Stereotyp a Nevěra

E-mail od S. z 12.7.2007:

Ahoj.

Hodně dlouho jsem váhala jetli napsat nebo ne. Čtu Tvé články a chci Ti napsat, že jsem toho přečetla už hodně a že jsi vážně dobrý. To není lichotka, ale můj upřímný názor.

A proč to váhání? Nevěděla jsem, jestli to není hloupé Tě obtěžovat mým osobním dilemem.

Tome, píšeš o čisté lásce, o bezpodmínečné lásce. Prosím, můžeš mi sdělit, jak se díváš na nevěru? Jestliže i vědci tvrdí, že nejsme monogamní, ale naopak polygamní tvorové, jak se vyrovnat s tím, že Tvůj patrner si užíval-užívá sexu s někým jiným?

Dnešní doba je taková, že na lidi se "valí" hodně informací a energií. Lidi hledají vzruchy a potěšení a snaží se ten svůj život, co nejvíc prožít a co nejvíc brát. Mluvím o většině civilizovaného západního světa. A co si budeme namlouvat - i ti, co meditují a snaží se unikat do samoty, by v té samotě dlouhodobě asi nevydrželi. Opět většina. Možná se mýlím.
Proč to píšu? Protože mám pocit, že někteří to berou ve vztahu tak, že pokud se "jaksi" nic neděje, den za dnem je to pořád to samé, že je to špatně a začnou vyhledávat někoho jiného, někoho, kdo je vzruší, rozhýbe. Aby nestagnovali v pořád tom stejném stereotypu.

Jenže já nechci vyhledávat chvilkové potěšení. A očekávám, že budu s partnerem blíž než s těmi ostatními. Jak se mám vyrovnat s tím, že partner má na intimní chvíle ještě někoho jiného a zaplétá se energie té další do mé?

Víš, četla jsem všechny díly Walshe. Psal tam, že člověk by měl být milující bytost a přát ostatním to nejlepší. A že by neměl být zdrcený z toho, že jeho partner-ka je v objetí někoho jiného. Protože, co je špatného na tom, že má někdo velké srdce a rozdává lásku i jiným. Že nemáme monopol na toho druhého. Dokáže opravdu tohle vyspělá duchovní bytost? A je to tak vůbec správně?

Tak si říkám, jestli jsem takový sobec, že se nechci o intimní chvíle svého partnera dělit s nikým dalším. Vím, psal jsi o jistotě. Že je to skrytý strach. Ale přece jen... Nemám sice monopol a výsadní právo na svého partnera, ale představa, že je 80 % mužů nevěrných mě děsí. Ztratila jsem všechny ideály, sny a naděje.

Doufala jsem, že najdu někoho, kdo mě podpoří, kdo bude můj poklidný přístav, ze kterého budu moci vyrážet do okolního světa. Jenže dnes je to tak, že pokud nebudu splňovat určitá kritéria ohledně vzhledu chování a tak (být neustále sey, svůdná, vtipná, vášnivá a já nevím, co ještě), tak Ti tvého partnera svede některá jiná, která není okoukaná. Když tápeš nalézáš rady, že se musíš snažit taky nebýt okoukaný, hrát s partnerem krycí "hry", dělat se tajúplným, aby jsi pro něj byl pořád nepřečteným objektem a tak. Lidé nasazují masky a hrají hry. Nechci hrát žádné hry. Jenže... když je hrát nebudu.. zůstanu sama. Kolikrát se Ti stane, že jsi přijat takový, jaký jsi? V jádru. Bez masky. Všichni si pořád na něco hrajeme. V práci, doma. Jako velké děti na pískovišti.

Takže, abych to shrnula, jak se vyrovnat s tím, že jsi partnerovi nepřipadal dost dobrý, že jsi nebyl dost krásný a Tvá postava nebyla in? Za další... rozbít dětem rodinu kvůli partnerově nevěře, když nevíš, jestli s tím dalším to nebude to samé? Jak vůbec řešit nevěru?

Jestli se Ti nebude chtít odpovídat, nevadí. I přesto díky aspoň za trpělivost a Tvůj čas.

S.



Odpověď Straptoma:

Milá S.,
pokud je někdo někomu ve vztahu nevěrný, zpravidla to znamená, že tomu člověku ve vztahu něco chybí a hledá to tak jinde (u milenky/milence). Pokud někoho bezvýhradně přijmeš takového jaký je (což je ten ideální stav) a to alespoň do určité míry, pak Ti nic nechybí, protože máš všechno a nebudeš se poohlížet po někom jiném. Nebudeš potřebovat nikoho, kdo by Ti něco doplňoval, protože to bude v tom Tvém partnerovi. A protože partner je naším odrazem, přijetím jeho zároveň přijmeš sama sebe.
Stereotyp ve vztahu vzniká tehdy, jestliže v tom vztahu ti dva přežívají a nikoli, aby ho prožívali. Žádný den není stejný a jestli nám tak připadá, tak je to proto, že si ho neumíme užít. Uměním je, aby se celý den stal Tvou meditací - když jsi v práci, na nákupu, sex... abys vědomě ten den prožívala a byla "bdělá" / "pozorná". Pokud se to naučíš, pak ani žádný Tvůj den s partnerem nebude stejný, žádné pohlazení a žádný sex nebude stejný, žádná večere nebude stejná... Nebude to stereotypní nuda, ale "plný bdělý život". Je to jako když se podíváš na kámen a řekneš si, že je to nuda a že jen Je a je pořád stejný. Ve skutečnosti když pronikneš do jeho hloubi, tak se v něm pořád něco děje - elektrony putují sem a tam, působí na něj voda, vítr, vzduch, vyzařuje energii (ostatně jako vše) - to je obrovská dynamika. Stereotyp tedy rozbiješ žitím vědomého života v přítomnosti.

Další věc je, že nemůžeš srovnávat čistou lásku bezvýhradného přijetí všeho a všech s tím, že si Tvůj přítel užívá sex ještě s jinou. To, že má Tvůj partner intimní poměr i s jinou nemá s láskou nic společného. Vyspělá duchovní bytost skutečně dokáže milovat všechny a všechno stejným množstvím lásky (a to proto, že všechny a všechno bezvýhradně přijímá), ale nikoli stejným způsobem. Jako matka, která miluje své dva syny úplně stejnou měrou, ale každého jinak, protože každý je jiný. Naproti tomu, Tvůj partner si vezme kus energie od Tebe když je s Tebou a kus od té druhé, když je s ní - a to bych nenazýval láskou, i když je jinak na Tebe třeba hodný.
Tvůj partner Tě má na háku a jednou z hlavních příčin je Tvé nízké sebevědomí. S., Ty pořád nevěříš, že bys mohla být dost dobrá pro Tvého "vysněného partnera". Nevěříš, že by Tě mohl někdo přijmout takovou jaká jsi, protože se neumíš sama přijmout taková jaká jsi. Dokud si nebudeš věřit, budeš možná dokonce vděčná za toho nevěrnýho mizeru, kterýmu nevěra prochází a budeš vděčná, že s Tebou vůbec někdo je. S Tebou, která si nepřipadáš dost sexy, dost vtipná, dost to či ono. Jestliže sobě nepřijdeš dost sexy, dost vtipná, dost hezká, pak nepřijdeš ani partnerovi. Jestliže nebudeš přijímat sebe, nebude Tě stejným způsobem přijímat ani partner. Vzhledem k tomu, že partnera nemůžeš nutit k tomu, aby Tě vnímal jako sexy, krásnou, vtipnou... , musíš změnit přístup k sobě. A je třeba začít tím, že se přestaneš litovat a kritizovat, vstaneš a řekneš "Já jsem taková jaká jsem. Přijímám se taková jaká jsem.".
Na světě existuje muž, který Tě bude považovat za nejkrásnější bytost - muž, který Tě bude opravdu milovat a přijme takovou jaká jsi. Ten ale nepřijde do doby, než se stejným způsobem nepřijmeš.

Jestliže zůstaneš se svým partnerem a se svým nízkým sebevědomím, půjde to takhle pořád dál. Ty se budeš kritizovat a budeš ráda, že vůbec s takovou divnou (ne dost hezkou, ne dost sexy...) ženou může někdo být a přesvědčovat se, že ho ke svému životu potřebuješ. Nebo se můžeš rozhodnout, že už nebudeš plakat v koutě a začneš něco dělat - začneš tvořit co TY opravdu chceš. Jestli Ti vadí nevěra, tak příteli řekni, že už Tě to takhle nebaví (a že s ním končíš). Odřízni mu zdroj energie, který z Tebe měl a přestaň tak ze sebe dělat rohožku.

Jestli rozbít dětem rodinu kvůli partnerově nevěře? Pokud budeš věřit a vědět, že je to naprosto v pořádku, že má partner odejít, tak dětem to přijde taky v pořádku. Protože ony odrážejí Tvé energie. Pokud budeš v pochybách, děti to vycítí a budou taky v pochybách.

Jestli to s tím případným dalším bude stejné? Pokud nezměníš své nízké sebevědomí, pak určitě ano. Najdeš opět někoho, kdo bude zneužívat Tvého nedostatku lásky k sobě samé, i když třeba jinak než nevěrou (bude s Tebou manipulovat jiným způsobem).
Na statistiky, kolik mužů je nevěrných, se vykašli a k případnému dalšímu partnerovi přistupuj s důvěrou a otevřeným srdcem (pokud bys přistupovala se strachem, byl by mezi Vámi tento blok).

Vyřeš vztah k sobě samé a vyřešíš tím vztah k partnerům.

Pozn: Psal jsem to už mnohokrát: Rok 2007 je rokem zúčtování (-sklizně toho, co jsme zasadili, hroucení starého a objevování nového), proto se najednou vyrojilo zejména od loňského podzimu tolik rozchodů a rozvodů. Rok 2008 bude rokem, kdy prověříme ty nové výhonky, které zasadíme po vytrhání těch starých...

Hodně štěstí!
Tom

P.S.: Mohl bych bez uveřejnění Tvé adresy a jména dát na stránky Tvůj mail s mou odpovědí? Věřím, že by to ostatní také zajímalo. Díky...



Odpověď od S.:

Tome,
díky za odpověď.
Mé svolení ke zveřejnění (vyjma mailové adresy) samozřejmě máš. A chci k tomu ještě jen dodat. Jsi lepší než všichni psychologové, mezi nimi i i někteří kamarádi. (Jenom když si předstvím Plzáka . "Tak je Vám nevěrný. To už muži bývají. Tak se s tím prostě smiřte a nepátrejte po tom.")
Většina mi tvrdila, že " co oči nevidí, srdce nebolí".
Na základě reakcí okolí jsem si připadala jako sobec, který chce rozbít rodinu, nebo jako málo duchovní bytost, která se neumí povznést nad takovou záležitost a neustále se v tom ráchá a trápí se kvůli tomu a nedokáže odpustit.

Ještě jednou díky... Máš mou hlubokou poklonu, i když vím, že o obdiv už nestojíš. ;-))

S.