21 - O myšlenkách, pocitech a věcech souvisejících

První významová rovina o které je řeč je rovina myšlení, druhá je rovina pocitů. Mezi nimi existuje podobný energetický vztah, jako je mezi principem Jang a Jin, jako mezi mužskou a ženskou stránkou člověka, jako mezi principem Boha Otce a Bohyně Matky: jeden bez druhého nemohou existovat, protože jsou převrácenou rovinou téhož; a zároveň v každém tomto principu existují opět aktivní a pasivní jeho složky, které je dále možné dělit na nižší a nižší duální podroviny až do nekonečna. Neboť věz, že princip samotný je jen jeden, ale forem kterých nabývá jeho konkrétní vyjádření je nekonečně mnoho.

Přemýšlej nyní dál, duše moje: co je to pocit, co je to myšlenka, a jaký je mezi nimi rozdíl?

Pomohu ti obrazovým příměrem….pocity jsou jako barvy ilustrující projevené bytí, myšlenky jsou tvary, které tyto barvy mohou ohraničovat a vymezovat, dávat jim konkrétní podobu a formu: pocit je materie zahrnující v sobě všechny možnosti, se kterou se pracuje, myšlenka je informace, která konkrétně programuje "jak, co a proč", určuje vymezení tvorby. Jak by to vypadalo, kdyby se tyto dva principy od sebe oddělily? Představuj si to…. Tvar bez barvy je strohá, neměnná, nekonečně nudná konstrukce postrádající veškerý život, barva bez tvaru je naopak nepředstavitelně pestrý neustále se měnící chaos, který vybudí smysly až k extázi, aniž by v sobě nesl cokoli konkrétního. Oboje dvoje každé zvlášť vede ke smrti, ačkoli každé opačným způsobem: tvar-myšlenka zmrazuje a konzervuje, barva-pocit tříští a rozmělňuje. Oboje dvoje sjednocené a vyvážené ve své činnosti vede k životu, otevírá možnost tvoření ve všech variantách: myšlenka dává věcem pevnou formu a umožňuje jejich projev, pocity je oživují a vnukají jim kvalitu pohybu a možnost změny. Pocity jsou tedy jakási "nosná vlna" energoinformačního pole člověka, a myšlenky tuto nosnou vlnu modulují: určují, kam energie nesená pocitem má jít a co konkrétně tam má dělat, přičemž konkrétní pocit určuje způsob, jakým se to má stát.

A nyní se podíváme, jak můžeme tuto teorii aplikovat na proces učení se ve hmotné rovině, a dále na to, jak se projevuje ve vztazích mezi lidmi.

Jelikož významové roviny jsou dvě - myšlenka a pocit, můžeme i ke konkrétnímu poznání dojít ze dvou stran. Skrze myšlenky ze strany teoretické (přičemž takto získané poznatky se musíme vzápětí naučit aplikovat v praxi), a skrze pocity z určitých konkrétních událostí ze strany praktické: při tom teoretická část - pochopení a uvědomění si určitého obecného principu - následuje až potom. Vždy ale ke konečnému poznání je potřebné v sobě ukotvit obě roviny, jinak tento proces dokončen není, a člověk se neustále pohybuje v bludném kruhu dvou typů: buď v planém teoretizování bez návaznosti k určité praktické dovednosti, anebo v nekonečně se opakujícím pocitovém vzorci, do něhož je uváděn znovu a znovu v jakési časové smyčce téměř identických zážitků, které se nemohou změnit právě proto, že schází teoretické dopochopení důvodu vzniku onoho pocitu, a tudíž i jeho změna.

Oba dva případy mají společné to, že mezi úrovní myšlenek a pocitů je zeď, hradba neporozumění. Člověk je pak svým vědomím orientován buď převážně myšlenkách (přičemž ke svým pocitům má jen velmi omezený přístup a ty jsou prakticky "zamrzlé"), anebo převážně v pocitech - to pak myšlenky do jeho činů motivovaných jeho citovými hnutími nemají příliš co mluvit. Oba případy pak ilustrují skutečnost, že člověk se svých citů bojí, neumí s nimi zacházet a protože se v minulosti jejich chybným použitím mnohokrát "spálil", izoluje se od nich. Dělá to buď tím, že je zavírá do ledového "vězení" myšlenek aby mu nezvládané nemohly ublížit, anebo je ponechá nespoutané ve svém vědomí, kde před nimi doslova utíká a topí se jejich nezvladatelným přívalem.

A proto vězte, moji milí: myšlenky a pocity jsou nástroje tvoření, ale stávají se plně funkčními teprve tehdy, jsou-li sjednoceny a dokonale spolupracují. Co je ale ke splnění této podmínky konkrétně potřebné?

Především pochopit a v sobě ukotvit základní princip: myšlenkový svět a svět pocitů jsou k sobě ve stejném vztahu jako energie mužského a ženského principu vládnoucí v celém projeveném bytí a vycházejí z nich, a zvládne je tedy jedině ten, který v sobě má obě tyto složky v rovnováze. Jakákoli disharmonie projevující se ve vztazích mezi nimi se zákonitě projeví i v rovině pocitů a myšlenek - pokřivení příčiny pokřiví i následek. A v tomto světle je tedy nutné nahlížet i vztahy mezi lidmi, které jako vzájemné hry polarit projevující se v myšlenkách a pocitech jsou nástroji poznání, cestou, kterou buď stoupáme do světla vědomí Všejednoty skrze vzrůstající celistvost svého vědomí, nebo se od tohoto světa vzdalujeme skrze jeho rostoucí roztříštěnost a izolovanost od "zbytku světa", "nejá".

Co je nástrojem směru této cesty, to jsem již dost vyčerpávajícím způsobem popsal ve svým minulých promluvách: strach anebo láska coby dva základní směry, kterými se po cestě poznání můžeme vydat. A nyní budu pokračovat v započatém tématu a rozvinu oblast, ke které tímto všeobecným úvodem a hlubším osvětlením problematiky směřuji.

Vztahy mezi (nejen) lidskými bytostmi, komunikace: je to proudění energie mezi místy nesoucími v sobě rozdíl polarit, které za prvé skrze tendenci oddělovat udržují Jsoucno v projeveném stavu, a za druhé skrze tendenci spojovat umožňují rozvoj jakéhokoli bodu vědomí a otevírají mu cestu zpět do celistvosti, ze které se vydělil prvotním rozdělením neprojeveného a jeho vstup do projevu skrze princip Jin (přijímající) a Jang ( dávající). Tyto dva hraniční póly stvoření mezi sebou otevírají celou oblast projeveného bytí bez výjimky, protože jejich podstatou je absolutní ničím neomezené dávání všeho na straně jedné, a též absolutní ničím neomezené přijímání všeho na straně druhé. Toto jsou mantinely mezi nimiž se hraje božská hra Tvoření, a jen ten ji uvidí celou ve všech souvislostech, který uskuteční sám v sobě její hraniční meze: jeho dávání i přijímání musí být v úrovni jeho vědomí rovněž ničím neomezené, bezvýhradné. A jak to udělat?

Rozvinu nyní dále obraz, který je nutný ke spatření cesty. Mezi těmito hraničními body se dalším jejich omezením-rozdělením (konkretizací skrze kvalitu živlů a vytvořením časoprostorového kontinua ve smyslu vznik-trvání-zánik) tvoří uzlové body soustředěné energie-vědomí s určitým přesně definovaným vymezením volného proudění energie ve smyslu dávání-přijímání, které se uskutečňuje rozlišováním energií na svět "já" a "nejá". Toto je energetická síť bytí rozprostírající se mezi hraničními body Jin a Jang, a pouze její Tvůrce - vědomí Všejednoty spočívající v neprojevené podstatě za prvotní dualitou - si uvědomuje celý její rozsah se všemi souvislostmi a možnostmi, které tato síť uvádí do projevu. On Je touto sítí….a přece Není. Jeho Vědomí se uvědomuje jako všechny tyto uzlové body, zažívá své tvoření ze všech možných úhlů pohledu, aniž zároveň ztrácí vědomí celistvosti, podstaty kterou je.

Jenže….v každém takovémto uzlovém bodu skrze ono omezení které mu umožňuje existenci jako individualitě vzniká jakýsi uzavřený energetický okruh s vlastním oběhem. Pak se může stát, že pokud tento oběh ztratí z jakéhokoli důvodu propojení s energií Celku, ztrácí zároveň i vědomí souvislosti všeho projeveného, ztrácí vědomí Všejednoty. Pokud se toto stane, daná jednotka vědomí se už nechová-nemůže chovat podle vůle Všejednoty, ale podle vůle své vlastní: jinou už k dispozici nemá. A protože energie které má k dispozici potom používá bez chápání hlubších souvislostí a zákonů, které v projeveném bytí panují, logicky dělá z pohledu celku chyby: jejich nesprávným použitím vychyluje rovnováhu Jsoucna, která se mu protipohybem vrací zpět, aby cestou prožití vnější zkušenosti pochopil to, k čemu si uzavřel cestu odmítnutím zkušenosti vnitřní - uzavřením energií svého vědomí individuality vůči vědomí Všejednoty.

Toto je rámec reality ze kterého vycházejí lidské bytosti, počínajíce si uvědomovat, že existuje i jiná cesta než cesta mnohdy bolestným učením se skrze chyby a omyly, a že vztahy mezi lidmi mohou být i něčím jiným, než nekompromisním bojem protikladů o energii zpoza hradeb a zdí, kterými si navykli ohraničovat své malé Já, aby ho nic "zvenčí" nemohlo ohrozit. Uvědomí-li se člověk v tomto mechanismu a dopodrobna ho zvládne tak, že se s ním ztotožní ve všech bodech své bytosti, a zvykne-li si v tomto kontextu pohlížet na svět nikoli z pozice izolovanosti ega, ale z pozice celistvého vědomí Já Jsem, začne prožívat svůj život skrze všechny oblasti svého vnímání diametrálně odlišně než dosud. Svým otevřením se lásce jako energii scelující a sjednocující jeho vědomí, a současným pochopením podstaty lásky i strachu a určením jejich přesného místa, si uvědomí "pracovní nástroje" které má na své cestě k dispozici, a začne se učit s nimi zacházet. Než se naučí rozlišovat, co je strach a co je láska v každém životním principu který používá, určitou dobu to trvá. Ale s každým dílčím pochopením a sjednocením sebe sama v určité oblasti bytí nastává to, že se mu otevírají k "přeprogramování" všechny takové události v jeho minulosti, které jsou založené na stejném principu. To mu dává možnost, aby se v každém okamžiku svého bytí odpoutal od ztotožnění se svého vědomí s určitým typem energie, která v něm doposavad vzbuzovala strach, jehož přímým důsledkem je energetická "rozplizlost" vědomí člověka v čase a prostoru, pád do hmoty, "vyhnání z ráje": v bodě vědomí Já Jsem žádné takovéto omezení neexistuje, vše je vnímáno kontinuálně jako vědomí Teď a Tady, přičemž ono Teď a Tady zachycuje v přítomném okamžiku veškerou nekonečnost projeveného bytí.

A tento proces sjednocování sebe sama pokračuje dál a dál. Děje se to skrze odpoutávání se od závislostí a vazeb ve všech oblastech života člověka včetně mezilidských vztahů. Poutník na cestě k celistvosti Já Jsem musí projít všemi základními principy situací, v nichž kdysi svým vědomím vyjádřil postoj "toto nejsem já, to nechci, to odmítám, to nechápu, s tím nesouhlasím, s tím se neztotožňuji"…..protože paradoxně aniž si to uvědomoval, tímto svým činem vytvořil svoji totální závislost na energii zrcadlově opačné vůči té, kterou takto odmítl jako "Ne-Já".

Svým uvědoměním se v lásce dostal člověk do ruky nástroj, který mu umožňuje "přeprogramovat" každou takovouto závislost-omezení v tom okamžiku, kdy je jakákoli situace mající ji ve své podstatě vyzvednuta do centra jeho pozornosti. Tato změna se děje rychlostí přímo úměrnou onomu jeho otevření….a protože proud Lásky procházející srdcem člověka může být jen tak silný, nakolik onen dotyčný zvládl "pustit" své strachy a omezení, je zpočátku tento proces hodně pomalý, a nároky na trpělivost a víru člověka ve správnost jeho cesty jsou velice vysoké: vždyť práce je tolik, a výsledky prakticky žádné. Jakmile ale "zkamenělé" energie člověka se silou lásky začnou "tavit", jakmile "pevné skupenství vědomí" dosud ztotožněného s hmotnou rovinou začne měknout a uvolňovat se, pak změny nastávají čím dál rychleji spolu se všemi doprovodnými aspekty: otevíráním vědomí vyšším pravdám, chápáním stále většího okruhu souvislostí, a možností ovlivnění svého života skrze změnu "programového nastavení" své osobnosti.

Toto vše je možné, a k tomuto všemu člověk dojde, pokud na své cestě k uvědomění se Já Jsem a opuštění své identifikace s egem vytrvá a nepoleví, přes počáteční velké obtíže, které zažívá coby bloudění ve vlastním Já z důvodu zhroucení se jeho dosavadních představ o světě. V těchto počátcích existuje několik úskalí které ho v jeho usilování mohou zbrzdit, a já se nyní jednoho z nich dotknu a poněkud ho osvětlím, protože toto téma začíná být v současnosti více než důležité.

Je jím praktická aplikace vymezování a chápání vlastního Já vůči jiným jednotkám vědomí koexistujícím na stejné úrovni projeveného bytí, a to v souvislosti s vymaňováním se ze vzorců vzájemných závislostí a vazeb ega. Vědomí začínající svoji polarizaci v Celku totiž tuto změnu orientace nejprve pocítí ve svém centru, a teprve odtud toto nové poznání sestupuje do jakýchsi "periferií" jeho pozornosti, jimiž jsou polovědomé a podvědomé vzorce chování, myšlení a cítění, které jsou jednak produktem chybných zkušeností ega získaných v minulých životech či výchovou v dětství, a za druhé vycházejí z jedincova propojení s kolektivními vzorci chování lidstva jako celku, tedy s jakýmsi "kolektivním egem" lidstva. Toto vše způsobuje situaci, kdy se člověk v tomto stádiu přeměny uvědomuje jaksi duálně: jako Já Jsem kterému se otevírá a jímž se stále více stává, ale s nímž ještě totálně nesplynul; a jako ego - Já Sám: skrze ty struktury svého energetického systému, s nimiž se kdysi ztotožňoval, ale které ještě z jeho vědomí nebyly zcela odstraněny. Cítí se, jako by v každém okamžiku balancoval takřka na ostří nože: svým pravým Já ještě není, a ego už vnímá jako iluzi, ale přečasto se starými návyky a mechanismy ještě dá strhnout do egoistického způsobu vnímání, i když je schopen si to vzápětí uvědomit a vrátit se zpět. Nejvíce se toto jeho kolísání projevuje-odráží na jeho vztazích s druhými lidmi, a proto nyní blíže rozeberu tuto problematiku a upozorním na některé zákonitosti, které je třeba si uvědomit pro vyrovnání svého vědomí do bodu harmonie a rovnováhy: skrze něj jedině vede přímá cesta k uvědomění se ve Všejednotě.

Pro začátek předešlu fakt, který je pro nalezení své pozice v bodě Teď a Tady naprosto nejdůležitější: cokoli vnitřně uznáte jako svoji realitu, to se vaší realitou skutečně stává. Máte problémy s pocitem, že vás druzí "vtahují" svým jednáním do pozice her ega, do kterých se už nechcete dostávat? Řešení je jednoduché: kdykoli se vám to stane, uvědomte si, že jste právě přijali jejich hru jako realitu, i když už víte, že skutečnost je jiná. Protože si stále sami sebou nejste jisti, strhne vás jejich energie zpět tam kde jste dřív byli, a to skrze zbytky vašich starých vzorců závislosti a ovládání, které jste ještě nestihli proměnit…možná i proto, že jste se na ně dosud nepodívali "novýma očima", ať už z jakéhokoli důvodu. Je tomu totiž tak, že jakákoli takováto změna ke svému uskutečnění potřebuje nejen uvědomění si jak se věci doopravdy mají, ale též uvědomění si, jak jsme se doposud domnívali že se věci mají: a teprve tímto porovnáním skutečnosti a iluze, která je tímto naším skutkem celá vytažena do plného vědomí a centra naší pozornosti, se tato zároveň rozpouští v pravdě. Celý tento děj vám tedy jednak pomáhá v sobě objevit to, co ještě přeměnou nebylo zpracováno z ega do Já Jsem, a za druhé vás má naučit novému přístupu k lidem okolo sebe, který je při změně orientace vašeho vědomí nezbytnou součástí vaší přeměny: pokud totiž změna nebude uskutečněna i v praxi, pak se praxe sama postará o to, abyste se konečně rozhodli. Buď vás stáhne zpět do vědomí ega, anebo vás vzrůstajícím tlakem na vás přinutí rozpoznat a změnit vše to, co ve vás v kontextu vašeho myšlenkového poznání dosud změněno není.

A o co v těch praktických změnách konkrétně jde? Především o to uvědomit si, jak se bezvýhradná láska ve smyslu ničím neomezeného dávání a přijímání projevuje ve vztazích k "vnějšímu světu".

Tento pojem v žádném případě nepředstavuje výzvu, abyste se na všech svých energetických úrovních otevřeli egu ostatních a umožnili mu, aby si z vašich energií kořistnicky bralo co se mu zachce: podstata tohoto pojmu spočívá v něčem úplně jiném. Máte za všech okolností zůstat sami sebou i Já Jsem, tyto pojmy se zdaleka nevylučují, spíše naopak - jeden vychází ze druhého a jsou jeden druhým podmíněny: jste takoví jací jste, a jste individualitou právě proto, že Jste…a každý okamžik svého bytí máte naplňovat smysluplnou činností v oblasti, pro kterou jste byli stvořeni, a kterou rozeznáváte podle radosti, potěšení a hmotné hojnosti vcházejících vám do života v okamžicích, kdy ji vykonáváte.

Pokračuji dále. Pokud vy se výše popsaným způsobem uvědomujete centrem svého vědomí v bodě bezvýhradné lásky a váš protějšek ne, a předpokládáte-li automaticky rovnost vašich energetických hladin, dojde zákonitě k nedorozumění, protože v takovém případě nejednáte v realitě, ale mluvíte ke své iluzi o druhém. Podívejte se dobře, než se projevíte k druhému jakýmkoli činem…nacházíte-li se skutečně ve stádiu plné vnitřní otevřenosti k sobě i k ostatním, jste schopni druhému porozumět a pochopit jeho aktuální úhel pohledu, z něhož se dívá na svět a tedy i na vás. Pak teprve můžete zvolit nejvhodnější přístup k němu, kterému porozumí a nebude se cítit ohrožen energiemi které nezná a nechápe, a tudíž se jich bojí. Vždy však vy ze své pozice musíte být ten, který svým pochopením pravé podstaty věcí má pod kontrolou situaci, a musíte si tuto skutečnost v každém okamžiku uvědomovat: pak bude vaší realitou. Zůstanete-li stále v lásce a otevřenosti a nedáte se svést žádným vývojem situace k vyslání negativní energie vnitřního emocionálního odmítnutí směrem k vašemu protějšku, pak v jakékoli situaci vám přijde skrze intuici nejvhodnější způsob jak s druhým jednat, aby se události vyvíjely k největšímu prospěchu Všejednoty, tudíž i vás obou.

Pamatujte ale vždy - jedná Já Jsem, nikoli vaše ego! Nikdy nesmíte situaci přetvářet k obrazu vlastní vůle, pouze láskou zrušit všechna omezení a touto cestou dovolit pravé podstatě věcí, aby se projevila. Vaším úkolem pak je pouze bezvýhradné přijetí všeho co nastane, protože touto cestou přichází energetické vyrovnání k vám i k vašemu partnerovi v komunikaci. Protože od Já Jsem směrem k vám proudí energetický tok: jakmile ho obrátíte a začnete sami svou vůlí působit na energie okolo vás a tvarovat je k obrazu svému, už působíte z pozice ega, i kdybyste se sebevíce slovně schovávali za postoj bezvýhradné lásky: pak je to pouze maska, za kterou se skrývá vaše nepochopení toho, co je vlastně ego, a co Já Jsem.

Kdykoli se vám tedy stane, že vás druzí nechápou či nevidíte proč se chovají tak jak se chovají, vězte, že se opět nacházíte v nějakém vzorci ega, protože základním jeho projevem je právě nevědomost. Podíváte-li se do sebe blíže, zjistíte, že na druhé přenášíte svůj úhel pohledu, aniž byste si nejprve procítili ten jejich, ať už z toho důvodu že jste to udělat zapomněli, nebo to v této energetické oblasti dosud neumíte realizovat. Pak zákonitě sklidíte co jste zaseli - energetickou disharmonii mezi vaší představou skutečnosti a skutečností samotnou, hru iluze ega. Sama takto vzniklá situace vám však už v sobě samotné nese možnost pochopení: tím, že ji - opět - bezvýhradně přijmete, a tím pochopíte, co jste až dosud chápali jinak.

Vězte, že teprve procítíte-li se celým srdcem jako Láska bez hranic, dokážete přijmout druhé takové, jací skutečně jsou, aniž byste měli sklon přehlížet anebo zveličovat jak jejich disharmonie způsobené vázaností na ego, tak ty jejich vlastnosti, které jsou vypracovány do stádia harmonie a dokonalosti. Pak teprve nebudete mít sklon chtít po druhých to, co vám nemohou dát, anebo neumožnit jim, aby projevili svůj plný potenciál lásky, který se v nich skrývá.

Vězte, že naučíte-li se takto vřele, srdečně a bezvýhradně sebe i druhé vnímat takové, jací jsou, pak se vám stejně bezvýhradně, vstřícně a radostně budou otevírat jak druzí, tak vaše nitro…a nechají si dobrovolně a rádi ukázat cestu energiemi, které z vás budou cítit: energiemi lásky, bezvýhradného přijetí pravé skutečnosti. Pak vám zbývá učinit jediné: skrze vědomý dotek srdce - procítění své sympatie k nim - probudit srdce jejich, aby poznali a vlastní zkušeností pochopili, že to, co cítí z vás, mají oni sami v sobě; a že přístup k tomu jim otevírá klíč, který jste k otevření jejich nitra použili a tím jim ho předali: bezvýhradné přijetí jich celých v takové kvalitě vědomí, v jaké se právě nacházejí. Tento přístup ke druhým v duchu poznání pravé podstaty věcí ruší lpění na minulém a mění v bezpředmětný sklon utíkat před pravdou do budoucnosti, otevírá přístup k Nekonečnu Bytí v bodě Teď a Tady….protože Láska za pravdu nezraňuje, ale naopak ji odměňuje: sama sebou, protože ona sama jí je.

Vzpomněla jsem si v tomhle bodě na jednu situaci, která se mi v životě stala... tehdy jsem se musela vyrovnat s odmítnutím člověka, se kterým jsem dlouhou dobu komunikovala, a přitom důvod proč onu komunikaci ukončil byl pro mě zpočátku nepochopitelný. Tahle situace mi ukázala, z jak různých úhlů pohledu se díváme na svět, a přiměla hledat důvody, proč to tak je, včetně toho, jakým způsobem vlastně vnímáme. A zároveň jsem chápala, že současná situace je jen pokračováním něčeho, co má kořeny hluboko v minulosti. Pak se události občas mohou vyvinout poněkud netypicky, a stejně tak chování lidí je podbarveno spoustou nezpracovaných-odmítnutých emocí, takže jejich jednání občas běží mimo veškerou logiku, kterou by v něm mohl hledat nestranný pozorovatel nemající o oné minulosti povědomí. Rovnala jsem si v sobě nové poznatky, a zároveň se ptala svého učitele…a protože výsledek byl více než zajímavý, předkládám vám ho zde ke sdílení….