Svou odpověď začnu otázkou: kdy začíná být člověk soběstačný? Je to tehdy, když přestává používat energie druhých jako hlavního hodnotícího kritéria pro svoje závěry a rozhodnutí, ale použije ten jediný Zdroj, který pro něho může být zřídlem čisté pravdy: hlas Já Jsem, vědomí Všejednoty, kterým skrze jeho srdce k němu mluví jeho duše. Pouze skrze toto vědomí totiž může získat pohled na absolutně čisté pravzory všech životních principů vetkaných do stavby projeveného bytí, a tento pohled se před ním otevře tehdy a teprve tehdy, když odloží veškeré osobně zabarvené názory na tyto principy, které čistotu oněch zmiňovaných pravzorů ve stavbě energetických těl člověka deformují. A kdy tyto energie od druhých přestává potřebovat? Tehdy, když sesbírá na své cestě dostatek zkušeností, aby jeho úhel pohledu zahrnoval všechny typy životních zážitků, aby si tyto jednotlivé dílčí pohledy nemusel brát od ostatních bytostí.
Uvědom si, že cesta vývoje každé duše vychází ze stavu, kdy všechny byly součástí jednotného celku, tudíž absolutně závislé jedna na druhé. Jednotné Boží vědomí tvoří vše, co existuje, „vně“ Boha není nic, proto vše projevené se nachází uvnitř tohoto vědomí. Na jednotlivé části sebe sama rozštěpené v procesu tvoření tedy Bůh nahlíží směrem dovnitř sebe. Toto rozštěpení na jednotlivá dílčí vědomí však umožnilo vznik nového úhlu pohledu – rozštěpených částí je víc než jedna, proto je možné pro každou z nich poznávat i své takto vzniklé okolí, nejen sebe sama. Protože ovšem vše je zahrnuto ve všem a Božího vědomí je možné dosáhnout každé jednotlivosti bytí, pokud se svým vědomím promítne až k počátku odkud vyšla, tato jednotlivost se může dívat i tímto úhlem pohledu: pohledem dovnitř sebe, namísto okolo sebe.
Pohledem dovnitř sebe a nasloucháním hlasu své Boží Přítomnosti, který vychází ze společného Zdroje z něhož pramení veškerá dílčí vědomí projeveného bytí a jeho srovnáváním s nabytými zkušenostmi totiž každý může objevit, co to je ona Prvotní Dokonalost, a dalším přizpůsobováním svých energií se jí opět přibližovat až ke konečnému splynutí s ní. Naopak pohled vně sebe bytosti přesně odráží, jaký je momentální stav jejích energií, protože těmto jejím energiím dokonale odpovídá její okolní realita. Tento vnějškový pohled tudíž jako v zrcadle odráží jakýsi „pracovní materiál“ který má dotyčná bytost ve formě svých energetických vzorců k dispozici, a pohled dovnitř sebe jí zároveň umožňuje podívat se na cíl, ke kterému směřuje, a porovnat s ním svůj současný stav. Znalost zákonů podle kterých funguje projevené bytí pak oné bytosti dovoluje určit nejvhodnější a nejkratší cestu, jakou se ke svému cíli může přiblížit. Této znalosti se každá duše učí v postupném procesu sebeuvědomování, kdy ve sledu opětných zrození do fyzické roviny se učí používat energie každého životního principu v návaznosti na obecné zákony pohybu energií v projeveném bytí.
Dokud tento proces sebeuvědomování (který je zároveň procesem individualizace a osamostatňování) nedostoupí do určitého stádia, bytost neovládá svoje energie, ale ony naopak ovládají ji. Děje se to proto, že tato bytost neví nic o jejich účelu a působení na místo určení kam je vysílá, proto je používá pouze s ohledem na vlastní prospěch, aniž by brala ohled na zpětnou vazbu, na návrat zrcadlově stejných energií, které ji v odpověď na vyslání energií jejích přijdou zpět. Ve své nevědomosti pak na tyto vracející se energie pohlíží jako na něco, co není závislé na její vůli, protože si ve svém vědomí skrze poznání ještě nespojila oba energetické póly (vyslanou a navrácenou energii) do jednoho celku. Teprve opakované prožívání obou těchto energetických pólů v mnoha a mnoha vtěleních bytosti umožní pochopení jejich společné podstaty z nichž oba vycházejí, a její vědomí se tudíž může posunout na vyšší stupeň, protože už není zanořeno pouze v jedné z obou polarit: sjednotilo je v sobě, čímž se automaticky ztotožnilo s podobou této energie tak, jak existuje na stupni, kde ještě není v sestupném procesu tvoření rozdělená na dualitní protipóly. Protože ovšem prožila vlastní zkušeností i stav rozdělených dualit, zahrnuje v sobě toto poznání i s tím důsledkem, že podle svého tvořivého záměru onu energii může používat v oblasti světa projevu – dualit, a její vědomí přitom stojí ukotveno ve středu nepolární-neprojevené Celistvosti. Tímto procesem poznávání pak bytost v sobě postupně zpracovává energii všech životních principů, a stoupá po žebříčku vědomí stále výš.
Duše moje, ptáš se na závěrečné poučení, jakési shrnutí, které z této mé promluvy vyplývá? Vyjádřil bych ho následovně: míra svobody a nezávislosti každé bytosti závisí na stupni poznání, kterého dosáhla. Čím větší je její pochopení podstaty a způsobu fungování energií ze kterých je utkáno projevené bytí, tím větší nezávislosti na energiích jiných jednotek vědomí dosáhla, protože svým ztotožněním se s dokonalými předlohami životních principů sjednotila své vědomí s vědomím vyššího celku a tudíž její energie dosáhla takového stupně celistvosti, že si nemusí její chybějící části „vypůjčovat“ od svého okolí. Má svůj vlastní pohled na stavbu projeveného bytí, který z těchto jejích energií vychází a je jimi podmiňován a určován, a nemůže být tudíž ovládána žádnou vnější strukturou, která by její nevědomosti mohla využít, aby ji na sobě učinila závislou.
Uč se, chápej a poznávej, a dej se přitom vést hlasem své Boží Přítomnosti v sobě, který k tobě promlouvá cítěním tvého srdce, intuicí: to je pomocník nad jiné spolehlivý, který jediný ti na tvé cestě může poradit nezaujatě, protože vychází až ze Zdroje, ve kterém se všechno sjednocuje. Pamatuj – všechny ostatní méně celistvé pohledy ostatních tobě podobných jednotlivých dílčích vědomí už nezahrnují Prvotní Dokonalost, jsou podle stupně své oddělenosti od ní více či méně zdeformované a nedokonalé. Jakoukoli informaci, která se k tobě na tvé cestě dostane a kterou si do života svými energiemi zveš, máš tedy procítit svým srdcem, otevřít se jí v láskyplném přijetí, abys umožnila Bohu skrze tvé nitro k tobě promluvit a za prvé osvětlit, jak dalece je ona informace v souladu s dokonalostí podstaty kterou jako forma projevuje, a za druhé zjistit, jak vhodné je pro tebe a pro tvůj další vývoj její přijetí a tvé ztotožnění s ní. Podle tohoto zhodnocení pak můžeš přijmout takové její části, u kterých zjistíš jejich souhlasnou vibraci s podstatou uloženou v prvotním Zdroji všeho projeveného. Pokud bys takto přijala zvnějšku jakoukoli informaci celou a bezvýhradně se s ní ztotožnila, umožnila bys tím pouze další svoje ovládání skrze osobní zabarvení této informace, kterou do ní vložil ten, od něhož k tobě přišla.
_______________________
Když jsem do určité míry vstřebala tyhle informace a začala je navazovat do souvislostí se všemi fakty které jsem až doposud znala, a také se životními situacemi, do kterých jsem se v běhu dne dostávala, zněla má další otázka následovně: „No dobře, teorii bych tedy chápala, ale jak se to KONKRÉTNĚ dělá???“
