojeví; nyní je osoba velice nakažlivá. To je noční můra pro krevní banky. Tímhle by se to dalo vyřešit velice levně v porovnání s DNA analýzou.
Nicméně pracujeme s velice malým rozpočtem, takže jsme ještě nebyli schopni vyvinout takovéto protokoly.
Dalším využitím by bylo zabíjení škůdců na poli. To by umožnilo škůdce zlikvidovat bez znečištění přírody toxickými chemikáliemi.
Wynn: Jak financujete vaše pokusy?
Jacques: Já je vůbec nefinancuji. Vytvořil jsem společnost s mým spolupracovníkem nazvanou Digi-Bio. Naše společnost byla financována malými investory, ale nyní hledáme větší sponzory, abychom mohli rozvinout uplatnění pro tuto technologii. Existuje mnoho dalších možných využití, které čekají na objevení a prokázání.
Právě nyní pracují na tomto projektu pouze tři lidé. Ale věřím, že někdy na této technologii budou pracovat tisíce výzkumníků, a pak se její využití rozvine rychle. Ale obávám se, že to bude tak za 30 let.
Neexistuje ve fyzice nic co by vysvětlovalo, proč když dáte dvě molekuly do vzájemné blízkosti, tak dojde k jakékoli výměně informací; kromě radioaktivních látek. Jedinou možností, jak by mohly molekuly komunikovat, jsou jejich vibrace. Je známo, že molekuly vibrují. To se ví již 50 let.
Takže to co mi říkáme je to, že vibrace není odloučena od molekuly. A tyto vibrace jsou tím, jak spolu molekuly komunikují. Digi-Bio demonstruje důkaz této komunikace a to je průkazný průlom.
Wynn: Děkuji mnohokrát, že jste si udělal čas vysvětlit tento výzkum našim čtenářům.
Jacques: Děkuji, že jste mi k tomu dali příležitost.
Jacques Benveniste je lékař a bývalý člen Pařížského nemocničního systému a ředitel výzkumu ve Francouzském národním institutu pro lékařský výzkum. Je celosvětově znám jako specialista na mechanismy alergie a zánětů a dosáhnul uznání v roce 1971 díky svému výzkumu Paf (Faktorem aktivace krevních destiček), prostředníky mající na svědomí mechanismus související s patologickými alergiemi (např. astmatem).
V roce 1984 při své práci na alergických soustavách náhodou osvětlil „fenomén velkého zředění“, který byl médii označen jako „paměťový efekt vody“.
