Moje milá, ptáš se na hodně složitou věc, která ale má v současnosti velký význam, jak jsi správně odhadla. Lidstvo stojí před událostí, kterou bych nejspíše označil jako probuzení, prozření, objevení pravého stavu věcí. Nyní se bude rozhodovat o tom, zda vůbec - a také kdy - se lidská společnost oprostí od iluzí, které jí zbavovaly možnosti smysluplně ovládat směr své budoucnosti. Proč tomu tak je, to se částečně pokusím vysvětlit.
Stav české společnosti, a nejen české, se dá krátce charakterizovat asi takto: na pozadí staré, přežité struktury se začíná rodit nová kvalita, která svými charakteristikami částečně neguje tu starou, ale částečně z ní také vychází. Učí se z jejích chyb, a přebírá od ní a ke svému obrazu přizpůsobuje ty faktory, které z jejího hlediska se dají nazvat pozitivními. Tento systém ještě zdaleka není plně funkční: dá se říci, že se jako člověk po dlouhém spánku pomalu probírá k plnému vědomí sebe sama, nebo spíše jako rostoucí dítě začíná objevovat, že vůbec existuje, kdo vlastně je, a jaké jsou jeho možnosti a schopnosti. Jako každá společnost i tato má svého ducha, bytost, která je jejím vědomím, a která se skládá na nižším stupni existence z jednotlivých lidských bytostí jako ze svých jakýchsi „nervových buněk", které se k ní svými příbuznými energiemi přiřazují. Čím více takovýchto lidí k ní patří, tím silněji působí taková bytost na celkovou skupinu lidí, jejíž je jako podmnožina součástí, v tomto případě tedy společnosti České republiky. Ta má mnoho takovýchto podmnožin, a každá má na celek různý vliv - podle toho, jakými energiemi disponuje a v jaké strategické pozici je rozprostřena. Jednotliví lidé mohou být podle zaměření svých energií součástmi jedné nebo i více těchto podmnožin, a mohou se v nich jejich různým podílem uplatňovat. Uvedu příklad – učitelka se dvěma dětmi, která se zajímá o jógu a meditační činnost, a je též členkou skupiny šířící tuto filozofii mezi veřejnost působí ve společnosti jednak v roli matky (v okruhu své rodiny a sousedů), za druhé v roli učitelky (v okruhu pracovníků školy a svých žáků, případně jejich rodičů), za třetí coby šiřitelka duchovnosti (v okruhu své skupiny přátel a známých spolu s lidmi, kteří se o jejich činnost zajímají). Svými energiemi má vliv ve třech společenských podmnožinách, dalo by se říci ve složce rodinné, ve složce profesní a ve složce zájmové (kdybychom její postavení dopodrobna rozebrali, bylo by jich i více). Navíc působí svou osobností jako spojnice mezi těmito podmnožinami, protože je účastná ve všech třech zároveň. Lidí kteří působí ve vícero pozicích je převážná většina, připojují se i rodinné a přátelské vztahy a výměna informací v nich, proto je celá skupina podmnožin tvořících celistvou společnost provázána a propojena velmi složitou a komplikovanou energetickou sítí vzájemných vztahů. Převzetí celé její složitosti ovšem ani není ve tvých příjmových možnostech, ani není cílem této promluvy, proto takovéto stručné vysvětlení coby základní stavba pro můj další výklad zcela postačí.
Nyní se tedy vrátíme k tomu, co bych rád pověděl těm, kteří mají ochotu naslouchat, dívat se okolo sebe, učit se z chyb proto, aby je už nemuseli opakovat, a mají snahu nejen o to, aby se jim samotným vedlo lépe, ale aby lepším, plnohodnotnějším životem mohla žít celá společnost, jejíž jsou součástí.
Jeden ze základních zákonů fungování společnosti totiž zní: „Energie celku je výslednicí působení energií všech součástí, které tento celek v sobě zahrnuje." Není to jen prostý součet, pouhé okopírování známého fyzikálního zákona, a proč tomu tak je, to hned vysvětlím.
Společnost jako celek energeticky působí stejně jako její jednotlivé součásti – lidské bytosti – ve třech rovinách: v rovině mentální (myšlenkové), v rovině emocionální (pocitové), a v rovině konkrétních, fyzických činů. Každý lidský čin je tedy doprovázen a předznamenán svou nosnou myšlenkou, která ho stvořila, a zároveň pocitem, který ji provází. Vše toto je určitou modulací a formou čisté energie, která se nachází v každém bodě projeveného bytí, ale protože nemá žádnou formu která by jí dávala podobu, není vnímatelná, není projevená. Je to ona v duchovních kruzích tolik známá a tolik diskutovaná neprojevená podstata, substance, z níž vše stvořené vychází a opět se do ní vrací, nezčeřená hladina, která pro svou absolutní čistotu nemá žádný projev. Z tohoto neomezeného rezervoáru energie je možné čerpat kdykoli jakékoli množství, jen je k tomu třeba vědět, JAK…….
Zdá se vám, moji milí, že by bylo krásné a užitečné něco takového umět? Řeknu vám tedy jednu dobrou zprávu: děláte to každým okamžikem své existence. Za touto zprávou ovšem následuje ihned další, která ji poněkud uvede na pravou míru: neděláte to vědomě, proto má na tento proces vůle vaší osobnosti jen velmi malou účast. Je tomu tak proto, že víte jen velmi málo o tom, jakým způsobem je možné tuto energii uchopit a tvarovat podle svých záměrů, protože neznáte zákony, které proces vázání a modulace absolutní formy energie řídí. Neznáte, ale můžete je znát, a můžete se je také naučit používat, tedy samozřejmě pokud budete chtít. Do této doby bylo toto vědění před lidstvem utajováno, stejně tak jako moudrý rodič do rukou svého příliš malého dítěte nesvěří věc, kterou by si z nevědomosti mohlo ublížit. Už jednou se tak v minulosti stalo – vzpomeňte jen na Atlantidu a okolnosti jejího zániku. Toto vědění bylo esoterické, utajené: bylo přístupno jen úzkému okruhu zasvěcených, vyspělým duším, které rozvojem svých vnitřních kvalit dokázaly, že tyto síly nejen jsou schopny zvládnout, ale též jich využít pro dobro celku, nikoli pouze sobecky pro vlastní prospěch. Nyní však ve vývoji lidstva nastává etapa, kdy začíná být jako celek zralé k převzetí zodpovědnosti samo za sebe: dokázalo to už tím, že na fyzické rovině si otevřelo cestu k energiím, kterými by samo sebe mohlo zničit. Aby se toto nestalo, je nutné k „hračce" dítěti dát i návod k použití, a sdělit mu všechny důsledky, které jeho činy mohou mít. A to činy jakékoli, ne pouze ty, které mají viditelný globální účinek. Protože nikoli jen takzvané „velké" činy působí ovlivnění celku, je to i účinek oněch malých, zdánlivě nepatrných činů takzvaného „všedního života", které lidé mnohdy automaticky a netečně denně provádějí, aniž by se zamýšleli nad jejich sčítajícím se účinkem……
Ano, moji milí, povězte: jak často ráno vstáváte zamračení a omrzelí, jak často se během dne zlobíte sami na sebe, na své děti, rodinu, na svět, který vám takzvaně „otravuje život"? A jak často vítáte den úsměvem, jak často děkujete svým bližním za to, že vůbec JSOU, že jdou životem vedle vás a pomáhají vám na vaší cestě? Jak často s vděčností pomyslíte na to, že máte co jíst, kde bydlet, co si obléci, a jak často vnášíte svým vnitřním naladěním do celkových vibrací světa radost a lásku? Protože je tomu skutečně tak: celkové myšlenkové i pocitové vibrace spolu s vibracemi konkrétních činů vás, jednotlivců, se sčítají, aby utvořily celkovou energetickou strukturu společnosti, ve které žijete. Každý z vás má svůj podíl na celkové atmosféře panující ve vaší společnosti, ovšem ten zmiňovaný podíl jednoho každého z vás není stejný. Proč, to se vám pokusím vysvětlit.
Každý člověk má možnost naprosto stejného čerpání energie z rezervoáru, o němž jsem se výše zmiňoval. Možnosti každého jsou stejné, ale ne každý je plně využívá, protože existují limitující faktory, které toto čerpání ovlivňují. Abych vás dovedl k pochopení, je nutné nejprve osvětlit určité charakteristiky, které každému člověku umožňují rozeznat kvalitu každé energie, kterou přijímá, a tyto charakteristiky zároveň tvoří onu limitující složku, o níž jsem hovořil.
Možná mnohé z vás překvapím, ale oním rozpoznávacím nástrojem jsou – vaše pocity. Vaše pocity vám říkají, zda je vám ta či ona energie v té či oné formě příjemná či nepříjemná, tudíž pro vás prospěšná či škodlivá. Pocity příjemné vám totiž ohlašují, že množství vaší využitelné energie se zvyšuje, nepříjemné hlásají opak: o energii přicházíte. Množství vaší energie je totiž určováno vaší vibrační výší: tento princip se dá částečně přirovnat k výkonu počítače, který je limitován rychlostí kmitů svého procesoru. Energii přijímáte z vnějších zdrojů na principu rezonance, a rezonujete vždy s takovým energetickým zdrojem, který přesně odpovídá vašemu „naladění". Stejné přitahuje stejné, proto si zároveň takové zdroje do svého okolí přitahujete: tvoříte společně rezonanční systém vyššího řádu, který se navzájem energeticky podporuje. Proto jste-li naladění převážnou většinu svého času pozitivně, šíříte-li do svého okolí radost, dobrou pohodu a porozumění, vyskytne-li se v něm někdo se stejným vyladěním, bude přitahován on k vám a vy k němu. Naopak: vaše případné převažující negativní emoce vám vaše okolí „vytvarují" přesně k vašemu obrazu.
Shrnu tedy tuto moji promluvu: celá vaše společnost je taková, jaké je převažující pocitové vyladění většiny lidí. Zdá se vám to deprimující, a máte pocit, že s tím stejně nemůžete nic dělat? Omyl, moji milí. Můžete, a já to hned vysvětlím.
Je-li většina lidí v negativním pocitovém vyladění, je míra jejich využívání energie kterou mají k dispozici velmi nízká: tím méně, čím nižší jsou vibrace, na které se ladí. Pokud dostatečné množství lidí ve společnosti se naladí na vysoké vibrace lásky, radosti, dobroty a otevřenosti vůči ostatním, může svou celkovou energií negativní vibrace přezářit, i když jich bude daleko méně než polovina. Láska a radost nepotřebuje nadpoloviční většinu, aby přezářila strach a nenávist, a o to tu v případě oné rodící se „nové společnosti" jde: jejími členy jsou vyspělé lidské duše, které intuitivně cítí převahu a větší sílu lásky a radosti nad negativními emocemi, i když se jim praktiky vládnoucí v současné společnosti snaží vnutit, že opak je pravdou. K vítězství lásky stačí jen to, aby si potenciální členové oné nové společnosti uvědomili nesmírnou sílu, která se v samotné lásce skrývá: její podstata samotná to je, která jí dává nad negacemi převahu.
Moji milí, strach a nenávist izoluje člověka, který je cítí. Stává se osamoceným, neschopným komunikace s podobně „postiženými", a množství izolovaných jednotlivců se dá kýmkoli ovládat daleko snadněji, než celistvá společnost sjednocená láskou a porozuměním. Protože kde vládne láska, tam nejsou omezeny možnosti komunikace mezi lidmi, tam je vše jasné a pravdivé, tam není možné komukoli cokoli nalhávat, protože vzájemným porozuměním a neomezeným kontaktem a otevřeností jakákoli lež okamžitě vychází najevo.
Láska je světlo, strach je temnota. V atmosféře strachu se vždy proto mohlo dařit nejrůznějším podvodným praktikám obírajícím lidi o jejich energie, protože byly v oné tmě přerušené komunikace velice dobře skryty. Láska tmu prosvětluje, ale mnohým jedincům dosud zvyklým na tmu může být nepohodlná, protože velmi dobře odhalí, odkud kdo vlastně bere energie kterými disponuje: zda z vlastních zdrojů, či je získává od lidí, jejichž nevědomosti zneužil, a to bez účasti jejich vůle.
Láska je vědění, strach je nevědomost. Budete-li žít ve strachu, který vás uzavírá před světem a znemožňuje vám komunikaci jako zdroj poznání, budete jako nevědomí velice snadno ovladatelní a zneužitelní nástroji strachu, těmi, kdo skrze vlastní nevědomost o povaze takovéhoto zneužívání si do své vlastní budoucnosti přivolávají stejnou situaci, kterou vám způsobují. Je to zákon akce a reakce, zákon vracejících se důsledků způsobených příčin. Pokud se nacházíte v okruhu energií strachu se všemi jeho důsledky, je tento koloběh nekonečný: po věky budete střídat své role zneužívaných a těch, kdo vás nyní zneužívají: jste s nimi ve vazbě, kterou dohromady váže – strach. Vysvobodí vás až poznání příčin, proč je tomu tak, a až nad touto situací zapřemýšlíte, pochopíte podstatu oněch dvou základních energetických stavů, o nichž mluvím: strachu a lásky.
O veškerých svých energiích každý člověk rozhoduje sám, včetně každého okamžiku svého pocitového vyladění. Možná vám přijde nepravděpodobné, aby se člověk dobrovolně rozhodl pro strach, ale možné to je, vysvětlím to. Strach je totiž jen doprovodným jevem stavu duše, kterému říkáte sobectví. Jste-li na tento stav vědomí naladěni, uzavíráte se před okolním světem, chápete vše pouze z hlediska vašeho osobního prospěchu; a jak tento váš prospěch zapadá do prospěchu celku, na to neberete ohled, vaše obzory tak daleko nesahají. Za toto uzavření se do sebe však platíte daň ve formě uzavřenosti všech vašich energií, nikoli jen těch, o které momentálně máte zájem a neradi byste o ně přišli. V důsledku toho následuje vaše nízká komunikativnost, nevědomost, a následně vaše snadná ovladatelnost někým, kdo nad vámi získá výhodu určité informace, kterou vy nemáte.
Zdá se vám to tvrdé, moji milí? Ne, je to jen pravdivé. Zákony vesmíru platí pro každého, jsou nezrušitelné a nepřekročitelné, a jeden z nich zní: „Žádnou bytost jakákoli kvalita energie zvnějšku nemůže negativně zasáhnout, pokud ji sama zároveň nenosí v sobě." Proto nechcete-li být ovladatelní jinými, zbavte se toho, co vás s nimi svazuje a činí z vás jejich snadnou oběť: svého sobectví.
Není k tomu třeba ničeho jiného, než přiznat se k němu, uvědomit si co je jeho podstatou čím je způsobeno, a upřímně si přát ho odložit – nikoli ovšem jen kvůli sobě a svému strachu z jeho následků, ale kvůli své lásce k druhým. Jakmile to uděláte, budete mít otevřenou cestu k lásce, a vkročíte na ni tehdy, až budete schopni změnit úhel pohledu: v tom momentě, kdy se začnete dívat na svět očima celku, vyměníte svůj strach za lásku, protože láska se dostavuje automaticky na místo, odkud strach odchází. Je to základní energie ze které je utkán svět, je přítomna vždy a všude, a strach ji jen zahaluje jako plášť: plášť iluze, kterému jste dali přednost před pravdou. Odstraníte-li ho ze své duše, objeví se láska, která tu vždy byla, je a bude pro každého, který je schopen ji vnímat. Její síla je nesmírná, protože má tu nejvyšší vibraci, kterou energie v tomto světě může mít. Máte-li ji v sobě, strach ani nenávist kohokoli vám nemůže ublížit, protože tyto energie jsou její silou okamžitě zneutralizovány.
Proč si myslíte, moji milí, že před lety zvítězila vaše „sametová revoluce"? Zvítězila v ní láska: sounáležitostí mezi lidmi a komunikací mezi nimi byla prolomena informační bariéra, která silou strachu udržovala snadno ovladatelnou společnost skrze lži a polopravdy v nevědomosti o pravém stavu věcí. Zvítězila láska, ale na jak dlouho? Na celém světě se nyní bojuje boj, který svými ozvy zasahuje až k vám: boj o pravdu, boj o volnou komunikaci, boj lásky se strachem.
Na jednom každém z vás záleží, jak tento boj dopadne. Vaše energie to mohou být, které vrženy na misku vah neúprosně určí, kam se váhy převáží – zda na stranu lásky, či na stranu strachu. Čtete tato slova, pravda je před vámi otevřena: jak se rozhodnete, moji milí, jakou stranu budete volit v těchto volbách vašeho budoucího osudu? STRACH, anebo LÁSKU?
_______________________
Ano, stojíme před volbou… Stále větší počet lidí v současnosti tuší předzvěst čehosi co se má stát, tuší, že se blížíme ke zlomovému momentu ve vývoji, k něčemu, za čímž dosavadní život ani pociťované životní priority už nebudou tím, čím bývaly. Výklady o tom všem, co bude, se různí. A stejně tak i reakce lidí - od pocitů zmatku, dezorientace a beznaděje nad umírajícím "starým světem", až po euforii z nových energií spojenou s nepřekonatelným pocitem, že člověk doslova "musí jít a něco radikálního udělat". Já sama to "nové" ve vzduchu vnímám jako očekávání něčeho krásného, nádherného, něčeho dlouho touženého a velmi, velice potřebného...ale co se vlastně blíží, jak se to bude projevovat, a můžeme se na "to" nějak připravit, něco konkrétního pro to udělat? Zeptala jsem se..
