Milá moje, ptáš se, jak můžeš ze své pozice pomoci vzhledem k tragédii která se stala, jak může pomoci kdokoli z lidí, kteří nemají bezprostřední účast na této tragické události? Duše moje, jedině tím, že s láskou otevřeš své srdce: otevřeš ho nejen obětem oné katastrofy, ale i těm, kteří ji vyvolali v život…neboť věz, že oni byli pouhými nástroji sil, které se projevily jako nevyhnutelný důsledek působení myšlenkových a pocitových vzorců zúčastněných ve spletité energetické síti této planety. Otevřeš své srdce, a porozumíš motivům které stály v pozadí, a svou láskou a vírou v dobro v člověku budeš všem lidem ochotným naslouchat ukazovat cestu, kterou je možné se vydat – jinou, než dosud lidstvo šlo, cestu lásky, cestu pochopení. Věz, že čím více takových lidí bude, tím bude zřetelnější, otevřenější, přístupnější…
Pochopení a porozumění – jedině to může napravit veškerá pokřivení a přehrady strachu, nakupené mezi jednotlivými oblastmi tohoto světa…..vzájemná domluva a vyjasnění sporných stanovisek. Kdy je ale možné spolu mluvit? Jedině tehdy, když jsou obě strany účastné v nějakém energetickém konfliktu ochotné vzájemným smířením, energetickou výměnou tento konflikt řešit, rozpustit protikladně působící energie mezi sebou skrze ochotu podívat se na vzniklý spor očima nezávislýma na stanovisku jedné či druhé strany, nezaujatýma očima nadhledu, s cílem nikoli jednostranného prospěchu, nýbrž prospěchu obou stran.
Cítíš lítost nad tím, co se stalo? Duše moje, ale ono se to muselo stát, protože jiným způsobem nebylo možné upřít pozornost světa na problémy, které už dávno byly zralé k řešení. Pověz, co se stane, když člověk v běžném životě ignoruje nějaký konflikt, který se k němu zvnějšku promítá, a nejenže není ochoten si přiznat svůj díl energií kterým se na něm účastní, ale odmítá ho jako takový vůbec vzít na vědomí? Tento mechanismus funguje nikoli pouze u jednotlivých lidí, ale i u lidské společnosti, u států a národů jako energetických uzlů konkretizovaných působením nějakého společného jmenovatele. Každý stát či národ charakterizují určité typické rysy a vlastnosti kterými se od ostatních odlišují, a tyto odlišnosti působí ve vzájemném styku stejné jevy jako mezi jednotlivými lidmi: pokud se o ně s láskou sdílí, mohou sloužit jako vzájemné obohacení, pokud ovšem z nich mají strach a odmítají je cestou útoku na ně či útěku před nimi, pak vzájemné rozpory stále rostou. A porostou do té doby, než nahromaděná energie agrese na straně jedné prolomí bariéru pasivní obrany na straně druhé. Co se stane pak? Situace se obrátí, uskutečněná agrese vyvolá protiútok. Jak dlouho tahle energetická výměna bude pokračovat, co myslíš?
Vžij se do této situace, jako by probíhala mezi dvěma lidmi: jeden svobodomyslný, zvyklý spoléhat pouze sám na sebe, bohatý, schopný se velmi dobře o sebe hmotně postarat, ale ignorující v sobě vzorce netolerance k těm, kteří totéž nedokážou a kteří jsou jiní než on, spolu se strachem ze ztráty toho, co svými schopnostmi dosáhl. Druhý člověk je nesamostatný, až fanaticky oddaný svému přesvědčení, ovládaný strachem a předsudky proti čemukoli od sebe odlišnému včetně bohatství, a spočívající v takovém zajetí těchto svých vzorců, že není schopen jasného hodnocení situace: proto má neustále dojem, že onen bohatý a úspěšný ho ovládá a utiskuje. Jak se situace mezi nimi bude vyvíjet dál? Podle zákona o vyrovnávání protikladů směrem k celistvé dokonalosti jsou k sobě přitahováni vzájemnými polaritními odlišnostmi ve formě dosud nezpracovaných energií, tedy energií, které prozatím nebyli schopni do sebe včlenit a naučit se je používat.
Jakákoli polarita, která je izolována od svého doplňujícího protějšku, své energie vystupňuje k extrému; a ve stejné míře k této své izolovanosti přestává být bezvýhradnou láskou, protože láska je celistvost a vyváženost: jakýkoli extrém je proto příčinou i důsledkem opačného energetického stavu – strachu symbolizujícího oddělenost a nevyváženost.
Co jeden z nich má a druhý ne, co vzájemně oddělené tvoří mezi nimi nepřekročitelnou překážku, a co sjednocené by bylo nesmírným obohacením pro ně oba? Zkusme o tom zapřemýšlet. Čím je schopnost hromadění hmotného zabezpečení bez vyššího cíle, kterému by člověk byl oddán? Harmonicky vyvážený člověk není odtržen od fyzického světa, stojí nohama pevně na zemi a umí si zajistit hmotné prostředky – ovšem ty mu slouží k tomu, aby mohl naplnit vyšší ideál, vklad rozvoje své osobnosti na cestě ke svému vyššímu Já, který věnuje myšlence prospěchu celku, nikoli pouze svým osobním, sobeckým zájmům. Obě strany mohou ze vzniklého konfliktu vyjít celistvější – pokud zvolí cestu vzájemné ochoty k přijetí a pochopení svého protějšku. Pokud to ale neudělají, odmítnuté energie se jim opakovaně budou vracet zpět, obohacené vždy ještě o energii každého jejich odmítnutí.
Pak zbývá už jedině výše zmíněná možnost – namísto co by je přijali dobrovolně a pochopením se přeměnili v celistvost sjednocením se svojí opačnou polaritou, budou jim vnuceny násilím, čímž se vychýlené kyvadlo extrémů zhoupne na opačnou stranu reality. Vzápětí se situace bude opakovat – tak dlouho, dokud se tyto extrémy nesjednotí. Pro tuto alternativu je ale nutná a potřebná jedna věc – pochopení obou stran, že se skrze svého „protivníka" dívají na vlastní obraz v zrcadle, že to jsou jejich vlastní odmítnuté energie chybějící jim k dokonalosti, kterým upírají právo na existenci, a které jim proto k přijetí přicházejí zvnějšku násilnou cestou, když už nevyužili možnost citelně méně bolestnou: vyřešení dobrovolným přijetím dosud odmítaných částí sebe sama. Proto pokud jakákoli ze zúčastněných stran se nevyrovná se svým stínem, nevynese ho do světla a nepřizná se k němu aby ho mohla přeměnit, ponese nevyhnutelné následky svého činu – energetické vyrovnání cestou násilí.
Poučení plynoucí z této situace je možné uzavřít jediným způsobem: uvědomte si, moji milí, že podle zákona odrazu co nedáte, to zpět nemůžete dostat. Co skrze svoje srdce nabídnete světu? Pokud chcete, aby tento svět byl světem lásky a vzájemného porozumění, má vaše srdce být branou, kterou budete s radostí vítat vše od vás odlišné s hlubokou vděčností za to, že vám byla touto cestou dána možnost poznání. Svou láskou a vírou ve stejnou lásku ve svém protějšku mu otevíráte cestu, aby ji skutečně mohl projevit. Toto je možná budoucnost, moji milí, kterou začínáte tvořit v přítomném okamžiku. Uvědomte si ale další věc: situace která nyní nastala směřovala ke svému vyvrcholení po dlouhá a dlouhá léta vzájemného působení strachu, a rozpustit tyto staré vzorce bude nějakou dobu trvat, i když snaha o to bude sebevětší. Pro úspěch je proto důležitá jedna vlastnost, která je neodlučitelnou sestrou lásky: trpělivost. Přeji vám tento úspěch, moji milí, z celého srdce. Protože má-li se stát tato planeta rájem, nepůjde to bez vzájemné spolupráce každého s každým, bez sdílení se v lásce a harmonii: to je cesta ke sjednocení v Já Jsem, ve kterém se všechny dílčí cesty – proudy vědomí – sbíhají do jediného celku.
________________________
Ano, je to tak: jen naše vlastní energie to jsou, které ve svém součtu a průniku tvoří hmatatelnou podobu tohoto světa….nejen české společnosti. I svět okolo má ego, nikoli pouze jednotlivé lidské bytosti, a to ego předá vládu Všejednotě jen tehdy, když dostatek nás jednotlivců dokážeme tímto směrem zrealizovat svoji změnu.
Existuje mnoho knih které napovídají cestu, a jednou z nich je například Tajemství Shambhaly od Jamese Redfielda, autora známého Celestinského proroctví. Při její četbě jsem si uvědomila, jak její téma nádherně zapadá do děje, který okolo sebe vnímám, do příprav na změnu, na kterou se chystá celá planeta…a začala jsem sledovat souvislosti, a s pomocí svého laskavého učitele je řadit k sobě. Výsledek vám nyní předkládám.
