Jestliže na jednu hromadu volně pohodíte několik stovek prken, dvě desítky dřevěných trámků, zasypete to několika kilogramy hřebíků a zvolíte správný druh exploze pak, bude-li vám přát náhoda, po výbuchu najdete místo nevzhledné hromady třísek novou dřevěnou chatku. Připadá vám to jako nesmyslný blábol? Vězte, že se mýlíte, neboť moderní věda o vzniku vesmíru tuto možnost zcela vážně připouští.
Na samém začátku bylo NIC, a to NIC bylo tak nanicovaté, že každé dnešní nic je, v porovnání s tím prvotním NIC, úplné nic. Jako správné NIC to NIC nic nedělalo. Nemělo také žádný důvod se o cokoliv snažit, neboť jak známo, kde nic není, ani smrt nebere, ba dokonce ani čas neplyne. Stav nicoty tedy trval ještě déle než věčně. Je proto velkou vesmírnou záhadou, proč ono NIC dospělo k radikálnímu rozhodnutí, že svůj nicotný stav změní. A jak se NIC rozhodlo, tak náhle učinilo. NIC se stalo VŠÍM. V jediném mohutné třesku ze sebe NIC vyvrhlo VŠE. Vyvržené VŠE se stalo vesmírem, časem, prostorem, energií, světlem i tmou, oceánem i ranní rosou na rozkvetlé růži .... zkrátka VŠÍM, co správné VŠE vším dělá. Pro NIC to musela být po tom nekonečném nicnedělání pořádná změna. VŠE náhle kolotalo rozmanitým pohybem. Nastal čas překotného vznikání i zanikání. Nemyslete si ale, že NIC rázem zapomnělo na svou původní panenskou nicotu. Ono nic se nemá přehánět a tak si NIC nechalo pro jistotu malá zadní vrátka a po vesmíru pohodilo nějakou tu černou díru, ze které opravdu, ale opravdu nic neuteče a až jednou NIC omrzí ten věčný chaos VŠEHO, stane se obří černou dírou, která vrátí nazpět prvotní nicotné NIC. Aby vše nemusely odřít jen ubohé černé díry, vypustilo NIC do VŠEHO příšeru zvanou NÁHODA, která zcela nekontrolovatelně a bez zábran tu boří, tam naopak tvoří. Nemyslete si, takové NIC je všemi mastmi mazané, proto všude kam jen oko dohlédne a mnohdy i dál, rozšířilo navíc všudypřítomnou nezničitelnou gravitaci.
Pomyslnou třešničkou na dortu a mistrovským kouskem na závěr velkého třesku byl však vznik politických stran, coby tajné pojistky, kdyby se černé díry začaly flákat a náhoda se zhlédla v pozitivním přístupu ke světu. Zdá se vám toto konstatování přehnané?
Kde lze nalézt větší koncentraci prázdna než v programech současných politických stran? Kde se předvolební slíbené TÉMĚŘ VŠECHNO záhy promění v povolební TÉMĚŘ NIC? Kde NIC stokrát vyslovené se tváří jako VŠECHNO, ke kterému už není co dodat? Komu se podařilo ve skromných podmínkách malé české kotliny přivést na svět ne jednu, ale hned stádo černých děr, které dnem i nocí polykají a polykají a ...
Jestliže jsme tedy byli, v souladu s moderní kosmologickou teorií, stvořeni z NICOTY, pak politické strany jsou přímým důsledkem nahodilé evoluce a nás v budoucnu čeká pouze jediné – jedno velké všeobjímající NIC. Otázka zní, zda-li je tento proces nezvratný a jedině možný.
Co když se páni fyzici a politici mýlí a všechno je to jen nepovedená taškařice? Třeba na samém počátku bylo COSI VÍC než jen prázdné NIC a slepá NÁHODA. Možná zároveň se vznikem vesmíru vznikla i harmonie a rovnováha, která vycházejíc z moudré lásky dospěje časem do stádia pravdy a spravedlnosti a duše politiků se vymaní z moci prázdných slibů, které je tak snadné pronášet, neboť slíbené NIC, není nutné ba ani možné splnit. Že vám tahle pohádka připadá ještě absurdnější než ta první o NICOTĚ? To se pak ale skutečně nedá nic dělat.
Poutník
