Celá struktura jsoucna je postavená na existenci souboru zákonů, které tvarují realitu do určité podoby, tedy způsobují, že věci jsou takové, jaké jsou, a události se dějí tak, jak se dějí. Dá se říci, že tento princip funguje stejně u celku jako u každé jeho složky, tedy u Boha stejně jako u každé jeho jednotlivé částečky včetně člověka: každý si staví podobu své reality svými energiemi v podobě energetických vzorců, které působí jako nezměnitelný zákon pro všechny jednotlivosti, ze kterých se dotyčná bytost skládá. Každá částečka bytí je tedy součástí některého z podsystémů, které dohromady tvoří opět vyšší systém v pyramidovitém uspořádání až k jednotnému celku – Bohu či Všejednotě, přičemž vyšší úroveň o nižším počtu složek je vždy energeticky nadřazena úrovni nižší, která oněch dílčích složek má více.
Jakýkoli zákon na nejvyšší úrovni – úrovni Všejednoty – vždycky působí ideálně: naprosto neutrálně a bez výjimek ve svém vlivu na energie, které jím protékají. Jak už bylo řečeno výše, každý takovýto zákon je de facto energetický vzorec vetkaný do struktury projeveného bytí a tvarující svou existencí tuto strukturu přesně podle informace, která do něj byla vložena a kterou on sám „otiskuje“ do každé jednotlivosti tohoto bytí: ať vezmete celek samotný nebo jakoukoli i nejmenší částečku, všude se s jeho vlivem setkáte. Dá se říci, že jak v makrokosmu, tak i v mikrokosmu a ve všech energetických úrovních působí tytéž zákony, pouze jejich forma se mění: podle toho, na který konkrétní jev zaměříme pozornost, potom následně svým vnímáním odečítáme konkrétní formy projevu těchto zákonů. Z tohoto faktu lze snadno odvodit, že to, co je vnímáno, plně závisí na vnitřní kvalitě toho, kdo danou věc či jev vnímá, protože proces vnímání jako takový je založen na principu rezonance energií složky vnímané a složky vnímající. Stručně řečeno – úhel pohledu dotyčné bytosti určuje to, co ona bytost vidí, tedy jinými slovy ráj i peklo si ve svém vědomí vytváří každý sám.
Případný pocit libosti či nelibosti vůči čemukoli v této souvislosti pak vyplývá z toho, jak dokonale spolu rezonují energie vnímajícího a vnímaného, tedy mikrokosmu a makrokosmu. Jakmile někdo na něco zaměří svoji pozornost, automaticky s tím navazuje takovýto rezonanční vztah. Jsou-li energie vnímajícího a vnímaného ve vzájemné harmonii, zvyšuje se rezonancí energetická hladina obou, disharmonie naopak tuto hladinu snižuje.
Definuji-li jako „ráj“ pocit radosti, štěstí a spokojenosti, jsou tyto pocity ve své podstatě indikátorem navyšování energie dotyčného člověka. Z obecného hlediska lze v běžném životě energii navýšit dvěma způsoby. Za prvé tak, že člověk zaměřuje svoji pozornost vně sebe: na takové věci, jevy či bytosti, se kterými je v harmonii. Jenže vždycky tomu tak není. Když takový člověk zjistí, že v harmonii není, může se pokusit zjistit proč, a pochopením příčiny může změnit patřičným způsobem svůj vztah k realitě a tím i úhel pohledu. Pokud totiž vnímá disharmonii, vždy je způsobená vznikem vzájemné polaritní vazby mezi oběma účastníky přesně tak, jak byla popsána v článku o energetických vzorcích: ten, který druhého připravil o energii se dostává do pozice ovládajícího, zatímco druhá strana se stává ovládanou. V dalším bodu obratu takto rozhoupaných energií se jejich role otočí, a člověk svoje pocity štěstí zapřičiněné onou „ukradenou“ či „vypůjčenou“ energií najednou mění za pocity opačné, které se pojí s nutností tuto energii druhému opět vrátit. Tento koloběh karmické vazby založené na sobectví a ignorování pocitů jiných než svých vlastních bude pokračovat tak dlouho, dokud alespoň jeden ze zúčastněných nepochopí, jak ho zrušit. A tímto řešením je přechod na jiný způsob získávání energie než skrze závislosti – na energii z prvotního zdroje, k níž přístup získáváme nikoli pouhým hromaděním poznání, ale poznáním za účelem změny sebe sama. Nikoli tedy zaměření pozornosti vně sebe, ale dovnitř sebe: skrze poznání a přeměnu sebe sama si člověk otevírá cestu blíže k Bohu. Tajemstvím úspěchu ovšem je to, že dotyčný člověk pochopí všechny souvislosti které se k problému váží, a tím zároveň i způsob, jakým lze dosáhnout cíle.
Ve shrnutí se o tom zjednodušeně dá říci toto: zákony, podle kterých funguje svět, jsou pevně dané. Svou svobodnou vůlí si ovšem lidé mohou sami určit, jakým způsobem je přijmou – jestli se je budou snažit pochopit a jednat v souladu s nimi, nebo je budou ignorovat, vytvoří si jakási pravidla vlastní, a postaví tedy svoje energie proti nim. V prvním případě navyšují svoje energie dokonalým rezonančním napojením na systém vyššího řádu (vědomí Všejednoty či vědomí Boha, chcete-li) jehož jsou součástí: paradoxně tedy čím více budou vědět o všech omezeních, tím budou svobodnější, protože budou umět dokonale využívat možnosti systému, jenž je zdánlivě omezuje. Ve skutečnosti je pouze určuje a vyhraňuje, tedy zaostřuje do přesné konfigurace projevu.
Dovedeno do důsledku: pokud kdokoli má v životě pocit omezení a nesvobody, tento pocit pramení z toho, že nechce vzít na vědomí fakt, že to tak prostě JE, a pokouší se realitu přizpůsobit sobě, aniž by uvážil, že je nutný opačný přístup – skrze pochopení existujících zákonů změnit sebe, aby jeho energetické vzorce odpovídaly těm, které tvoří základní stavební kameny bytí: pak bude mít k dispozici všechny jejich energie. Kdyby to neudělal, byl bych příkladnou ukázkou onoho zmiňovaného druhého přístupu k nim. Ignorování pravé skutečnosti a pokus o jakési její „přebarvení“ tak, aby vyhovovala úzkým osobních zájmům dotyčného člověka by ho od nich izolovalo, vytvořil by iluzi oddělující jeho vědomí od reality, čímž by mu vzniklá disharmonie zároveň snižovala jak množství použitelné energie, tak jeho možnosti projevu. To je realita většiny z lidí, protože každý člověk chápe skutečnost zkresleně přesně podle míry svého uzavření – strachu před určitou její formou, se kterou není v souladu: každý z této většiny má v sobě ještě mnoho věcí, které je třeba otevřít, prohlédnout a pokud možno pochopením vyřešit. Tím se mění vzorce strachu na vzorce lásky, člověk se stále více vylaďuje do harmonie s energetickou podstatou bytí, a tím i postupně získává vládu nad všemi svými energiemi.
_________________________
Mnohokrát už v předcházejících kapitolách zazněla slova o důležitosti, kterou pro dosažení celistvého poznání má vplynutí lidského vědomí do vědomí Všejednoty. Ale jak je to s jedinečností? Co nám může dát v procesu poznání naše individualita, a proč vůbec vznikla?
