K tomuto článku mě inspiroval klaun, který se objevil v mém snu. Když jsem se probudil, začaly mi ke slovu "klaun" přicházet informace. -Lidé očekávají, že je klaun bude bavit. Klaun očekává, že když už nic jiného, tak směšný vzhled mu pomůže k tomu, aby se lidé bavili. A co když je klaun smutný nebo spáchá trestný čin...? Lidé to od někoho kdo má bavit lidi neočekávají a jsou pak zklamaní. Co lidé vlastně všechno očekávají?
Mluvím-li o očekávání, mám tím na mysli, že člověk očekává, že něco nějak bude - že se něco stane nebo že se někdo bude chovat určitým způsobem. Něco, o čem předpokládáme, že nastane a že tak je a tedy bude, ale nastat či být to tak vůbec nemusí. A někdy děláme hodně velké caviky, když se nestane co chceme. Ale o tom až dále... :-)
Lidé mohou očekávat, že film s dobrým režisérem a skvělým hereckým obsazením bude výborný. Nebo že se film, jehož předlohou je oblíbená knížka, bude odvíjet stejným způsobem jako kniha. Někteří očekávají, že když přijdou na stránky "Cesty duší...", že se zde vzhledem k názvu stránek dozvědí o převtělování duší, že zde najdou nějakou vyšší Pravdu, se kterou se ztotožní nebo že nějaký článek se vznosným a lákavým názvem bude mít zajímavý obsah. A mohou pak být zklamáni, když to zde nenajdou. Očekávat můžeme i zázraky při léčitelství nebo úžasné zážitky třeba při zasvěcení do reiki či při meditaci. Spousta lidí očekává, že při zasvěcení do reiki nebo meditaci se navalí velké množství zlatavé zářivé všeobjímající energie a velký počet z nich je potom zklamaných, když tomu tak není...
Očekáváme ale také mnohé od lidí. Muži podvědomě předpokládají, že s hubenou krasavicí budou mít jedinečný sex. Ženy častokrát očekávají, že s krásným, chytrým, hodným, bohatým a vtipným mužem budou automaticky ve vztahu šťastné. Od lidí píšících a mluvících o duchovním životě se očekává, že se tím vším neustále řídí a že musejí být tedy dokonalí, když mají všechny informace k tomu, aby byl člověk štastný. Člověk s příjemným hlasem přece nemůže být ošklivý a každý Švýcar musí jistě mít velké bankovní konto a dívaje se na své přesné hodinky pojídat denně čokoládu. I představa, že každý s titulem "profesor práva" je lepší ve svém oboru než "magistr práva", může být mylná, když se zjistíme, že "profesor práva" nemusí o praxi vědět vůbec nic, protože pouze hloubá v teoriích. Kolik lidí očekává, že se někdo změní a že třeba hádky časem zmizí! Kolik lidí si myslí, že když jsou všichni kolem z něčeho nadšení a šťastní, že oni sami musí být také nebo obráceně, když jsou oni nadšení, předpokládají a čekají, že ostatní musí být také!
Předpokladů a očekávání, že něco bude jak si myslíme nebo že se někdo bude chovat odpovídajícím způsobem je mnoho. Otázka je, jak zareagujeme, když to něco nebo ten někdo nenaplní naše očekávání. V ideálním případě to přijmeme a sžijeme se s tím co ve skutečnosti je. JENŽE... mnozí se snaží svou představu a očekávání vsunout do člověka nebo situace. A to i vědomou či nevědomou manipulací nebo jsou schopní dokonce přesvědčit rozum, že to tak je, protože si nepřipustí, že to tak není a být třeba ani nemůže. A to ve snaze vědomě či nevědomě zabránit zklamání či tomu, že neměli pravdu. Ještě větší legrace nastává, když se občas k vašemu přesvědčování se o něčem přidají ostatní. Takže pak hloupý film s dobrým obsazením a režisérem byl vlastně docela zajímavý; náš guru má naprosto ve všem pravdu, i když to úplně necítíme (to, že to tak necítíme je určitě z důvodu naší duchovní nevyzrálosti); meditace, v níž jsme se neuvolnili se vlastně povedla; našeho krásného, bohatého, chytrého, vtipného a hodného partnera vlastně milujeme, protože takového člověka nelze nemilovat; ten Švýcar sice nemá přesné hodinky na ruce a čokoládu v ruce, ale jistě je doma někde má atd. :-) Prostě rozumem ve spojení s naším očekáváním znásilníme realitu k našemu obrazu. Větší problém je, když to pak zasahuje druhé - třeba když od našeho dítěte očekáváme, že ho bude bavit hra na klavír a snažíme se ho tam udržet "protože ještě neví, že ho to vlastně baví", ačkoli to dítě "k tomu prostě není".
Pokud nedokážeme reagovat a pružně přijmout, že je něco jinak než jsme chtěli, po takovémto nenaplněném očekávání přichází zklamání (nebo výše popsané "znásilňování reality"). Co tedy s tím? -Dát tomu všemu volný průběh, přijmout co je a jaká je skutečnost a především se nesnažit přesvědčovat o něčem, co nesplňuje naše očekávání, že to tak je a že to tak může být. A pokud už očekáváme, že se něco stane nebo že někdo se bude nějak chovat a nestane/neděje se to, pak přijmout, že je to holt jinak a žít s tím. Člověk nebo situace, které nenaplní vaše očekávání, nejsou špatné, to jen vaše představa byla mylná a tu musíte změnit. Tolik lidí se snaží se přesvědčit: "Já vím, že to tak být nemusí!" nebo "Já přijímám, že se ten člověk může chovat jinak"... ale běda pak, když se stane něco jiného než se předpokládá nebo když se ten člověk zachová jinak než chceme :-)
Poznámka: Zkuste se naučit dávání bez očekávání. Spousta lidí od druhých očekává, že když někomu pomůžou, pomůžou jim druzí také, když někomu dají dárek, dá jim ten druhý dárek také. Nikdy od nikoho nic neočekávejte! Jen dávejte a přijímejte to co je.
Související článek:
Kvalitní penis a vagína
A co jste od tohohle článku očekávali vy?
