Abych mohl podrobně vylíčit, o co v tomto případě jde, nejprve teoreticky stručně rozvedu základ, z něhož vše toto vychází – cíl lidského bytí, účel znovuvtělování duše do hmotné reality. Tímto cílem je sbírání zkušeností, kdy každá duše jako individualizovaný střípek celistvého vědomí Všejednoty sama vlastními silami si ověřuje platnost základních životních principů, které coby zákony pohybu energií jsou vetkány do struktury jsoucna. Ověřuje si je metodou pokusu a omylu, kdy na její akci – určitý čin – odpovídá reakce, čili zpětná odpověď jejího okolí, kam její čin byl směrován.
Nejvyšším zákonem Božím je zákon lásky. Pod tímto pojmem si lze představit to, že tento zákon určuje podmínku absolutní harmonie a tudíž i štěstí jsoucna jako celku, tedy zároveň každé jednotlivosti, která tento celek tvoří. Touto podmínkou pak je, aby každá tato jednotlivost se uvědomila nejen jako jednotlivost, ale i právě jako součást celku, a všechny její činy byly tudíž vykonávány nikoli pouze s ohledem na prospěch její, ale zároveň i na prospěch tohoto celku. Pokud tuto zákonitost pochopí a naučí se ji aplikovat každým okamžikem svého bytí, naplní účel své existence ve fyzické rovině, a tudíž není vázána nutností opakovaného vtělování. Pak pro její existenci začínají platit poněkud jiné podmínky, ale to už nepatří ke zde probíranému tématu.
Toto vysvětlení působení zákona lásky je velmi jednoduché, méně jednoduchá je ovšem jeho praktická aplikace. Právě tak jako celé projevené bytí je souhrnem nekonečného počtu rozmanitostí životních projevů, objevuje se i tento zákon v nesčetných variantách projevu jednotlivých svých forem. Tyto formy se dají při určitém zjednodušení zařadit do jakýchsi hlavních kategorií, které jsou určovány základními charakteristikami projevu určitého typu energie. Tyto kategorie – životní principy - je možné vyjádřit určitým symbolem, archetypem, který představuje jakousi zkratku či zhuštění, průnik či jakousi informační bránu, skrze níž je možné se napojit na celou podstatu daného životního principu, jenž funguje jako modulační vzorec, energetický měnič, který takříkajíc otiskuje pečeť své podstaty do jakékoli energie, která je do něho směrována. Toto nasměrování pak provádí každá jednotlivost bytí, pokud své vědomí naladí do vibrace takové kvality, která odpovídá vibraci onoho konkrétního životního principu. Pokud se pak ptáš, mohu-li uvést konkrétní příklad takového životního principu, je má odpověď následující: velmi inspirativně jsou archetypy a jejich význam rozveden v celé symbolice astrologických znamení a též jiným způsobem v tarotových kartách, ovšem existuje víc úhlů pohledu na životní principy, které je představují opět jinak, jednodušeji či složitěji. Může jimi být například Strom života v Kabale, osvětlující působení základních zákonů proudění energií v živoucích systémech, nebo nauka o čakrách, kdy je působení určitých typů energií mezi sebou přímo vysvětlováno na funkci lidské tělesnosti i psychiky spolu se všemi souvislostmi, které mezi sebou mají, a spolu s konkrétními oblastmi lidského života, v nichž se určitou formou projevují.
Všechny tyto systémy mají společný základ, ovšem ten může být do slovního vysvětlení převeden pouze v podobě určité formy, konkrétního příkladu jejich projevu. Pro hledajícího na cestě poznání je pak důležité, aby z těchto příkladů byl schopen pochopit onu neuchopitelnou, neprojevenou podstatu do oněch forem se oblékající a jimi se projevující, a to právě tím způsobem, že je ve svém vědomí přestane pokládat za jedno a totéž. Co skutečně je těmito slovy míněno, to každý kdo čte tyto řádky pochopí teprve skrze svůj vlastní prožitek, jinak to učinit nelze.
Nyní se dostávám k tomu, co původně bylo tématem zadané otázky, a k jehož pochopení byl předešlý úvod nezbytný. Každá duše poprvé sestupující do fyzického projevu přichází absolutně čistá, čímž je míněno, že si s sebou přináší jakýsi „originál“ každého jednotlivého životního principu, jehož podoba je zapsána jako energetický vzorec v jejích jemných tělech. Tento originál je totožný se vzorcem uloženým ve vědomí celku – Všejednoty, a také ona zmiňovaná duše je s tímto vědomím totožná, dokud je zachována tato energetická jednolitost. Praktickým projevem těchto vzorců je určitý názor dané bytosti, jehož důsledkem pak je způsob, jakým reaguje na určitou životní situaci, a to ve formě myšlenky, pocitu či konkrétního činu. A protože účelem pobytu duše ve fyzickém nosiči – těle – je ověření působnosti těchto životních principů vlastní zkušeností, je skrze jakýsi systém energetických membrán – filtrů kontinuity vědomí – omezeno určující působení těchto čistých pravzorů životních principů: při „sestupu“ do vtělení jsou ponořeny do nevědomí, takže osobnost ve fyzickém těle coby nástroj duše přijímá každou životní zkušenost jako novou, nerozeznává zprvu podstatu životních principů skrze ni se projevujících, a má možnost postupným získáváním zkušeností skrze přijetí zpětné odezvy na své činy svou svobodnou vůlí v každém okamžiku měnit „vyladění“ těchto energetických vzorců, určujících konkrétní projev určitého životního principu touto osobností. Z každé jednotlivé zkušenosti v řadě životů za sebou jdoucích získává bytost jakýsi energetický „zápis“, paměťovou stopu uloženou ve svých jemnohmotných tělech. Souhrn těchto „zápisů“ týkajících se jednoho konkrétního životního principu pak tvoří jeho podobu, kterou pro danou bytost má, tedy její osobní názor a postoj týkající se tohoto principu. Tato energie pak rezonancí přitahuje do okolí dané bytosti osoby a tvoří takové situace, které energeticky odpovídají obrazu příslušného životního principu, který ona bytost v sobě nosí. Toto je vysvětlení faktu, že každá bytost sama sebou, svou podstatou tvoří svůj život, protože potkává takové bytosti a dostává se do takových situací, které jí přesně odrážejí její vlastní postoje a názory. Pokud tedy chce změnit určitou oblast v svém životě, která se jí nelíbí, musí nejprve změnit příslušným způsobem sama sebe, jinak to možné není.
Z tohoto vysvětlení je patrné, že k tomu, aby bytost pochopila chyby, kterých se v životě dopouští, nepotřebuje nic než srovnání sebe a svého okolí, protože to jí je přesným způsobem odráží. Srovnání s minulostí či převzetí poučení z životní zkušenosti jiného však může být užitečné v tom případě, kdy je tato bytost tak zanořena do svých problémů, že jí bude chybět nadhled k tomu, aby je mohla smysluplným způsobem řešit. Nevidí pak podstatu ukrývající se v určitém jednání, protože ji není schopná pod jejím projevem – konkrétní formou - rozeznat. Zde pak může pomoci například regresní terapie ve formě náhledu do jednoho či více minulých životů oné bytosti, protože představí jinou formu projevu onoho řešeného životního principu, a tudíž umožní potřebné odlišení formy od podstaty. Tato možnost však může být naplněna pouze v tom případě, kdy je vedení do minulosti zprostředkováno takovým průvodcem, který již má onu životní oblast vyřešenou, který tedy chápe podstatu energií, které se pokouší pochopit jeho svěřenec. Pak může rezonance energií téhož životního principu mezi oběma účastníky umožnit pochopení tomu, který vchází do své minulosti, aby se tak vyrovnal s některou svou chybou. Pokud tomu ale tak není, tedy ten, kdo druhého vede do minulosti, onen řešený problém sám zpracovaný nemá, pak ho nejenže nepomáhá odstranit, ale naopak ho souhlasným působením svých energií ještě zesiluje. Jistý klad by bylo možné vidět v tom, že zesílení energií uvnitř člověka způsobí i zesílení vnějšího tlaku událostí, které ho nakonec dovedou k pochopení, ale tento účinek způsobuje většinou dotyčnému tak nepříjemné a bolestné zkušenosti, že by si ho jistě dobrovolně nevybral… nehledě k možnosti tělesných i psychických poškození a problémů v případě, že onen vnější tlak překročí únosnou míru. Samozřejmě pak zde dochází i k navázání negativní karmické vazby, kdy se takovémuto neúspěšnému průvodci do minulosti vrátí veškerá bolest a problémy, které svým vlivem svému svěřenci způsobil.
Ptáš se, milá moje, jak lze poznat, má-li člověk určitou životní oblast zpracovanou a pochopenou? Je to velice jednoduché: kdo chápe, ten neodsuzuje, sebe ani druhého, ale naopak s láskou přijímá veškeré jednání druhých, protože velice přesně chápe důvody, které je k němu vedly. Přijímá je bezvýhradně – ví, že po nich nemůže chtít víc, než mu mohou dát, než sahají jejich možnosti. Přijímá je s láskou – ne „ i když“, ale „právě proto, že“ vidí všechny jejich chyby i s tím, proč vlastně vznikly, a vidí i nejvhodnější cesty pro jejich odstranění, kdy pro každého určí takovou, která je dovede k pochopení cestou lásky, radosti a sebepřijetí, nikoli cestou bolesti, smutku a sebetrestání. Toto vše ovšem každý je schopen druhému dát teprve potom, co totéž umí dát sám sobě: láskyplně se přijmout se vším všudy, uznat s láskou za svoje všechny své vlastnosti, kladné i záporné, a před žádnou nezavřít oči se strachem a odmítnutím. Pouze a jedině láska – bezvýhradné přijetí - totiž otevírá cestu k řešení chyb a omylů, strach - odmítnutí - naopak tuto cestu uzavírá.
_________________________
Ještě tedy k podstatě toho, čemu se říká pochopení - nejde ani tak o to něco jenom vědět, jako spíš ztotožnit se s tím, stát se onou energií: pak umíme rozpoznat její působení kdekoli a kdykoli uvnitř sebe i ve svém okolí, a také ji v životě prakticky cíleně používat….je v tom značný rozdíl, vnímavější ho velmi dobře chápou.
A jak jsem se tuto cestu naučila aplikovat v praxi já? Nepřetržitě sleduji sebe ve vztahu ke zpětným reakcím okolí, sleduji energetické pozadí pozorovaných jevů a snažím se dopátrat všech souvislostí mezi nimi, abych pochopila základní zákony, které řídí jejich běh. Když si nejsem jistá, který konkrétní princip za nimi stojí, zeptám se svého učitele…a takovýmto způsobem skládám dohromady střípek po střípku fakta, dokud se mi nesloží v celistvý obraz, který pak přijmu jako nové poznání, hlubší vhled do podstaty bytí, než jaký jsem dosud měla. V tomto procesu pochopení se buduje velice účinný nástroj ke změně sebe sama a zároveň metoda poznání, protože jistě se mnou budete souhlasit v tom, že každá činnost je tím efektivnější, čím více informací máte o věci, kterou děláte. Jaký je tedy onen hlubší vhled do podstaty bytí, který člověku otevírá širší možnosti projevu?
