Milá moje, ptáš se na téma závislost. Závislost je v podstatě druhým pólem ovládání, jsou to dva nedílné projevy téže energie: ten, kdo je závislý, je ovládán tím, na kom nebo na čem je závislý.
Dovolíš-li, trochu to rozvedu. Kdy se člověk stává závislým? Je to tehdy, když ke svému životu v nějaké oblasti nevystačí se svými energiemi, a potřebuje jejich doplnění z okolí. Není energeticky soběstačný, využívá jiný, vnější zdroj energií. A jakým způsobem je získává? Pokud v sobě neumí vytvořit energii určitého typu která je k jeho životu potřebná (toto zablokování je způsobeno strachem buď přímo z ní nebo z určité formy jejího použití), buď ji získává od jiného člověka, který má této jemu potřebné energie přebytek a tudíž i potřebu ji dávat jinému (i to je forma závislosti – takový člověk si odůvodňuje smysluplnost své existence závislostí druhých na sobě), nebo zvolí jinou možnost: pokud nechce být závislý na člověku – bytosti sobě rovné, vytvoří si závislost ve formě příjmu podobné, ale kvalitativně jiné energie formou určitého návykového jednání. Do této kategorie patří různé neurózy či zlozvyky, včetně závislosti na příjmu určité látky, která dotyčnému člověku ony nedostatkové energie ve vědomí symbolizuje (například drogy včetně nikotinu a alkoholu, ale i nadměrný či naopak nedostatečný příjem jídla nebo hromadění věcí ve svém okolí – závislost na majetku).
Proč se to děje, když člověk byl stvořen jako dokonalá bytost? Protože vědomě odložil svoji dokonalost, aby pochopil, co to vlastně je. Aby se totiž toto pochopení mohlo stát skutečností, potřeboval se na onu dokonalost takřka „podívat z odstupu“. To je jeden aspekt problému. Druhým je, že pochopení v duchovním pojetí není pouze rozumové přijetí: aby jakákoli bytost něco skutečně pochopila, musí energie chápaného principu přijmout na všech svých úrovních, stručně řečeno musí se s chápaným principem ztotožnit. A navíc – toto ztotožnění se musí být plně vědomé.
Co nejprve musí proběhnout, aby byly splněny tyto podmínky? Uvědom si, že dokonalá duše čerstvě se oddělivší z vědomí Všejednoty nemá ještě vytvořené vědomí vlastního Já, teprve se učí existovat v oddělenosti, učí se zacházet se všemi novými energetickými možnostmi, které jí z jejího nového způsobu existence vyplývají. Ano, je samostatná. Je samostatná, ale dosud neví, co všechno tenhle pojem zahrnuje, a navíc se do jejího energetického spektra přidává nový stav energie, který se přidružuje k její oddělenosti, a se kterým se ve svém celostním bytí dosud nesetkala – strach. Strach je zároveň příčinou i důsledkem oddělenosti a izolovanosti. Duše ho cítí, ale zatím neví, co to je, je to pro ni jedna z novinek, se kterými se učí zacházet, prožít je, ztotožnit se s nimi, a tím je ovládnout. Opět připomínám: „Neovládáš-li něco, ovládá tě to.“
Co se stane, když dokonalá, harmonická, celistvá a úplná bytost touží poznat a pochopit, jaká je podstata těchto jejích vlastností? Odloží je, aby se na ně mohla podívat z odstupu, to už jsme si pověděli. Ale jakým způsobem to udělá? Všechny tyto vlastnosti se vzájemně podmiňují, odloží-li jednu, zanikají i všechny ostatní. Takže – bytost vědomě přestává být dokonalá tím, že přestane být celistvá a úplná, čímž zaniká i její harmonie.
Bytost přestává být celistvá, rozdělila se bariérami vytvořenými ve svém vědomí na jednotlivé složky, které už si neuvědomují svoji jednotu, dokonalost ani harmonii. Vnímají se jako izolované ostrůvky vědomí, nedokonalé a disharmonické. Jsou od sebe odděleny bariérami strachu, které jim umožňují existovat odděleně, ovšem jejich disharmonie a nevyváženost, energetická nejednotnost, dává vznik energetickému spádu mezi nimi se všemi jeho důsledky: bytost, která má v určité oblasti energetický nedostatek podle zákona rovnováhy k sobě přitahuje tu bytost, která ve stejné oblasti oplývá energetickým přebytkem. Jsou nedokonalé, proto se takto sdružují, aby skrze doplňování svých energií spolu pocítily záblesk oné dřívější dokonalosti a harmonie, jejíž byly součástí. Protože však je od sebe odděluje strach, není jejich energetická komunikace dokonalá, a k jejich opětovnému splynutí v jednu bytost takto dojít nemůže; lze ho však dosáhnout jinou cestou. Paradoxně to, co tyto bytosti přitáhlo k sobě, tedy energetický spád , polarita vzniklá mezi nimi v důsledku nerovnováhy jejich energií, je od sebe zároveň odděluje: dokud tento spád existuje, je důkazem toho, že nejsou stejnou bytostí, nemohou tedy splynout v jedno. Protože další důležitý zákon, na kterém je postaveno projevené bytí, zní: „Nemůže existovat jednotka vědomí energeticky totožná s jinou. Jakmile se dvě či více jednotek vzájemně energeticky ztotožní, automaticky splývají v jedinou bytost.“
Chápeš už ten mechanismus? Dokonalá bytost se za účelem sebepoznání rozdělí v určitý počet nedokonalých jednotek vědomí, které skrze vzájemnou komunikaci a předávání energií se znovu dostávají do rovnováhy, kterou měla původní bytost, ze které vznikly. Jakmile se všechny tyto složky původní bytosti tímto vzájemným sdílením se energeticky ztotožní, splynou znovu v jedinou bytost, kterou původně byly, ovšem bohatší o zkušenost oddělenosti, nedokonalosti a disharmonie - strachu, která skrze energetický kontrast jí teprve umožnila celistvé poznání celistvosti, dokonalosti a harmonie – lásky. A protože projevené bytí funguje jako hologram, lze toto rozdělování vědomí a opětné scelování pozorovat nejen v rámci jediné velké „Bytosti“ – v lidstvu jako celku, ale i uvnitř vědomí jednotlivých lidských bytostí.
Ano, je to tak, duše moje: na této cestě znovusjednocení se nyní nachází nejen celé lidstvo, ale celá tato planeta jako celek, všechny bytosti, které jsou součástí jejího bytí. A ptáš se na způsob, jakým tohoto opětovného sjednocení dosáhnout? Vzpomeň si, už jednou jsem řekl: „neovládáš-li něco, ovládá tě to“. Až se lidé i všechny ostatní bytosti na Zemi naučí zacházet se strachem tím, že skrze jeho bezvýhradné přijetí pochopí jeho podstatu a tím ho i ovládnou, budou moci cíleně tento strach přeměňovat v lásku: odstraní tím oddělující bariéry neporozumění, a nahradí je sdílením se ve vzájemném porozumění. To, co jeden ovládá, nabídne nezištně a laskavě ke sdílení druhému který tuto dovednost nemá, aby se ji též mohl naučit. A od jiného naopak beze všech pocitů vlastní nedostatečnosti či ponížení se učí dovednostem, které nemá on sám. Aby se ovšem toto mohlo stát skutkem, je nutné, aby se všichni účastníci tohoto procesu dostali do takového stupně rozvoje vědomí, kdy jsou schopni se bez výhrad přijmout takoví, jací skutečně jsou, se všemi přednostmi i nedostatky – tím zároveň totéž dokáží i ve vztahu k druhým. To vše už jsme si detailněji rozebrali v tématech minulých otázek. A až tento proces jednou – za dlouhá staletí – dostoupí určité mezní hranice, splynou všechny bytosti žijící na této planetě v bytost jedinou, ve vědomí jediného Já.
Správně cítíš, že tímto splynutím vývoj vědomí nekončí, na této cestě stojí další a další takováto sjednocení….až dojde ke konečnému završení ve splynutí posledním, kterým se veškeré projevené bytí vrátí zpět do své neprojevené podstaty, prvotního Zdroje, ze kterého pramení veškerý vnímatelný projev čehokoli.
Pochopila jsi tedy podstatu závislostí, duše moje? V určité fázi vývoje vědomí jsou nezbytnou nutností, důležitým nástrojem poznání. V další fázi – této, moje milá - ovšem nastává doba, kdy pro další vývoj je naopak nezbytné učit se závislosti odstraňovat. A jakým způsobem, jak konkrétně je možné to učinit?
Je to velmi jednoduché – vzájemným sdílením se v lásce. Izolovanost, neporozumění a strach budou po celém světě ustupovat spolupráci, pochopení a lásce. Veškeré energie, které dopadají na tuto planetu, tomuto procesu začínají napomáhat, a toto směřování k lásce se bude v budoucích letech stále zrychlovat, neustále bude stoupat intenzita těchto energií. V lidech, kteří se těmto energiím otevřou, se bude stále zvyšovat touha po lásce, sdílení se s druhými, po komunikaci, vzájemném předávání informační energie ve všech možných formách. Soustředěnost lidského vědomí na Já Sám nahradí soustředěnost na jiný stav vědomí – Já Jsem, jednotlivec se místo pouze na sebe samotného jako izolovanou bytost zaměří na sebe v souvislosti s celkem – Všejednotou. Lidé si přestanou sobecky bránit a uzavírat svoje energie před ostatními, přestanou mít strach z kontaktu s energiemi jiných bytostí, protože je přestanou vnímat jako ohrožení své svrchovanosti. Pochopí totiž, že otevřením se a sdílením se s ostatními o tuto svoji energetickou svrchovanost nepřijdou, dále mohou zůstat sami sebou, protože podle zákona návratu energií – akce a reakce – jim do života nemůže vejít žádná energie, kterou zároveň nenosí v sobě: přestanou-li tedy narušovat svrchovaný prostor druhých, nemůže být nijak ohrožen ani prostor jejich. Pak bude otevřená cesta k volné výměně informačních energií, pak budou skrze vzájemné láskyplné sdílení se pocitových i myšlenkových znalostí a dovedností odstraňovány vzájemné závislosti tím nejrychlejším možným tempem.
A jak se tento proces navenek bude projevovat? Prostá lidská laskavost, úsměv, štěstí, nesobeckost a radost – toto vše jsou projevy, důsledky i nástroje přijetí oné vlny energií lásky, která míří k této planetě. Čím více tyto vlastnosti v sobě lidé rozvinou, tím větší energetické navýšení jim ona vlna bude schopná předat.
Mnohými zkouškami ještě všichni lidé projdou, než přijde, a ptáš se, jaké z nich jsou nejdůležitější? Ty nejprostší, má milá – třeba tvůj upřímný a radostný úsměv do zamračené tváře tvého bližního, který mu v srdci rozsvítí stejnou lásku a radost, která se nachází v srdci tvém. Síla rezonance je ten nejmocnější nástroj tvoření, máš-li ve svém srdci jako cíl svého bytí lásku. Máš-li v něm ale strach, stane se z ní nástroj ničení a zmaru. Pamatuj, že jsi byla stvořena k obrazu Božímu, a možnost tvoření své reality ti byla dána stejně tak, jako jednomu každému z lidí. Sama sebou tvoříš svůj svět - tím, co si neseš v srdci: stejné energie si rezonancí přivoláváš do života. Máš možnost tvořit, spojovat a sjednocovat láskou, nebo ničit, oddělovat a bořit strachem. Oba tyto stavy vědomí mají samozřejmě svůj účel v projeveném bytí, protože je nemožné stvořit něco nového, pokud staré mu neuvolní prostor. Důležité je pochopit a tím i ovládnout oba dva energetické stavy ve všech životních principech, pak budou teprve skutečně uvolněny tvé tvořivé možnosti k volnému použití tvého vědomí; ovšem pochopíš je a můžeš je používat jen tím, že vyrovnáš své závislosti, a staneš se harmonickou bytostí vibrující v souladu s vyšší jednotkou vědomí, do které svým původem patříš. Dokud se to ale nestane, budeš jen nevědomým nástrojem, bez možnosti zasahovat do tvoření skutečností svého života. I to je však cesta, a záleží na svobodné volbě každé duše, zda si zvolí roli nevědomosti, pasivity, závislosti a ovladatelnosti, nebo roli vědomého poznávání vedoucí k rozvoji celistvosti a harmonie celé své bytosti – roli svobodného využívání svých tvořivých možností.
_________________________
Přemýšlela jsem v této návaznosti dál: je sice užitečné vědět, co to je závislost a rovněž veškeré souvislosti které se k této problematice váží, ale pro to, aby člověk pochopil podstatu celé věci a zároveň tento problém dokázal řešit, je nutné jít do větší hloubky, vědět něco víc.
Začnu se teď ptát z druhé strany než minule: kdy se člověk stává nezávislým, svobodným? Odpověď se po přečtení předchozího textu sama nabídne - je to tehdy, když veškeré energie které potřebuje k životu je schopen získat skrze sama sebe, bez nutnosti převzít je od nějaké jiné jiskry vědomí ze svého okolí. Ale tohle dokáže jedině tehdy, když je schopný tyto energie v sobě kdykoli vytvořit. Tuto dovednost pak získává tím, že se je naučí za prvé bezchybně rozeznávat, a za druhé dokonale a za přesným účelem používat, v jakékoli situaci do které se kdy může dostat, tedy v jakékoli formě: jedině to totiž dokazuje, že pochopil podstatu, do které se tyto formy oblékají. Ale jaké je hlubší pozadí celého problému, a také jaké jsou souvislosti, které z něho vyplývají?
