Milí přátelé. Otázka, kterou jsem nyní položila svému učiteli, vychází z techniky, kterou jsem přednedávnem začala používat, a v současnosti sleduji podrobnosti jejího působení. Je to technika, která pracuje s odstraněním fyzické bolesti a s uvolněním emocionálních blokád, přičemž se jako silný energetický nástroj používají takzvané TLC bars (Tachyon Life Crystals). Pomocí nich dochází k okamžitému propojení ošetřovaných oblastí s nulovým bodem a k informačnímu vyrovnání do harmonie a rovnováhy, přičemž je takto nastartován proces samoléčení. Tento proces probíhá na všech úrovních – jak v těle fyzickém, tak i v emocionálním a mentálním. V průběhu mé dosavadní práce s touto technikou jsem se setkala s několika zajímavými jevy, kvůli kterým vlastně byla položena tato otázka. Ale protože většina z vás neví, jak konkrétně se s touto technikou pracuje, pro lepší pochopení důvodů mé otázky to stručně přiblížím.
Pokud má člověk na těle akutně bolestivá nebo nemocná místa, o kterých ví, práce začíná přímo na nich. Pokud tomu tak není, a je nutné odblokovat psychický problém, provádí se mapování takzvaných „horkých míst“ (hot spots). To jsou bolestivé body na těle, které bez tlaku většinou vůbec nejsou citelné, a označují energetickou nerovnováhu na meridiánu určitého orgánu, který má vztah k danému psychickému problému. Toto mapování lze provést kdekoli na těle v průběhu dotyčné energetické dráhy, protože problém se promítá do ní jako celku, ale z praktických důvodů je nejvýhodnější na zádech. V momentě, kdy jsou zmapovány bolestivé body, se pak provede první fáze energetického vyrovnání, která spočívá v energetickém propojení těchto bodů skrze TLC bars do nulového bodu. Tím dochází k otevření energoinformačního toku do míst s energetickým deficitem, který vznikl v důsledku negativní informace vložené naším vědomím. Potom následuje nové mapování, které zjistí podle bolestivosti míst současný energetický stav. V 80% bolest mizí, přetrvává jen v bodech, ve kterých je přímo ukotven energetický blok konkretizující se takto do fyzického těla z mentální a emocionální oblasti. Pak nastává druhá část terapie, kterou je citové uvolnění, které spočívá v přivedení příslušných nových informací až do vědomé roviny. Rovněž pomocí propojení skrze TLC bars a současnou prací s vědomím dochází k uvědomění si příčiny vzniku bolesti spolu s pravou podobou, kterou dotyčná energie má ve vědomí člověka mít: odstraňují se strachy a dochází k otevírání vědomí a jeho harmonizaci. Přitom může dojít i k uvolnění zablokovaných negativních pocitů, které souvisejí s nesprávným pochopením určitého životního principu, a pak člověk přímo při ošetření může zažívat osvobozující pláč odplavující tíseň a strach….ale i třeba smích, anebo vztek, kterému konečně bylo dovoleno vyplout na povrch a volně odtéct, aby uvolnil místo pro pozitivnější chápání vitální, aktivní energie.
A teď k důvodu mé otázky. Po tomto ošetření jsem samozřejmě sledovala reakce lidí. Většinou měli euforické pocity v důsledku energetického navýšení a odblokování strachu, a v některých případech i okamžitý vědomý přístup k dosud uzavřeným oblastem své tvořivosti, ale ve dnech následujících se kvůli procesu energetického „probuzení“ dosud „spících“ oblastí dostavovala překvapení všeho druhu – od pocitově velice příjemných, až k těm méně přijatelným. Na sobě samotné jsem sledovala výrazný pocit osvobození – proces řešení bloků, který jsem prováděla jak jsem byla doposud zvyklá, byl najednou snadnější a jaksi „radostnější“. Ale když jsem něco nechtěla vidět, stalo se mi i to, že tělesný problém, který byl vázaný na dotyčné nepochopení, zesílil…dokud jsem se další prací a zvyšováním energie nedostala do bodu, kde jsem se na něj už mohla „podívat svrchu“ a pochopit. Stalo se mi i to, že okamžitě jakmile vyšel na povrch důvod určitého mého problému, opakovaně přišly velice konkrétní životní situace, kde jsem měla fyzickým činem „potvrdit volbu“, kterou jsem změnou svého názoru při ošetření TLC bars uskutečnila svým vědomím.
A další, neméně zajímavá skutečnost: pracovala jsem s jednou paní doktorkou, která sama při své práci s lidmi používá nejrůznější techniky odblokování emocí, a pracuje též s reflexní terapií a s masážemi. A ta mi před druhým ošetřením řekla doslova: „Je možné, aby tachyony vracely tělo zpátky v čase?“ Protože se jí stala následující věc – v průběhu několika dnů po terapii jakoby v jakési zkratce či vzpomínce opakovaně prožila všechna závažná onemocnění zpětně od okamžiku léčení do bodu svého narození. Nebylo to stejné jako tehdy, neprožívala to negativně. Jen si uvědomovala zeslabené příznaky, a zároveň jakýsi svůj nový vztah k tomu, co tehdy v nemoci prožívala – vyrovnání, harmonizaci….ale byla překvapená, protože se dělo něco, co doposavad nezažila.
A já si v tu chvíli vzpomněla na princip, kterým mi vysvětloval můj učitel mechanismus vzniku bloků, a pochopila jsem i důvod, proč musíme určitý názor, pocit nebo i bolest nechat projít svým vědomím, a uvědomit si svůj změněný vztah k němu , aby došlo k vyrovnání a nápravě: protože v časoprostorovém bodě vzniku bloku, který jsme způsobili odmítnutím nějaké nevyhovující části svého Já, tato naše část doslova zamrzla v čase….zůstala uvězněná v bodě odmítnutí. A abychom tuto naši část znovu připojili k sobě, scelili se, musíme si ji tam dojít vyzvednout, jiná cesta není. Může to být prožitkový návrat do určitého bodu dětství, kdy se tento blok aktivoval, nebo do minulého života, kdy vznikl, nebo naše nové rozhodnutí v podobné situaci v přítomnosti, na tom nezáleží….protože takovéto chybné rozhodnutí před nás bylo opakovaně stavěno v opakovaných možnostech volby, kdy jsme vždy mohli volit jinak, než jsme zvolili tehdy – kdy jsme mohli zvolit lásku namísto strachu. A napravit to je možné v kterémkoli takovémto bodě volby, protože pro takto uložené „vzpomínky“ neexistuje čas. Pak se v následném procesu vyřešení a nápravy navracejí do rovnováhy a harmonie už všechny tyto body, ne jenom jeden! Pro nulový bod skutečně neexistuje čas a prostor, a tudíž propojením jeho světa do našeho vnímání prostoročasu může dojít i k takové možnosti, jako je návrat v čase…koneckonců, vždyť to vědomím děláme pořád, mnohdy aniž si to uvědomujeme, protože naše vědomí pramení v nulovém bodě: jeho vázanost prostorem a časem je jen a jen naše iluze.
Ale jak je to přesněji? Mám tušení….ale potřebuju víc než to, potřebuju podrobnosti abych získala jistotu, abych tenhle proces mohla pochopit do větší hloubky – pochopit, co je podstatou viditelných a vnímatelných účinků tachyonové energie k nápravě pokřivených energií ve fyzickém těle, v myšlenkách i pocitech. Čili jinými slovy – funguje to, ale JAK?
Ptáš se na vztah nulového bodu a tachyonové energie vzhledem ke změnám chápání povahy prostoročasu z bodu vědomí ukotveného ve fyzické rovině bytí? Odpovím ti, ale měj na paměti, že už samotná odpověď propojuje tvé vědomí s nulovým bodem, tedy spojuje dosud oddělené. Důsledky v konečném bodě budou takové, že za prvé tvé vědomí přestane chápat bytí z úhlu pohledu vázanosti do fyzického světa, a za druhé zmizí oddělenost, která ti až doposud znemožňovala pochopení nulového bodu. Oboje je vzájemně podmíněné, a zdá se to jako stejný paradox, kterým jsem ti dříve odpovídal na tvoji otázku, co je to bezvýhradná láska a jak se máš do ní dostat. Řekl jsem ti tehdy: „Prostě to udělej, pak to budeš vědět, dříve ne.“ A tento problém je stejný, protože bezvýhradná láska a nulový bod je jedno a totéž: boží vědomí spočívající v neprojeveném, do kterého se každé od něj oddělené vědomí dostane až tehdy, kdy se přestane ztotožňovat s jakýmkoli aspektem polaritního, necelostního chápání skutečnosti.
Ale aby tento text nebyl jen obtížně chápatelné teoretizování bez návaznosti na praxi, přidám ke složce logické ještě složku emocionální, a jejím sjednocením se pro tebe pokusím otevřít spojovací dveře mezi „tady“ a „tam“…které tam ve skutečnosti nejsou, jen tvé vědomí je tak vnímá.
Zkus vedle sebe postavit dva pojmy – nekonečno a nicota, uchop ve svém vědomí, co ony dva pojmy pro tebe představují, uchop zároveň s tím fakt, že jsou ve skutečnosti jednotou, ačkoli víš, že tento poznatek dosud svým současným stavem vědomí neumíš pochopit. A pak udělej jednu věc: použij tyto vědomosti pouze jako zaostřovací bod, něco jako kondenzační jádro pro přeměnu která má ve tvém vědomí nastat, a pak….pusť úplně všechna svá dosavadní přesvědčení a názory, uvolni pouta svojí vůle, a otevři své vědomí vstříc pravé skutečnosti, které tím umožníš, aby vplynula do tebe. Nepokoušej se jí porozumět, není to možné. Jen se jí otevři, a coby pozorovatel sebe sama, svých názorů i pocitů sleduj, jak se původně stálé a neměnné, zkamenělé a tím omezené přesvědčení o fungování tebe samotné a zároveň celistvého bytí rozpouští a jaksi „kapalní“… a nakonec dochází do stavu absolutní přizpůsobivosti, která se dá vzdáleně přiblížit snad jedině výrazem „živý oheň“. Pohltí tě….přemění tě. Ale udělá to dokonale jen tehdy, pustíš-li všechen strach, který máš ve svém vědomí, a který je tam jako tvoje obranná hráz proti čemukoli, co přichází „zvnějšku“. Tak se tvé ego brání ztrátě toho, co chápe jako „já“. Bráníš-li se ale proti čemukoli co přichází z vnějšího světa, přijímáš-li to jako nepřátelské, jako ne-já, uzavíráš si zároveň přístup ke své vlastní vnitřní celistvosti. Odmítnutí, které vysíláš vůči vnějšímu světu, vysíláš i vůči nulovému bodu. Protože vše je jedno….a neexistuje líc a rub, ty jsi svět, a svět jsi ty: Já Jsem, Všejednota.
Vyjdeš-li z tohoto procesu vnitřní transformace, tvá osobnost se změní, bude to někdo jiný: celistvější a úplnější podoba tvého pravého Já přesně v té míře, do jaké jsi dohlédla a tím dokázala pustit všechna omezení svojí mysli, svých mentálních a pocitových vzorců, svých hrází a bariér, chránících iluze tvojí identity. Ve skutečnosti nemáš žádnou – ale dostaneš se k tomuto poznání jedině tehdy, když jsi schopná dosáhnout na všechny svoje hranice a omezení…a změnit k nim přístup a použít je jako pevnou základnu, ze které budeš vycházet. Nikoli odmítnout je, ale dokonale je přijmout! Fyzický svět a jeho omezení, stejně tak jako omezení které ti dává tvá mentální a emocionální složka, nemůžeš odhodit, naopak: musíš se jimi stát, musíš je dokonale zvládnout. Pak teprve můžeš „projít skrz sebe“ k podstatě celistvosti, k nulovému bodu. Duše pozvedne osobnost na svoji úroveň tím, že osobnost dokonale přijme duši, je to proces vzájemného přijetí, proces scelení jinu a jangu, proces smíření protikladů, uvědomění si dvou zdánlivě nesourodých složek jako jednoho jediného Já.
Z tohoto úhlu pohledu je ti jasné, že to, co se ti dosud zdálo jako omezení, je ve skutečnosti nástrojem řádu, a tvoří tvým nohám oporu: stojíš vědomím v hmotné rovině, kořeny tvého Já se ukotvují až tam, kde konkretizace a omezení formou je absolutní, a tvé vědomí dosahuje až do nulového bodu, kde neexistence jakýchkoli forem otevírá cestu k neomezeným možnostem. Smířila jsi v sobě Nebe a Zemi… Ale rovnováha schopnosti použití řádu a chaosu v uzlovém bodě uvědomění tvého Já přitom musí být absolutní, a pochopení jejich podstaty úplné. Pak teprve může dojít k onomu procesu, kterému esoterické texty starověkých alchymistů říkají „mystická svatba“: ke sloučení mužského a ženského principu do neduální jednoty. Tuto rovnováhu střeží takzvaný Strážce prahu, jenž nepustí dál do vyšších rovin poznání žádnou bytost, která ji v sobě nemá. Je to opatření ochranné, nikoli omezující: protože nebylo-li by strážce této brány, a nevyrovnaná lidská duše by vstoupila do místa, které vyžaduje přítomnost absolutní harmonie, vzniklé pnutí z přítomnosti obrovských, ale neharmonických, vibrujících energií by takové vědomí okamžitě roztrhalo, ponořilo do chaosu. Toto je podstata šílenství takových duší, které se v minulosti tuto bránu pokusily nejrůznějšími technikami jednostranného cvičení vědomí obejít násilím, bez dodržení podmínky rovnováhy: jejich Strážce prahu nefunguje, brána je vyražena, a jejich vědomí má volnou cestu i do takových oblastí, které jsou pro ně nebezpečné v důsledku neschopnosti udržet vyváženost a harmonii v poli tak vysoké energie.
Jak vidíš, duše moje, toto není jednoduchý proces, a ani s pomocí tachyonové energie jako urychlovače této přeměny není a nemůže být okamžitý. Dovolíš-li, vysvětlím, proč tomu tak je.
Základní příčinou je samotná povaha prostoročasu tak, jak jsme se jí dotkli v předchozím textu o nulovém bodě. Prostor a čas vytvářejí bariéry oddělující jednotlivé oblasti energií od sebe, které jsou tímto způsobem jaksi rozložené vedle sebe, namísto co by byly přítomny všechny najednou na stejném místě v nekonečně malém prostoru – v nulovém bodě. Pro jejich spojení je nutný vznik komunikačních linií…a pro průběh této komunikace je nutný čas – aby informace dorazila odněkud někam a provedla změnu, prostě to chvíli trvá. A ta „chvíle“ může trvat různě dlouho, podle hustoty hmoty, skrze kterou se informace pohybuje. Pro příklad: zvětrávání hornin trvá věky, stejně tak jako změny ve tváři planety Země. O něco kratší dobu se vyvíjejí rostlinné druhy, opět rychlejší změny nastávají v živočišné říši, a k nejrychlejším změnám dochází v lidské společnosti, kde je obzvlášť v poslední době znát obrovské urychlení vývoje. A jaký je podle těchto příkladů nejdůležitější faktor, který ovlivňuje rychlost komunikace, a tedy i změn vědomí?
Je jím….připoutanost, lpění. Ztotožnění vědomí se svým nosičem. Ale co je podstatou lpění? Ve skutečnosti je to odmítání, nepochopení: v případě absolutního přijetí se vědomí stává hmotou a hmota vědomím: tento proces bude dovršen při zániku projeveného vesmíru, při jeho opětovném vplynutí do nulového bodu.
Ale pokračujeme dále v bodě, kde se nyní nacházíme. V případě kamene je tato připoutanost vědomí absolutní – kámen nemůže nic jiného než být tím, čím je, tedy kamenem. Jediným nástrojem je mu prostá existence jeho hmoty. Rostliny už objevují určitou míru svobody, kterou je růst a umírání….a k růstu se váže přítomnost éterického těla. Živočichové už k tomuto jednomu směru přidávají další – svobodný pohyb, a s ním svázaný vznik světa pocitů, emocionálního těla. A člověku se k pocitům přidává i myšlení coby nástroj svobodné vůle, a mentální tělo jako nástroj jejího vyjádření.
Takto se přibližuje svět Bohyně Matky coby hmoty - přijímajícího principu, k Bohu Otci coby nehmotné ideji, k božskému ohni života, k dávajícímu principu, který onu hmotu oživuje: skrze tuto postupnou cestu sestupu a zanořování Ducha svatého do hmoty si Boží vědomí stále více uvědomuje samo sebe, aby v člověku nalezlo možnost vrátit se coby vlna vědomí odražená od nejzazší výspy Stvoření zpět do bodu, odkud vyšlo: do Neprojevené Podstaty.
A tak….lidské vědomí, které touží navrátit se domů, do Věčného Ohně, který ho jako malou jiskru zrodil, se skrze postupné odpoutávání se ze svého ztotožnění se svými hmotnými nosiči, s těly fyzickým, éterickým, emocionálním a mentálním, navrací do celistvosti. Každá překonaná závislost či touha ovládat ruší jednu nit strachu, která coby hráz štěpila jeho vědomí na vzájemně nekomunikující části, a která ho zároveň v průběhu své cesty jeho vědomím poutala jako neúprosný okov ke světu hmoty.
Každá takováto červená nit strachu působí totiž ve všech ploškách složitého mnohostěnu, který tvoří projekci lidské existence do hmoty, ne jen v jednom jeho aspektu. Stejný strach se projevuje v neschopnosti vnímat souvislosti, v neschopnosti pochopit druhého, v neschopnosti komplexně tvořit, v neschopnosti své vědění smysluplně předat svým následovníkům, v neschopnosti navázat vztah prostý nedorozumění, v neschopnosti vychovat ze svých dětí svobodné bytosti…. Tady všude, a ještě v mnohých jiných formách projevu se objevuje jediný základní nedostatek: neschopnost najít svoje pravé, celistvé Já, nevědomost. Protože….kdykoli člověk, který v sobě má byť i jedinou tuto přehradu strachu, se nachází svým vědomím v jedné části svojí osobnosti, část druhá je vnímána jako někdo jiný, cizí….ze kterého má tato neúplná bytost strach, a kterou proto zavrhuje, odsuzuje, potápí ji do podvědomí a promítá na druhé….a odmítá skrze ně vše to, co nechce vnímat sama na sobě.
Každá takováto přehrada způsobuje zbrzdění volného toku energie, která přitéká coby životní síla z nulového bodu. Každá způsobuje zpomalení… kamenění…. ztuhlost…. strnulost.
Vždyť podívej se kolem sebe, duše moje – kolika lidem jsi nebyla schopna pomoci, přestože jsi jasně viděla příčinu jejich problému, z toho jednoho prostého důvodu: energie jejich vědomí byly v takovém stádiu nepřizpůsobivosti, že onu nutnou změnu – odpoutání se od lpění - prostě nedokázali přijmout. A podívej se i na sebe, vždyť to přece dobře znáš z vlastní práce na sobě: kdykoli lpíš na nějaké energii, dá velmi mnoho úsilí, než do té oblasti dokážeš vnést dostatek energie k tomu, aby se tvé vědomí doslova uvolnilo ze „zakletí“, a získalo nadhled dostatečný k tomu, abys mohla z odstupu změnit mentální a emocionální vzorce, které ono zkamenění způsobily. Vždy bylo nutné nejprve otevřít se ve svém srdci bezvýhradné lásce, a využít její pomoc, oheň její přítomnosti, aby se ztuhlé energie začaly tavit a přizpůsobovat se přítomnosti….aby se mohly uvolnit ze zajetí minulosti, a mohly se znovu scelit se tvým vědomím v bodě Teď a Tady. Musela ses otevřít v důvěře a lásce, otevřít se bezvýhradnému přijetí, ačkoli na tebe všechny vzorce tvého strachu křičely: „Nedělej to, uzavři se, braň se, zemřeš!“ Ale kdo zemře, duše moje? Jedině iluze, lpění na starém, které nechce pustit do života nové….zemře tvoje ego, iluze o tvém pravém Já.
Když se člověk naučí takto pustit první svůj strach, je každé další puštění jednodušší. Protože čím méně takovýchto „ztuhlých“ míst existuje v lidském vědomí i v celém energetickém systému, tím je proces další přeměny jednodušší a rychlejší, protože celé vědomí je pak tím tvárnější a proměnlivější, čím je propustnější: čím blíže je absolutní tvárnosti a proměnlivosti Zdroje, odkud vyšlo.
A přejdeme k tématu otázky. Tachyonová energie má oproti necelistvým energiím tu velkou výhodu, že nikdy nemůže působit jinak, než že vyrovná do harmonie a rovnováhy energetické kontinuum všech tvých těl. Tvých těl….ale co tvoje vědomí? Nemůže ho změnit, protože jeho podstata je stále tatáž, může ho jedině osvobodit od iluzí….což dělá tím, že skrze narovnání tvojí mentální a emocionální roviny odstraňuje obrazy klamného zdání, které v nich vytvořilo tvé vědomí ve strachu něco přijmout, v důsledku nepochopení a nevědomosti. Otevírá dveře k pravému vědění….ale nic víc než to – otevírá dveře! A teď - kde je ten, který těmi dveřmi má projít? Víš-li vůbec, jak se to dělá?
Ano, tachyonová energie je velmi silným nástrojem k uskutečnění změny vědomí směrem do celistvosti Prapodstaty, ovšem jedno nedokáže: obejít tvoji svobodnou vůli. Může pozvednout energeticky tvé vědomí a dostat ho do nadhledu tím, že skrze doplnění do celistvosti uvolní a nechá roztát všechny tvé v minulosti zamrzlé pocity, ale bez tvojí spolupráce, bez tvého PŘÁNÍ změnit se a pochopit jinak to, co jsi až doposud chápala negativně, pouze urovná do harmonie hladinu tvých momentálních energií, aniž by se něco podstatného uvnitř tvé osobnosti změnilo. K pokroku směrem k celistvosti tvého vědomí je nutné nikoli opravit staré, ale dát vznik novým komunikačním liniím, přijmout širší úhel pohledu: a to v současné situaci není možné bez spolupůsobícího faktoru času, ve kterém se může rozvinou proces otevírání tvého vědomí směrem ke všemu, co jsi dosud chápala jako „ne-já“. K tomu všemu je nutné pochopit, co je to bezvýhradné přijetí, a naučit se tuto energii – energii Bohyně Matky – používat v každý okamžik tvého života.
Duše moje….prvotním impulsem je tedy přání, čeho chceš dosáhnout. Tvé vědomí je onen tvůrce, který si to přání uvědomí. To magnetizuje jemno- i hrubohmotné energie Jsoucna, začne je vytrhávat z naprosté volnosti absolutního chaosu, aby se začaly zhušťovat a kondenzovat do tebou vyžádané podoby, do tvým přáním stanoveného řádu. Protože TVÁ vůle to je, TVÉ přání a TVOJE touhy, vědomé či podvědomé, které této energii vytvářejí prostor pro realizaci změn, na to nikdy nezapomeň! Rovnováha v necelistvosti je stagnace: aby někde existoval pohyb i ve smyslu vývoje, musí být systém z rovnováhy vychýlen. A o to se stará právě tvoje vůle, která si tvoje přání – touhu po změně ve smyslu scelení dosud rozděleného – uvědomuje, a tím je vysílá do světa projevu….což bude dělat tak dlouho, dokud v sobě tvoje vědomí do posledního střípečku nebude zahrnovat všechny energie, co jich ve Všejednotě je.
Čím méně nedočištěných bloků pak máš v podvědomí, tím je to pro nerušený průběh takovéhoto procesu lépe, protože každý vnitřní konflikt v tobě ho rozbíjí a tříští…každá tvoje červená nit lpění a strachu působí štěpení i v těchto energiích. Jak jinak, když i ty červené nitě lpění se ve tvém životě chovají jako hologram?:-) Jsou znát v každé, i sebenepatrnější maličkosti, kterou uděláš, řekneš, nebo si jen pomyslíš a procítíš….a ovšem také z každé takovéto maličkosti se dají rozeznat, uchopit a rozvázat, přičemž ono rozvázání působí v celém hologramu.
A co by mělo následovat po začátku procesu konkretizace tvého přání? Nic jiného, než…..ono výše zmiňované bezvýhradné přijetí. A tímto bezvýhradným přijetím nemyslím pouze trpné snášení něčeho, co se ve tvém životě přihodí, nýbrž uznání jeho existence bez jakéhokoli odporu. Znamená to takřka uvítat tu věc či osobu s otevřenou náručí, což ti teprve umožní plně pochopit podstatu, smysl a účel toho, co takto k tobě přichází. A toto pochopení ti pak otevírá cestu k jednání, jakým způsobem máš změnit SEBE, aby se příslušným způsobem změnilo i tvoje okolí. Protože je-li už přání vysloveno a jeho magnetizované energie se začínají zhmotňovat, je jejich konkrétní podoba neomylným ukazatelem celistvosti tvého vědomí. Splní-li se tvé přání dokonale, je i tvá celistvost taková. A nesplní-li se, jsou překážky objevivší se mezi tebou a zhmotněním tvého přání opět - dokonalým zhmotněním překážek ve tvém vlastním vědomí, tvým zrcadlem: zobrazují jako podrobná mapa vzhled tvého vnitřního Já, všechny dosud neobjevené a neodstraněné červené nitě tvých lpění a strachů, kterými křivíš pravou realitu, a zabraňuješ tak lásce, štěstí, radosti a hojnosti, aby k tobě přišla. Hmotná rovina je tvým dokonalým zrcadlem.
A tímto se dostávám k samotnému závěru svojí promluvy. Uvědom si jednu velice podstatnou věc: v jaké pozici stojí tvé vědomí vzhledem k energiím nulového bodu, k vědomí Všejednoty? Jsi dárcem, anebo přijímajícím? Zosobňuješ aspekt Matky, nebo aspekt Otce?
Duše moje…vzhledem k nespornému faktu, že bez energie, která ti jako jednotlivé jiskře vědomí dává život, bys neexistovala, odpověď je nasnadě: uvědomuješ-li se stále jako ego, jednotka bez návaznosti na Celek, dostaneš se k němu právě tím, že budeš bezvýhradně přijímat, co ti přináší, otevírat se jeho energiím a dát se jimi měnit….a teprve dokážeš-li se uvědomit jako Všejednota konkretizovaná v jednom lidském těle, můžeš i dávat, protože už máš z čeho: jsou ti k dispozici veškeré možnosti, které v sobě uzavírá neomezená energie Prapodstaty. Veškeré možnosti….ke kterým ovšem z důvodu existence času a prostoru existuje z bodu, ve kterém se momentálně nacházíš, různě dlouhá cesta.
Jaké závěry z toho lze tedy odvodit? Jen vědomí je i ve hmotě vždy svobodné, dokud se samo nespoutá nějakým strachem, a nenechá se tak chytit do pasti lpění, oddělenosti od Celku. Pracuje-li ovšem toto vědomí s hmotou jako základnou pro svůj projev a užívá ji jako způsob svého vyjádření, musí respektovat všechna omezení, která mu tato hmota dává. Výhodou probuzeného a otevřeného vědomí člověka souznícího se Všejednotou je pak jen to, že vždy ví, v jakém bodě hmotné pláně se nachází, proč se tam ocitl, a jaká je cesta k dalším možnostem, které přijme jako cíl své realizace. Nic víc….a nic méně než to. Protože stejně jako v každém bodě prostoru leží možnost vstupu zpět do nulového bodu, tak tento vstup existuje i na konci cyklu tohoto vesmíru….který jakmile dosáhne dokonalého projevu vědomí Všejednoty do hmoty, tím ji zároveň promění v sebe – Neprojevenou Podstatu. Kruh se uzavírá: had, který konečně spolkl sebe sama, přestal existovat v projeveném stavu.
A podle principu hologramu je tomu tak i s každým blokem, který si člověk řeší, ať už s pomocí tachyonové energie přicházející jako podpora zvnějšku, nebo skrze jeho vlastní vědomí. Teprve když bludný kruh stále se opakujících situací je uzavřen pochopením celistvé podstaty dosud rozdělených energií, zmizí, jako by nikdy neexistoval: vždyť v projeveném stavu ho udržovala pouze iluze oddělenosti dvou polarit jedné a té samé energie.
A na závěr jedna MOJE otázka, duše moje: není náhodou ve světle výše popsaných informací projevené bytí jeden jediný….blok:-)? Přemýšlej, moje milá, protože ve vyřešení této rovnice je skryto mnohé tajemství. Dám ti k této mojí otázce jednu nápovědu, která ovšem není určena jen pro tuto jedinou otázku: Vždy je prvotní účel, nikoli nástroj.
Míla Rejlková
7.12. 2004
