Tachyonové nástroje jsou velice zajímavá věc…protože při práci s nimi jsou možnosti omezené pouze možnostmi našeho vědomí. A vydáme-li se do „míst“, kde jsme ještě nebyli, můžeme tam zažít nejedno překvapení, které do základu otřese našimi systémy víry a přesvědčení, co všechno je „možné“.
První záblesky těchto podivuhodností začaly, když jsem s nimi poprvé přišla do styku…a vnímala tu energii, která skrze ně přichází, jako živou bytost, se kterou se dá komunikovat. Oslovila jsem to vědomí…a položila otázku: „Kam až mě můžeš dovést? Co můžeš udělat pro rozvoj mého vědomí?“ Odpověď byla…více než zajímavá. Vnímala jsem v tu chvíli, jako kdyby se mému vědomí dostalo energetické podpory nutné k tomu, aby se dokonale vyhladilo do roviny, aby zmizely všechny rušivé emoce a myšlenky. Věděla jsem zároveň, že to není přirozený stav mojí mysli. Bylo to, jako kdyby mé vědomí v tomto stavu přidržovala velice jemná pomocná ruka. A v tu chvíli se stala věc, která mě přímým prožitkem utvrdila v názoru, jak se liší něco pouze vědět…a skutečně tím být. Věděla jsem, že moje myšlenky a pocity jsou propojené s energetickým kontinuem celého vesmíru a ovlivňují ho….ale v tu chvíli jsem „to“ nejen věděla, ale prožívala. Byl to nepopsatelný zážitek: cítila jsem, jak mi ta energie pomáhá se udržet v tom naprosto vyváženém stavu, který je nutný pro vědomé „zachycení“ oné nesmírně jemné pulsace vědomí Všejednoty, a že kdybych se vymkla této pomocné síle, okamžitě by mě moje vnitřní nevyváženost z tohoto stavu doslova vymrštila ven… Poddávala jsem se té energii, a vnímala jen, jak mi „kdosi“ beze slov sděluje: „Nedělej nic, jen pozoruj…zkus si jemný pohyb svého vědomí, abys cítila svoje navázání na rovnováhu celého Jsoucna…ale nedělej nic, nesmíš Vesmír vychýlit z rovnováhy, protože stejným způsobem ovlivňuješ svoje vědomí: kdybys to udělala, v tu chvíli roztrháš tkanivo vědomí svého Já.“ A mně nějakým nepochopitelným způsobem bylo naprosto jasné, že to tak opravdu je: sáhnu si kam nemám, a mohu skončit na psychiatrii.:-) Tenhle stav trval jen několik minut, pak jsem z něj vyplula do normálního stavu vědomí. Ale byl to zážitek, na který se nezapomíná: když už člověk takové „místo“ jednou navštívil, už jen ta vzpomínka mu pomáhá, aby ho postupně dosáhl vlastními silami, změnou kvality svého vědomí, tentokrát už bez nutnosti energetické „výpomoci“.
Tenhle příběh vyplynul ze zážitku s běžně dostupnou tachyonovou anténou…ale pak jsem si z kurzu přivezla nástroj daleko silnější: TLC-bars, čili Tachyon Life Crystals. Včetně know-how v podobě techniky práce s nimi.
Běžná technika spočívá v uvolňování fyzické bolesti a odstraňování těch bloků v emoční rovině, na které člověk s pomocí těchto nástrojů dosáhne. Ale…tak nějak jsem věděla, že možnosti tohohle nástroje jsou opravdu omezené jen mými schopnostmi, a že jejich využití je naprosto univerzální! Pochopila jsem, že ta energie doopravdy plní přání…protože moje přání-touha v tu chvíli vytváří nerovnováhu, která je do harmonie vyrovnána jeho vyplněním. Tachyonové antény jsou zrcadlo, které dorovnává automaticky do harmonie vše, co se do něj „podívá“…a o co si tedy svým vnitřním naladěním „řeknu“, to mohu dostat.
Ale…co když se tedy začnu ptát? Budou moje otázky vyrovnány do harmonie odpověďmi na ně?:-)
Byly:-)…a byl to zároveň řetězec úžasných dobrodružství, které neustále pokračuje…protože možnosti, které „to“ otevírá, jsem ještě vůbec nedohlédla do konce.:-)
Začalo to nevinně…při jedné terapii, na kterou ten dotyčný přišel ze zvědavosti, aby si podle svých vlastních slov rozšířil obzory, přestože neměl vůbec žádný tělesný problém. Většinou se na lidech dá vyhmatat alespoň nějaké bolestivé místečko, skrze které je možné veplout do psychiky a začít odkrývat bloky. Ale tenhle příjemný mladý muž neměl ani jedno jediné.:-)) V tu chvíli jsem si řekla: „No dobře, je zvědavý na neomezené možnosti, ale co s ním mám proboha udělat, když nepotřebuje řešit žádný problém?“ A pak mi to došlo: řekl přece, že chce rozšířit obzory, tak je jasné, že mu mohu pomoci právě v tomhle! A protože už dříve jsem s pomocí svého duchovního učitele lidem meditačně předávala spoustu věcí, prostě jsem tuhle techniku použila spolu s TLC-bars: meditace pod vedením mého učitele, podpořená tachyonovou energií, která energetizuje vědomí člověka a umožňuje mu dosáhnout vibračně výš, než by v tu chvíli mohl bez ní. Bylo to neuvěřitelné: zjistila jsem, že s touhle technikou jdou předávat nejen pouhé slovní informace, ale i jejich celostní prožití, přímý prožitek energií, které se takto otevírají!
A „zázraky“ pokračovaly:-): protože v tom energetickém poli jsme byli oba, došlo k jakémusi rezonančnímu splynutí našich vědomí přes nulový bod, čímž byl o hodně rozšířen energoinformační kanál mého vědomí. A já jsem zjistila, že to, co takto zprostředkovávám druhým, je mi okamžitě vraceno, protože se mi při terapii otevírá přístup i k takovým informacím-prožitkům, ke kterým bych se sama nedostala, i kdybych přitom též použila TLC-bars.
Postupně přes další a další terapie se tato „cesta“ dále a dále rozšiřovala, přicházely mi další a další informace…až jsem postupně krok po kroku dostala pro sebe i pro ostatní k dispozici techniku, která by se nejspíš dala představit slovním obratem „živý oheň“. Ti, kdo si tuhle energii prožili při terapii, mi asi dají za pravdu, že je to zážitek dost slovně nepopsatelný…ale přece jen se o to alespoň v nástinu pokusím.
Vedla jsem v meditaci „svého člověka“ až k bodu, kdy se uvědomil jako součást světelné sítě Všejednoty, a v tu chvíli se stala zvláštní věc. Vnímala jsem, jak světlo v té síti není jen spojené vědomí všech bytostí, které jsou v ní zahrnuty, ale je něčím víc: vědomím, které je „za“ všemi jednotlivostmi, a které svojí láskyplnou, všepřijímající a všezahrnující pozorností udržuje tuto síť celistvou. A opět – věděla jsem už dříve, že to tak je, a měla jsem i občasné záblesky souznění s touhle energií…ale v tu chvíli jsem to poprvé prožívala naplno.
A v tu chvíli…jsem poslechla vnuknutí, a…pozvala jsem tu energii do sebe. Otevřela jsem se jí v přijetí, úplně, bezvýhradně, beze všech „ale“ a „kdyby“…a vnímala jsem, jak mě v odpověď ona sama přijímá do sebe. Jak se v ní rozpouštím, stávám se jí samotnou…žhavou absolutní energií, která v sobě neskrývá jen tu ohnivou kvalitu, ale naprosto všechny ostatní. Vnímala jsem, jak mě v tu chvíli doslova pozvedá k sobě, že se moje vědomí rozšiřuje a stává se tvárným, pružným a absolutně přizpůsobivým, stejně jako ona…a já vnímala z té pozice neuvěřitelné jasnosti, tepla a laskavosti v jakémsi „pohledu zpět“ ukotvení své osobnosti ve fyzické rovině. To, co jsem dříve chápala jako normální stav, běžnou realitu, se z tohoto úhlu pohledu stalo neuvěřitelně složitým a omezujícím bludištěm pevných struktur, někdy i ostrých a zraňujících, které spolu mají jen velice omezenou komunikaci…a mezi kterými se naše vědomí pohybuje velmi klikatými cestičkami. Smutný pohled, jak sami sebe zavíráme do vězení svých předpokladů o realitě, až pro nás není možné téměř nic…bytí, nebo spíš jen živoření, v klecích mezi klecemi. Nelaskavost… Štíty, meče, a válka všech proti všem…
Dorazit v takové realitě z bodu A do bodu B, které jsou těsně vedle sebe, je mnohdy celoživotní cesta, a přitom….přitom je to tak jednoduché. TAK jednoduché!:-))) V momentě, kdy jsem živým ohněm…stačí zaostřit pozornost na výchozí bod a cíl, a pevné struktury se okamžitě začínají tavit…roztékat se…proměňovat se v samotný živý oheň:-)! Pod upřenou pozorností mého vědomí, které je v té chvíli absolutní energií, se stává přijetí a pochopení nástrojem okamžité změny: změny pevných struktur mé osobnosti, která se stává stejně tak tvárnou a přizpůsobivou, jako absolutně si sebe vědomou jednotkou vědomí. Není možné ji ničím ohrozit, zranit, omezit…protože je vším, a cokoli přijde, jen s ní splyne do jednoho celku. V tom bodě vědomí…opravdu neexistuje čas a prostor, v tom bodě mohu volně procházet všemi svými životy, a okamžitě napravovat vše, co je v rozporu s tou nádhernou energií.
Pochopila jsem v tu chvíli naprosto dokonale, jak zbytečné a pošetilé jsou hry ega…a přesto jsou nutné pro ta vědomí, která se z jakéhokoli důvodu bojí celistvosti, sebe. V tom bodě…je nemožné nechápat, cítit se ublížený, zlobit se na kohokoli…nasazovat si jakoukoli masku, čili jinými slovy nebýt sám sebou:-). Prostě…to nejde.:-) Ti z mých známých, kteří už tuhle energii měli možnost prožít, vědí, o čem mluvím…
V současnosti – si hraju.:-) To je asi nejvýstižnější vyjádření toho, co prožívám…protože ta energie je tak radostná, že není možné ji označit jinak.:-) Jsou možné…průniky vědomí do jiné reality, vnoření se do světa, kde prostor je časem a čas prostorem, do světa živlových bytostí…je možné… si s takovými světy nejen vyměňovat informace, ale zažívat takové propojení též v materiální úrovni.:-) Například je možné zjistit, že se vám při takové „hře“ začínají ztrácet věci, aby se za několik hodin až dní objevily na naprosto nepravděpodobných místech…a je možné zažívat velice záhadné události nejen s prostorem, ale i se samotným časem.:-) Nezapomenu asi nikdy na stupňující se naléhavost SMS, které mi postupně posílala má přítelkyně, se kterou jsem při jedné terapii TLC-bars prožívala ono dobrodružství s „prolnutím“ do světa živlových bytostí …
„Taky se ti ztrácejí věci?“…„Dostávám se do časových kapes, ale nelíbí se mi, že s tím nemůžu vědomě nic dělat..“
…„Poslouchej, tohle už není legrace, musíme tu bránu zavřít!!!“
Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, jak to jde udělat…prostě jen tím, že v tom příslušném naladění vědomí vyšlu příslušné přání.. Je to TAK snadné….ale i TAK těžké, než člověk přijde na tu omračující jednoduchost! A když se k tomu přidá chaotizující vliv mnohdy ještě nedostatečně hlídaných myšlenek a pocitů, občas si člověk připadá jako učeň čaroděj.:-)
Zkrátka…omezení hmotné reality padají stejně tak, jako mizí a rozpouštějí se hráze a bariéry ve vědomí…jen je k tomu dobré za žádnou cenu neztratit smysl pro humor, a nebrat to, co prožíváte, až příliš vážně….protože strach a obava tady působí přímo zničujícím vlivem: s touhle energií totiž přichází i další prvek, a tím je velice rychlé (až bleskové:-)) zhmotňování všeho, co si vytvoříte ve svém vědomí….s tím podotknutím, že co tvoříte v myšlenkách pro jiné, tvoříte sami pro sebe, protože ve Všejednotě - nulovém bodě – v tom není naprosto žádný rozdíl.:-) Ať vyjdete kterýmkoli směrem, skončíte….vždycky u sebe.
Takže…přeju sobě i vám všem, co si též hrajete s tachyony a se svým vědomím, další nádherná dobrodružství poznání – sebe sama i světa okolo! :-)
Míla Rejlková
20.2. 2005
