Jak se zdá, stromy jsou plné tajemství. Nikoho ale zdaleka tolik nepřekvapí představa stromu coby oázy klidu.
Naše nitra jsou často rozbouřená, zmatená a plná emocí, takže jen těžko vnímáme majestátní klid, sálající z našich přátel s větvemi.
Jako většina ze stvořeného, i oni mají svoji nepopiratelnou osobnost. Rozvíjí se, tak jako my, pouze jiným způsobem. Některé se vědomě oddělují od okolního ruchu a zahalují se „sami do sebe“ jiní přátelsky rozpřahují náruč pokaždé, když mohou. Těžko se věří otevřenosti stromů vůči našim problémům, když naše vlastní srdce je uzavřené bolestí, záští nebo nejistotou.
Oni však vidí naše problémy i myšlenky s nadhledem a jsou ochotni nám pomoci, kdykoli je poprosíme. Pokud jim svěříme důvěru i své srdce, zázračným způsobem nám pomohou.
Klid z nich vycházející je způsobený průchodností, jíž disponují. Když všechno běží v pořádku, mají kontakt jak se Zemí, tak s Nebem a jsou otevření k oběma světům. A pokud jsou otevření k oběma světům, nemají důvod kritizovat cokoli, z čeho máme obavy. Vidí do nás a chápou nás.
Obrovský rozvoj pomocí různých myšlenkových proudů a energií, jímž za svůj dlouhý život procházejí, jim dává vzhled i auru velmi moudrých, jakoby starých bytostí. Mladé stromky tuto energii nemívají, tak jako malé děti nemívají moudrost starých lidí. Klidu a majestátnosti stromy postupně nabývají spolu se svým vnitřním růstem. Když jsou pak velké, poučené z mnoha prací s energiemi, vydávají zvláštní druh energie, jež cítíme nejen my.
Andělé, víly, duchové i různé jiné bytosti se často uchylují do velkých, listnatých větví, aby zde načerpaly síly a odpočinuli si. Promlouvají ke starým stromům a ptají se jich na jejich pohled na události, s nimiž přicházejí. I jim stromy pomáhají odstranit znečištění a otevřít se pozemskému pohledu na svět.
Pokud jsme ochotni otevřít se, stromy nás zahrnou nevídanou energií klidu. Mají tu božskou schopnost usmívat se a čekat, až se uvolníme a vypovídáme. Energie klidu často vychází od vrchních větví, ve tvaru elipsy proudí okolo kmene a poté se „zanořuje“ do Země, kde se napojuje na zemské proudy a míří do různých směrů; buď do nitra země, nebo zpět kmenem do koruny (
obrázek 1).
Podobnými proudy disponuje každý z nás, ale ta stromová je hutnější a stabilnější, proto je přítomnost stromů tak uklidňující. Svět okolo nich se jakoby zpomaluje – to ale jen zdánlivě. Ve skutečnosti se proměňuje na spousty živých, drobných světů, jež dohromady dávají energetický celek.
Energie, jež se v jejich přítomnosti „proměňují“ se ve skutečnosti pouze „rozkládají“. Je to podobný efekt, jako když skleněným jehlanem rozkládáme sluneční paprsek na všechny barvy duhy. Stromy takto dokáží zpracovat většinu energií, pravděpodobně všechny v současném oběhu, a to je jedna z jejich nejzázračnějších vlastností.
Stromy slouží samozřejmě také jako domovy. Pokud pomineme ptáky, brouky, červíky v jablkách, mravence, sem tam nějakou tu kočku nebo housenku a spoustu dalších zvířátek; můžeme tu nalézt ještě hromadu dalších stvoření, jež nalézají své domovy v některé z částí stromu.
Nejznámější jsou pravděpodobně víly (přírodní andělé). Ve stromech bydlí dost málo, ale často se vyskytují v jejich blízkosti – pracují tu. Sbírají informace, studují, učí se; hrají si a pořádají slavnosti. Upřednostňují hustě olistěné stromy daleko od veškerého ruchu, kam se mohou schovat a cítit se v bezpečí.
Pak je tu spousta dalších bytostí – skřítkové (někteří bydlí v komůrkách mezi kořeny velkých stromů, jiní zkoušejí i choroše), duchové (ti také milují klikaté potůčky a říčky), bytosti, jež pomáhají zpracovávat energie (bytosti čtyř živlů, jež jsou podrobněji popsány např. v mytologiích či knihách zabývajících se léčivou energií stromů). Těchto bytostí je spousta a stromy jim slouží jako klidné a léčivé domovy.
Když se někdy zapozorujete do větvoví, možná si všimnete, že některé jeho části jsou poněkud odlišnější – ačkoli se na první pohled nijak neliší od ostatních, přesto mají jakési kouzlo – to jsou místa, kde sídlí nehmotné nebo polohmotné bytosti. Dodávají místu, kde se vyskytují, zvláštní nádech – ať už ve stromech, nebo jinde.
Tak můžeme pozorovat různá stvoření. Jejich tvary se budou od pohledu k pohledu lišit – to proto, že naše podvědomí si je přetváří k obrazu svému. Mně osobně nikdy moc nevyhovovala představa víl coby malých krásných žen v průsvitných oděvech s hůlkou. Netvrdím, že je tato představa špatná, jenom se mi nikdy moc nezamlouvala. Jednou jsem ale viděla úžasná stvoření – malé bílé bytosti, s protáhlým čumáčkem a v pláštích. Nebyly v pohádce, dokonce ani v knize – ale v počítačové hře mého mladšího bratra. Ta hra se jmenuje Raiman 3 – Hoodlumská hrozba, a od určitého kola Raiman objevuje malé bílé bytosti. Představa jich jako víl mi přišla úžasná – a tak je ráda vídám takhle.
Na internetových stránkách i v knihách jsem objevila spoustu podrobných popisů, jak působí ten který druh stromu. Nejsem odborník přes biologii, a proto bude lepší, když budete hledat sami. Ať už na vlastní pěst v přírodě, nebo pomocí textů. Proto je nechci zařazovat sem, protože si myslím, že každý z nás si nakonec najde ten „svůj“ strom, jež mu bude vyhovovat, a se kterým si bude nejvíc rozumět.
Ráda bych se v dalších příspěvcích věnovala duchovním cvičením a komunikaci, jež můžete provádět se stromy a jež s nimi nějak souvisí.
Doufám, že jste našli kousek své pravdy. Jestli ne, nevadí :-). Přeji vám všem mnoho úspěchů v objevování sebe sama.
