Milá moje, toto je jedna z otázek, které mohou být označeny oním okřídleným slovním spojením „špička ledovce": zdánlivě nepatrná, povrchní a banální věc, která ovšem při hlubším zamyšlení pod „povrchem všednosti" odkrývá problém dalekosáhlého významu. Proč je stejná věc nyní dražší? Jakým způsobem se změnil pohyb energií zvaných „peníze" ve společnosti tohoto státu, a jaké jiné energie a principy jejich fungování na tento pohyb mají vliv? Všechno souvisí se vším, ovšem některé věci či jevy jsou spolu svázány těsněji a jiné méně. Podíváme se tedy, jaké životní principy jsou spojeny s energií peněz.
V prvé řadě je to základní princip pohybu energií vztahující se k určité jednotce vědomí (ať už je to jednotlivý člověk či celá společnost), a tím je dávání a přijímání. Jakákoli výměna energie mezi dvěma duálními protipóly je vztahem, proto se tato problematika týká všech typů vztahů včetně peněžních, všech aktivit, které jsou založeny na dávání a přijímání energie.
Obecně lze k fungování tohoto principu říci následující: určitý bod vědomí do sebe může zahrnout pouze určité omezené množství energie určitého typu. Není tedy pro nikoho možné donekonečna přijímat aniž by zároveň dával a naopak, jinak se proud energie zastavuje. Jaký je tedy praktický důsledek, pokud se týká peněz? Pokud v sobě ona zmiňovaná jednotka vědomí nemá obě tyto složky vyrovnané do rovnovážné polohy, bude mít problémy s dostatkem peněz: jejich přítok se zastaví buď kvůli neochotě je vydávat, nebo kvůli neochotě je přijímat, ať už z jakýchkoli důvodů. V prvním případě se jejich přítok zastaví po nahromadění onoho limitního množství omezeného kapacitou této jednotky vědomí, ve druhém tehdy, když se ona kapacita vyprázdní.
A co je obecným důvodem pro neochotu dávat či přijímat? Je to strach. V případě neochoty dávat strach z toho, že dáme-li, bude se nám nedostávat, tedy nedůvěra v to, že v každém okamžiku naše s láskou procítěná a uznaná potřeba čehokoli tuto energii automaticky povolává do našeho života. A z čeho tento strach z dávání vyplývá? Nedůvěřujeme-li, že v každém okamžiku budou naše potřeby naplněny, je to způsobeno dlouhodobou zkušeností, v níž tyto potřeby skutečně plněny nebyly. Rozebereme si nyní, proč se to dělo. První podmínkou pro splnění určité potřeby je přiznat si, že takovou potřebu vůbec máme. Pokud tomu tak je a naše přání přesto splněno není, naznačuje to skutečnost, že proti naší vědomé energii působí energie jiná. Buď je tedy v našem podvědomí obsažen vzorec, který existenci našeho vědomého přání popírá, nebo si svá přání přejeme nesprávným způsobem. Jak to tedy má správně být? Za prvé – naše přání musí být v souladu s harmonií celku, proto může být splněno pouze tehdy, když je v tomto bodě osobnost člověka (Já Sám) podřízena vedení duše, Já Jsem: žádné přání se tedy splnit nemůže, pokud jeho energie jsou v rozporu s energiemi vyššího cíle, kam dotyčný člověk jako jedna z jeho částí směřuje. S tím zároveň souvisí i ten fakt, že jsme-li v souladu s energiemi Já Jsem, naše přání jsou automaticky přáními vyššího celku, protože jsme s ním energeticky ve shodě. A za druhé – aby toto vše se mohlo uskutečnit, musíme v bodě týkajícím se našeho přání být bezvýhradnou láskou, se všemi podmínkami k tomu potřebnými, včetně už několikrát zmiňovaného sebepřijetí - dokonalého poznání sebe sama; což zároveň znamená odbourání veškerých negativních vzorců z podvědomí.
V případě neochoty přijímat je též příčinou strach: strach ze ztráty svobody, ze vzniku závazků; z toho, že přijmeme-li cokoli od někoho, vzniká nám tímto u něho energetický dluh, který musí být splacen. Proč se toho tak bojíme? Protože jsme v mnoha případech opakovaně zažili zkušenost ovládání a závislosti, která nám do podvědomí vložila vzorce strachu ze vztahů. Řešením je opět totéž jako v předchozím případě: pochopit rozdíl v přístupu mezi strachem a láskou, mezi Já Sám a Já Jsem: víme-li, že jsme nedílná součást celku, nemusíme mít strach přijmout a tím se zavázat: víme, že vnitřní pocit svobody nezávisí na počtu našich závazků, ale na tom, kolik z nich jsme učinili dobrovolně. Svoboda není anarchie, tedy absolutní nespoutanost, svoboda je přesné poznání svého místa v běhu celistvosti projeveného bytí a jeho dobrovolné dodržování. Pro příklad uvažme jednu věc – čím je samostatná jaterní buňka bez celistvého organismu, kterému slouží a který jí poskytuje možnost existence? Co se stane, když se taková buňka rozhodne se „osamostatnit" a v mylném domnění, že svoboda je absolutní nezávislost na čemkoli, se začne chovat jako absolutně samostatný organismus? Normální, zdravá, svému okolí i sobě samé užitečná buňka se přemění v buňku rakovinnou. Podle svého mínění je svobodná. Jaké je ale mínění celku – organismu, a jak nakonec celá záležitost skončí? Absolutní nekorespondence jednotlivých součástí celku s jeho vyšším řádem může skončit jen jedním způsobem – absolutním zmatkem, kdy mezi jednotlivostmi navzájem i mezi celkem jako takovým přestává jakákoli komunikace. Co je logickým důsledkem? Chaos – smrt jako absence řádu - života.
Obojí přístup – neochota dávat i neochota přijímat - vychází z individualistického životního názoru, který když vyměníme za celostní pohled na strukturu projeveného bytí, nám automaticky upraví náš přístup k dávání a přijímání energií obecně, nejen k energii peněz: podíváme-li se celostním pohledem, vnímáme naprosto jasně vzájemnou propojenost všech jednotek vědomí skrze pohyby energií určované základními zákony bytí, a víme tedy naprosto jistě, že pokud se vnímáme jako nedílná součást celku, každá naše potřeba je okamžitě plněna stejně tak, jako svoboda v celostním pohledu je chápána jako naprosté pochopení a tím i možnost dokonalého využití všech omezení, které nám dává a určuje naše přesná úloha v mechanismu tohoto celku. Nemusíme tedy znát žádná nová fakta ve smyslu vědomostí o zdrojích peněz a jejich využití, stačí změnit úhel pohledu na svoji pozici v běhu projeveného bytí: radikální změna našeho chápání světa od individualistického přístupu k přístupu celostnímu bude mít za následek stejně dramatickou změnu našich životních podmínek….ovšem je nutné vzít přitom v úvahu, že tato změna se musí týkat nejen našeho bdělého vědomí, ale také podvědomí: tedy všech starých vzorců myšlení, cítění a jednání, které jsou v něm za současný život i životy minulé nashromážděny. Podmínky pro to byly podrobněji rozvedeny v článku „Práce s energetickými vzorci". A protože přeměna celého vědomí i podvědomí - jakési „přepólování" energií strachu na energie lásky - je zřídkakdy záležitost krátkodobá, je zřídkavou záležitostí i náhlá prudká změna finančních podmínek – daleko častěji je to spíše pozvolná záležitost.
Přejdeme ovšem zpět k hlavnímu tématu otázky – proč je stejná věc nyní dražší, ačkoli množství energie vynaložené na její výrobu je stejné? Abychom mohli zodpovědět tuto otázku, položíme si nejprve další: jaké energii ve vyšších rovinách odpovídají peníze pohybující se ve fyzické rovině? V rovině emocionální je to energie pocitu svobody, kterou peníze svému vlastníku přinášejí, v rovině mentální je to ocenění určité formy projevu, tedy její převedení do vyčíslitelného množství neutrální energie, kterou ve své podstatě peníze jsou. Když navíc uvážíme všechna fakta o pohybu peněz uvedená v předchozích odstavcích, dojdeme k následujícímu závěru: podstatou inflace je klesající hodnota peněz ve vztahu k formám, které mají zastupovat. Peníze jsou na vyšších energetických úrovních ekvivalentem míry svobody člověka a též hodnoty, kterou pro něj mají energetické formy potřebné k jeho životu. Co se tedy stává, když hodnota peněz klesá? Člověk získává peníze vlastní prací, a vynakládá je podle jeho rozhodnutí o svých prioritách na věci, které potřebuje či pouze chce. Pokud existuje nerovnováha mezi hodnotou jím vytvořenou a hodnotou jím požadovanou, mění se i hodnota energie, která tvoří převodní stupeň mezi těmito dvěma úrovněmi: pokud tedy lidská společnost více vytváří než požaduje, hodnota peněz stoupá – člověk si za stejnou částku koupí více, pokud však více požaduje než vytváří, jejich hodnota klesá: za stejnou částku člověk dostává méně.
A co je příčinou současné inflace v české společnosti? Pokud jste pozorně četli předcházející řádky a dobře uvažovali nad jejich smyslem, dojdete k následujícímu závěru: její příčinou je obecná neochota lidí dávat, sdílet se o sebe samotné, otevřít se. Obecná příčina – nedůvěra a strach. Konkrétních důvodů je hned několik.
Za prvé – neochota lidí poskytnout celku – své společnosti - ve formě vlastní práce to nejlepší, co v nich je. Řekněte ale, moji milí, co čekáte, že vám při takovémto přístupu podle zákona odrazu přijde zpět? Říkáte, že vám vaše vlastní společnost připadá nepřátelská? Kdo tuto skutečnost ale má změnit, když ne vy sami?
Za druhé – nevážení si hodnoty peněz. Člověk příliš mnoho z toho, co mu je Všejednotou s láskou poskytováno, považuje za samozřejmost, aniž by cítil sebemenší potřebu za to poděkovat, tedy UVÉDOMIT SI hodnotu všeho, co k němu v životě přichází. Milí moji, svým díkem za všechny dary co dostáváte si je udržujete ve svém životě a určujete jejich cenu….svým vlastním vědomím určujete cenu peněz, situace ve vaší společnosti je tedy logickým důsledkem myšlenkového vzorce, který mezi vámi převládl.
A za třetí – vaše vlastní práce ztrácí hodnotu též proto, že si jí a potažmo ani sami sebe – opět – nevážíte. Pochopte – vaše vědomí, nikoho jiného, je nástrojem, který vytváří vaši realitu. Co vám chybí, moji milí, ve vašem přístupu k sobě i ke své společnosti, víte to? Až láska ve vašem vědomí nahradí strach, až pochopíte jeden každý z vás svoji úlohu v běhu bytí a budete ji plnit s radostí a s pocitem osvobození dosaženém tímto svým poznáním tak nejlépe, jak jen dokážete, pak přestanou peníze jako odraz hodnoty vás samotných ztrácet svou cenu: přestanou naplňovat hodnotu iluze, ale tak jako vy sami se stanou Pravdou…..pak se vše objeví v pravém světle – Lásce, protože pak teprve stíny strachu ztratí svoji moc.
____________________
Stíny strachu….jak hmatatelně ve světě vystoupily na povrch onoho osudného dne, kdy…
Myslím, že na událost která se stala v tento den nelze nereagovat: každý člověk který viděl to co se stalo, se nějakým způsobem změnil - ucítil nějakou emoci, začal přemýšlet, usuzovat, možná se k něčemu rozhodl, možná se jeho vidění světa a názor na realitu proměnily. I já jsem tímhle procesem prošla. Ptala jsem se – kvůli čemu se to stalo, čím mohu sama za sebe přispět aby se to neopakovalo, jak tomu všemu mám rozumět? Cožpak cesta násilí je jediná, kterou můžeme jako lidstvo jít?
