Naděje

"Je tady někdo na živu?! Slyší mě někdo?!"... křičel do tmy námořník jediného záchranného člunu, který se po potopení Titanicu vrátil zpět hledat ty, kteří by mohli být v ledové vodě ještě na živu. S nadějí nakázal prohlížet těla a volal a volal... Do tmy... Po nějaké době člun vytáhnul 4 živé lidi...

Naděje je víra. Víra, že se stane co chceme nebo nestane co nechceme. Žijeme ve Vesmíru, kde je možné (s větší či menší obtížností) takřka vše. A tak doufáme a věříme, modlíme se a přejeme. Po celém světě v tuto chvíli naděje udržuje mnoho lidí ve svých jednáních, a pro někoho je naděje dokonce tím, co ho udržuje na živu. Zdánlivě nemožné případy, jako např. to, když se někdo probere po několika letech z komatu, vyhraje mnoho peněz nebo jednoduše jen najde spřízněnou duši k sobě na celý život, nám ukazují, "že to prostě jde"... že JE to možné. A možné je toho opravdu hodně - častokrát víc, než si lidé myslí. Mnohdy jde také o to jen pasivně nesedět, ale hledat cestu a vyjít s nadějí a otevřenou náručí vpřed svému přání.

Naděje by se však nikdy neměla stát patologickou a neměli bychom lpět na vysněném výsledku. Je třeba prvotně věřit a přijímat to, co je tady a teď a umět přijmout i to, když vše dopadne jinak než doufáme. A to platí i pro transformaci roku 2012, která je plná očekávání a vizí toho, co bude a jaké to bude. Naděje umírá poslední? Ne. Ale jakmile umře naděje, na které lpíte a nepřijmete nový stav, umřete uvnitř také... Alespoň do doby než celou situaci nepřijmete tak, jak jste to měli udělat v době jejího vzniku.

Takže pokud nechcete zrovna, aby váš dědeček porodil šestnácterčata, ale vaše přání je nesobecké a jen trochu možné (zvláště, pokud už se někdy stalo), pak věřte a žijte v naději. Hledejte cestu, jak svému přání jít naproti a buďte otevřeni tomu, co přijde. Děj se co děj.

Třeba i váš člun najde živáčka ve tmě plné beznaděje.