Milí čtenáři. V minulém díle jsme si povídali o Davidu Wagnerovi a o tom, jak se dostal ke svému vynálezu, v tomto díle bychom pokročili dál, a řekli si něco o tom, jakým způsobem lze tuto technologii využívat konkrétně při pomoci lidem, při terapiích. Řeč bude o terapii TLC-bars, tedy Tachyon Life Crystals.
Jsou to křemenné quartzové krystaly vybroušené a ohlazené do tvaru kvádru se zkosenými hranami, které mají ze všech tachyonizovaných nástrojů nejintenzivnější harmonizační účinky. Používají se v páru.
Tahle technika má oproti jiným terapiím tu výhodu, že při ni dochází opravdu k propojení pochopení člověka skrze všechny vrstvy psychiky až do tělesné roviny, kde se disharmonie ve formě strachu kotví v těle. Je tomu tak proto, že jednak začíná s prací „odspodu“, od bolestivých míst fyzického těla, a za druhé používá tachyonovou energii jako nástroj k okamžitému propojení všech rovin vědomí s nulovým bodem, odkud ihned přichází k nápravě přesně potřebná dávka a druh energie se všemi potřebnými „čistými“ informacemi– do roviny myšlenek, pocitů, i do fyzického těla. Zejména to poslední je velice důležité, a my si teď povíme proč.
Každý strach, který je v psychice přítomný delší dobu, se totiž zapíše do těla jako vícevrstevný energetický záznam přesně v té tělesné oblasti, které se konkrétně týká. Vibračně je vrostlý do skladby tělesných tekutin, stavby našich buněk, buněčných membrán, DNA…a přeneseně třeba do našich jídelních návyků, způsobu, jakým chodíme či stojíme, jak píšeme…prostě všude. Každá informace uložená v těle člověka takto funguje - jako hologram. Tohle málokdo ví. A překonat setrvačnost těla je pak pro většinu lidí to nejtěžší, protože i když vědí v rovině myšlení o co jde, nemají možnost, jak to okamžitě změnit, protože jejich vlastní tělo a jeho paměť jim v tom překáží. Jeho setrvačnost působí „proti proudu“. A zkuste „plavat jinam“ s takovou koulí na noze.:-) Trvá to hodně dlouho, než se přirozenou cestou tělesný záznam přepíše (výměna všech buněk v těle trvá 7 let, výměna tělesných minerálů 7x7 let), a lidi většinou opravdu nemají trpělivost s dlouhodobými změnami sebe sama, aby mohlo dojít i k uzdravení jejich tělesného problému, když nevidí při této práci na sobě okamžité výsledky právě ve svém fyzickém zdraví. S TLC-bars jsou tyto výsledky daleko rychlejší, účinek je obzvlášť při bolestivých stavech zřetelný okamžitě, protože z výše uvedených důvodů mnoho věcí jde opravdu vyřešit přímo při této terapii. A se vším ostatním je pak díky dodané energii a informacím daleko snazší práce.
A na tomhle místě je právě tak vhodné uvést pro lepší představu, jak tato terapie probíhá, podrobnější popis.
Pokud má člověk na těle akutně bolestivá nebo nemocná místa, o kterých ví, práce začíná přímo na nich. Pokud tomu tak není, a začíná se s řešením nějakého problému v psychice či jde o celkovou harmonizaci těla, provádí se mapování takzvaných „horkých míst“ (hot spots). To jsou bolestivé body na těle, které bez tlaku většinou vůbec nejsou citelné, a označují energetickou nerovnováhu na meridiánu určitého orgánu, který má vztah k danému psychickému a v návaznosti i tělesnému problému.
V momentě, kdy jsou zmapovány bolestivé body, se pak provede první fáze energetického vyrovnání, která spočívá v energetickém propojení těchto bodů pomocí TLC-bars do nulového bodu. Tím dochází k otevření toku energie a informací do míst s energetickou nerovnováhou, která vznikla v důsledku přítomnosti negativní informace vložené naším vědomím.
Po tomto ošetření následuje nové mapování, které zjistí podle bolestivosti míst současný energetický stav. V 80ti procentech bolest mizí, přetrvává jen v hlavních bodech, ve kterých je přímo ukotven energetický blok.
Pak nastává druhá část terapie, kterou je citové uvolnění, spočívající v přivedení příslušných nových informací za pomoci terapeuta až do vědomé roviny klienta. Rovněž pomocí propojení skrze TLC-bars a současnou prací s vědomím si klient uvědomuje příčiny vzniku bolesti spolu s pravou podobou, kterou dotyčná energie má v jeho vědomí mít: odstraňují se strachy a vnitřní konflikty. Dochází k otevírání vědomí a jeho harmonizaci, čili spoustu věcí nyní chápe a cítí zcela jinak než dříve, čímž může v životě i jinak jednat.
Při terapii může dojít i k uvolnění zablokovaných negativních pocitů, které souvisejí s nesprávným pochopením určitého životního principu, a pak člověk přímo při ošetření může zažívat osvobozující pláč odplavující tíseň a strach….ale i třeba smích, anebo vztek, kterému konečně bylo dovoleno vyplout na povrch a volně odtéct, aby uvolnil místo pro pozitivnější chápání vitální, aktivní energie. Zážitky při této části terapie jsou velice individuální.
A aby tato část popisu byla pochopitelnější, uvedu zde jeden z konkrétních příkladů řešení problému, klíčovou scénu jedné terapie, ve které se vyřešily všechny ostatní dílčí záležitosti.
Vdaná paní s už dospělými dětmi, budu jí říkat třeba Věra. Neustálé problémy ve vztahu, ponižování a omezování ze strany partnera, neuspokojivá situace v podnikání.
Dostali jsme se při terapii do fáze, kdy rozeznala energii v bolestivém místě na těle jako černý mrak, ze kterého měla velice tísnivý pocit….popsala to jako bažinu, ve které se topí, která jí nedovoluje volně dýchat, ze které má hrozný strach. Nejdříve nebyla schopná se k tomu mraku pro svůj strach z něj ani přiblížit, natož aby rozeznala, co to je, a proč se to tam ocitlo.
Vyzvala jsem ji, aby se od toho mraku odpoutala, jen aby ho pozorovala, a zároveň si uvědomila, jak by se ráda na tom místě cítila, co by v něm chtěla prožívat. Uvedla pocit, který má ve svém duchovním srdci, a energii, která je v něm přítomná. (Podotýkám, že toto už byla opakovaná terapie, takže na tuhle energii lásky už se uměla bez problémů naladit.) Popsala nádherný pocit, který je všude v ní, energii, která je teplá, laskavá a hřejivá, ve které se cítí tak lehce a svobodně, jako by v tu chvíli mohla létat. A v tu chvíli jsem ji vyzvala, ať se znovu podívá ten temný mrak, ale zároveň ať si uvědomuje tu všudypřítomnou energii lásky, která ji naplňuje.
Popsala to slovy: „Ano, už se mohu přiblížit, už z toho mraku nemám tak velký strach.“
Můj vstup: „Přibližte se ještě víc…uvědomte si to teplo a světlo v sobě, lásku: rozpouští všechno tmavé, všechen strach, který k vám přistupuje. Nechte ten mrak vplynout do sebe, do té krásné energie lásky, přijměte ho. Co to je?“
„To je zvláštní… Vidím – kopyta, koňská kopyta, běží… necítím se dobře.“
„Kde jste vy?“
„Jsem…pod těmi kopyty. Běží přese mě. Nemohu se zvednout, nemohu pryč, nemohu s tím nic dělat, zabijí mě!“
„Proč s tím nemůžete nic dělat?“
„Nevím…asi…nemám dost síly?“
„Podívejte se…proč si to myslíte?“
Chvíli bylo ticho….pak se rozplakala: „To tatínek….můj tatínek. Bil mě, i moji sestru, nadával nám, nikdy jsme nic neudělaly dobře. Vždycky hledal, co nám vytknout, nikdy nás za nic nepochválil. Všechno bylo vždycky špatně, všechno…pak už jsem se přestala snažit něco sama dokázat, jen jsem dělala, co chce, a uhýbala ranám…“
„Podívejte se…co se tehdy stalo?“
„Já…přestala jsem být sama sebou. Vzdala jsem to.“
„Co jste k němu v tu chvíli cítila? A co k sobě?“
„Bála jsem se ho….a nenáviděla ho. A já sama….vždyť….já jsem mu uvěřila? Uvěřila jsem mu, že nejsem k ničemu, že nic nedokážu….nenáviděla jsem i sama sebe, měla jsem k sobě odpor, že jsem tak špatná, že mě nemůže mít rád….“
„Podívejte se do sebe….uvědomte si lásku v srdci, kterou máte k sobě i ke druhým, otevřete se jí, prociťte si ji, staňte se jí….a pak se do té situace podívejte znovu, ale jeho očima. Proč to dělal?“
„Protože….je mi ho tak líto – vždyť on dělal nám jen to, co jeho vlastní táta dělal jemu! Jak na nás mohl být laskavý, když ho to nikdo nenaučil? Celé dětství prožíval jen rány a ponižování, sebe i svojí mámy…neměl žádné sebevědomí, nevážil si sám sebe, a tak si neuměl vážit ani nás….odpouštím mu, nemůže za to…dával nám co mohl nejlepšího...“
Vyzvala jsem jí, ať si znovu procítí lásku k sobě, i k němu, jako světlo, teplo a blažený pocit v srdci….a jak to světlo a teplo rozpouští všechno, co ještě v ní je temné a ztuhlé chladem…vyzvala jsem ji, aby si ten pocit prožila, jako by byla řekou pod ledem, kterou na jaře rozpouští slunce…a která postupně taje, kry odcházejí, její vody se oteplují, a její břehy rozkvétají….
„Tak, a teď se znovu podívejte do sebe, prociťte si svoje pocity: jak je vám, jak se cítíte?“
„Je mi dobře…teplo….cítím se v bezpečí…už nemám strach.“
„Podívejte se teď znovu do toho bolestivého místa, co se tam změnilo? Co teď dělají ti koně, a kde teď jste vy?“
„Já….stojím, ti koně běží okolo mě, už z nich nemám strach….ale jsem tam sama, a nevím kam mám jít a co mám dělat…cítím se tak nějak…prázdná.“
„A co byste ráda dělala? Podívejte se…jaké máte možnosti, abyste se z toho místa dostala někam, kde vám bude dobře? Podívejte se…jste volná a svobodná, můžete cokoli, stačí si uvědomit, co chcete!“
„Já….asi….třeba by jeden z těch koní mohl přijít ke mně? Jsou tak krásní, mohou běžet kam chtějí…“
„Zkuste to, zavolejte na něj, pozvěte ho k sobě! Máte se ráda….a máte ráda i toho koně, on to ví, a jde k vám, protože cítí vaši lásku!:-)“
„Ach…opravdu, jde ke mně! Co teď mám udělat?“
„Co byste ráda udělala? Co by vás potěšilo?:-)“
„Hladím ho…je rád! Moci tak na něj nasednout, mohla bych na něm jet kamkoli, to by byla krása…“
„A proč byste nemohla?:-) Když chcete, prostě to udělejte!“
Ticho…. „To je nádhera! Sedím na něm, a už jedeme! Poslouchá mě!“
„Jak se teď cítíte, v porovnání s tím, jak vám bylo pod těmi kopyty?“
„Jako…asi jako na koni.:-)))) To je zvláštní, teprve teď chápu, co znamená pocit „být na koni“! Celou dobu jsem poslouchala druhé, a nevěděla jsem, že si mohu sama zařídit vlastní život, podle toho, co sama chci… Je mi nádherně, cítím se volná, svobodná a moc šťastná!“
Další pokračování bylo takové, že paní Věře už nevadí, když na ni její muž zvýší hlas, když se mu nelíbí něco, co ona udělá. Už nemusí plakat, ani necítí potřebu bránit se hádkou. Už má sílu cokoli podobného řešit v klidném hovoru.
Řekla mi: „Vždycky si v takové chvíli uvědomím, že jedu na svém krásném koni, a že ho mohu řídit kam chci…a že ostatním do toho vůbec nic není. Jsem prostě svobodná, a kdykoli něco udělám, je to proto, že sama chci, a ne proto, že musím.“ Řekla, že už necítí lítost, když jí partner něco podobného udělá, protože chápe, že je ve stejné situaci jako její otec: žádné sebevědomí, a tudíž pocit, že k tomu, aby se cítil bezpečný, musí dopodrobna ovládat životy svých blízkých. Chápe, že si svými energiemi přitáhla stejného partnera, jaký byl její otec, a že je to proto, že kdysi v minulosti někoho podobně poškodila. Cítí k němu lásku a soucit…a chápe, že k tomu, aby i on pochopil, že není třeba mít strach, je nutná z její strany velká trpělivost a postupné vysvětlování: svým vlastním pochopením pomáhá k pochopení i jemu, pomáhá mu překonat jeho strach z ovládání a získat sebevědomí i důvěru k partnerovi.
Našla sama sebe, přijala sama sebe s láskou, zbavila se svých dvou vnitřních rolí soudce a oběti…a tak už může stejně přijímat i ostatní, a co víc – rozdávat mezi ně svoje pochopení a lásku. To, co má v sobě, může sama dávat….a dává-li pochopení a lásku, to stejné se jí vrací zpět.
Narovnala v sobě principy dávání a přijímání – a tím i osvobodila finanční toky ve svém životě. Rozvíjí také své podnikání dříve nevnímanými směry, které jí dávají více možností projevit to nejlepší, co v ní je, pro druhé, a tudíž jí od nich přichází i patřičné ocenění.
Jsme opravdu v každém okamžiku tím, čím se cítíme být…a mně nezbývá na tomto místě, než poděkovat Davidu Wagnerovi za nástroj, který pomáhá na cestě k dosažení celkové harmonie a sebeuvědomění s takovou efektivitou a účinností. Možnosti, které má, opravdu omezujeme jen my sami tím, nakolik je dokážeme přijmout a využít. Ale o tom, opět, příště…
Míla Rejlková
15.7.2005
