Milá moje, přečetla sis velmi důležitou knihu: zjednodušeně podává to nejdůležitější, co by si měl následovník Světla uvědomit, čím by se měl řídit, a podle čeho žít. Správně cítíš, že Shambhala není místo ve fyzické rovině, je to skutečně bod vědomí, ve kterém jsou soustředěny nevtělené síly Světla společně s vědomím nejvyspělejších lidských bytostí, a svým vyzařováním cíleně působí na zvyšování sebeuvědomění jak lidstva jako celku, tak jednotlivých lidských bytostí, pokud mají v sobě ochotu jít za Světlem, následovat jeho volání.
Ptáš se, zda „druhá strana" činí totéž, ovšem zrcadlově opačně? Samozřejmě, duše moje, vždyť ve všem vždy existuje rovnováha, a možnost cesty do Světla je vyvažována možností opačnou; svoboda volby každé duše je posvátná, a jakou kvalitu energie si jeden každý člověk do svého vibračního pole – aury – pozve, ta přijde, na tomto zákoně není nic složitého ani nepochopitelného. Tuto problematiku jsme už ovšem několikrát podrobně probírali, nemyslím tedy, že bych měl opakovat mnohokrát vyslovené. Dopovím raději započaté téma, je pro tuto dobu velmi aktuální.
Současná doba je dobou probouzení stále většího počtu lidí, kteří ve svém srdci zaslechli ono pomyslné „volání Shambhaly", a snaží se ho následovat tím nejlepším způsobem, jaký znají. Jde ovšem o to, že pokud ono volání je přijato pouze emotivně, tedy srdcem, daná bytost ho vnímá jako velice intenzivní pocit touhy po lásce a kráse, po něčem nádherném, ale dosud nedefinovaném a nevyhraněném. Má v srdci touhu, ale nevidí žádný zřetelný směr, kterým by za předmětem své touhy měla jít, nezná ho, neví o něm. Nebude ho znát do té doby, dokud se ono volání nedotkne vědomé úrovně člověka, dokud se ke složce pocitové nepřidá složka mentální, a dokud svým sjednocením neotevřou před dotyčným člověkem úroveň nové kvality – úroveň intuice. Pak teprve – když se k srdci přidá hlava – toto sjednocení otevírá bod vědomí, který si lidé zvykli nazývat „třetí oko", energetické centrum, které je cestou k vyšším hladinám vědomí, ke světu příčin a podstat všech věcí a jevů.
Vplynou-li takto do vzájemné součinnosti cit s rozumem, před bytostí se začnou otevírat všechny příčiny její touhy spolu s vzájemnými návaznostmi, a začne se vynořovat konkrétní, jasný cíl, spolu se vším, co je k jeho dosažení potřebné, tedy spolu se všemi dílčími etapami cesty, která k onomu cíli vede. Vydá-li se pak bytost po ní, začne stále více vibrovat společně s vibracemi vyšších celků vědomí, začne tedy naplňovat svůj díl Božího plánu, plánu vybudování Království Božího na této zemi, plánu plného projevení se Boha jako celku na fyzické rovině skrze každou i sebenepatrnější jednotlivost, která tvoří součást oné celistvé Boží Dokonalosti. Stane-li se toto, bytost pochopí úlohu a funkci citu sjednoceného s rozumem, a uvádí se skrze uchopení a použití intuice – nástroje vzniklého skrze toto své pochopení - postupně do souladu s vibrací Všejednoty ve všech vibračních okruzích, které v sobě zahrnuje. Její vůle tudíž stále více splývá s vůlí Boží, a skrze toto splývání jsou jí postupně odkrývány poznatky stále větší důležitosti spolu se stále silnějšími energiemi na ně se vážícími.
Duše moje, ty už znáš konkrétní podobu, kterou ve fyzické rovině tento cíl má, že? Je jím tvé dokonalé poznání toho, čemu se říká láska, aby ses touto láskou mohla stát pro sebe i pro ostatní, a předávat toto své poznání všem, kteří se tě s upřímným zájmem budou ptát. Víš, že pojem „stát se láskou" znamená ve své podstatě otevřít se s bezvýhradným přijetím a uznáním všem typům vztahů – energií, a naučit se s nimi pracovat, pochopit tedy jejich podstatu a naučit se je využívat pro určitý konkrétní cíl. Jsi-li takto vyladěná do harmonie se všemi jednotlivostmi projeveného bytí, tento cíl vždy odpovídá zájmům Celku, je jedním z dílečků skládajících dohromady určitý celkový cíl Všejednoty.
Nejbližším takovýmto cílem pro planetu Zemi je sladění a vzájemné propojení energetických polí všech jednotlivých jiskřiček vědomí na této planetě se nacházejících, což nezahrnuje pouze lidské bytosti, ale i celou škálu společenství vědomí nejrůznějších typů i podstat, o jejich existenci běžný člověk mnohdy ani nemá tušení. Splynutí těchto jednotlivých střípků vědomí do jednotného celku spolu se současným otevřením vyšší hladiny vědomí, tedy umožnění konkretizace až do fyzické roviny daleko rozsáhlejší a komplexnější inteligence, než se zde dosud mohla projevit, probuzení latentního kolektivního vědomí této planety do sebeuvědomělého stavu: to je to, oč nyní jde, a na tento proces se celá planeta včetně lidstva postupně připravuje.
Celé mé dosavadní učení sloužilo k tomu, aby tobě i dalším zájemcům vložilo do rukou nástroje, kterými se můžete přetvářet do požadovaného bodu vědomí. Ony tvoří cestu, která vás vede k cíli, ovšem vaše nohy to jsou, které po ní jdou – bez vaší snahy tyto nástroje uchopit, naučit se s nimi zacházet a začít je smysluplně používat by tato cesta pro vás zůstala pouze možností: otevřenou sice, ale neuskutečněnou.
Duše moje, jednotu všech ovšem nelze dosáhnout, pokud jakákoli jednotlivost upřednostňuje svůj pohled na projevené bytí před projevy ostatních, pokud neuzná všechny tyto pohledy za sobě rovné, a hlavně: pokud se nenaučí dívat se jimi tak, jako by byly její vlastní, s naprostým pochopením faktu, že vše to, co vnímá a jak to vnímá, je dáno a určováno kvalitou bodu vědomí, odkud daný pohled vychází. Dostat se do této fáze rozpuštění Ega není snadné; bez této podmínky však není možné splynutí do vyššího celku vědomí. Mnoho jednotlivých duší už touto fází prošlo, ovšem nyní před ní stojí tato planeta jako celek, a z tohoto faktu vyplývá už dříve vyslovené: dokud tohoto stavu vědomí nedosáhne určitý kritický počet jednotlivých střípků vědomí, z nichž se celá planeta skládá, tento její přechod do vyšší vývojové fáze není možný.
Úloha všech duší, které se do uvědomění si existence tohoto děje začínají probouzet, je tedy jasná: za prvé si uvědomit, jaká je podstata procesu v němž se nacházejí, co za možnosti otevírá, jaký je jeho konečný cíl, a čím je třeba osobně přispět k tomu, aby se mohl uskutečnit; za druhé začít na sobě v příslušném poznaném směru pracovat, a za třetí dělit se nezištně o všechny svoje dosažené poznatky se všemi, kteří o ně projeví zájem, aby se okruh vědomých duší mohl stále rozšiřovat, a celková úroveň uvědomění se lidstva jako celku postupně stoupala.
Proces sdílení se, splývání, strhávání bariér, zdí a překážek mezi všemi bytostmi, nastupující vzájemná bezvýhradná důvěra a láska: to je nyní proces prvořadé důležitosti, uvědomíš-li si všechny návaznosti, zjistíš, že souvisí i s procesem poznání, protože je to de facto jedno a totéž – splynutí vědomí není možné bez odstranění všech omezení, a stupeň poznání dané bytosti je přímo úměrný množství omezení, která v sobě nosí. Dokonalé poznání tedy má pouze ničím neomezené vědomí, kterým je Bůh spočívající v neprojeveném – a to je též zároveň konečný cíl, k němuž postupným splýváním do stále větších a větších celků spějí všechna jednotlivá dílčí vědomí.
