Neber jména božího nadarmo

Jakub:
Ahoj, já jsem Jakub...
Jen mě prostě napadlo, jestli je dobrý, abychom to dělali......... - víš - bavili se o Bohu. Mnohdy usednu k internetu a dívám se, kde co přibylo, kdo co zase někde připsal. Oni - lidi sou chytrý - fakt inteligentní a chytrý, to se mi líbí. Hodně lidí si uvědomilo, jak je to s jemnými energiemi, jak lidem pomáhat od nemocí, jak se mezi sebou lépe bavit, vyjadřovat, "spletence zvučných slov odívat duchem a hvězdnou poštou brilantně zaparkovat smysl jejich v mnohdy pokrouceném vědomí nebožákově a tím mu odhalit další, nové a nečekané Božské obzory a nastolit proces jeho vyzdravení".
Uzdravovat! My lidé vlastně ani nic jinýho nechceme - když tak nad tím dumám - chceme být prostě zdraví, v pohodě, milovat se, žít v míru a po smrti "next level" popřípadě "game over - You win!". Víš, ale pořád se nemůžu zbavit takovýho zvláštního pocitu, když si čtu ty příběhy té spousty lidiček, kdy každej přispěje svou troškou do mlýna, řekne, napíše něco pěknýho o Bohu nebo, chceš-li o Absolutnu o Já o Brahma o trojjedinosti světa, .....že nic z toho není potřeba. Vlastně...nic. Nikdy sem nechápal, proč nám tak farář tloukl do hlavy to přikázání "nevezmeš jména Božího nadarmo". Jak vlastně chápat takové "nadarmo"?

Taky hledám... A nespokojim se s málem. Není dne, co bych na To nemyslel. Není minuty!, co bych na To nemyslel, cejtim se jak na trní a právě docházim na to, ..........................že ten farář měl pravdu. NEBER JMÉNA BOŽÍHO NADARMO!!! Chápeš? To neni sranda! To je skoro až výhružka. Necítils někdy takouvou tu....jak bych to řek...."přežranost" tim všim, co se snažíš do sebe o tom Bohu dostat? Jedna kniha, druhá kniha, sem přednáška, tam kurz, hnedle jóga, zejtra třebas jehovisti, vono je to koneckonců jedno... Nejsi toho přežranej? Já fakt nevim, jestli my bychom se o tom měli tak bavit. Nikdy sem to nevnímal, ale teď mi to nějak dělá problém. Já o Něm začímám mlčet. Ticho... Mlčet.... Být pamětliv, ale mlčet... Žádné diskuse, debaty. Žádné stránky na internetu, s bílou holubicí. Jen Ticho. Všeprostupující ticho... V tichu, je prázdnota, můj drahý! A v prázdnotě je plnost všeho!!! Proto, jen ten, kdo o Mě mlčí, ten dodje vysvobození... Proto NEBER JMÉNA BOŽÍHO NADARMO....





Straptom:
Milý Jakube,
jsem rád, že jsi mi napsal. Velice mě to zaujalo a s Tvým svolením bych tvůj text rád dal na stránky Cesty duší. Dotknul ses tématu, se kterým se potýkám jak já, tak i jistě další autoři. Ono je to o tom předat něco absolutního a objektivního, ale pokud se o to člověk snaží, vždy tak skončí u pocitu, který je nepřenosný. Je to jako by ses snažil popisovat lásku. Můžeš to dělat stylem "je to takový příjemný pocit, kdy je ti hezky..." a nebo to můžeš dělat opisem "Světlo proniká do nitra tvého srdce..." Jakýkoliv popis Boha je nesmysl. Ve Vesmíru je vlastně jakýkoliv popis nesmysl, protože vše zkrátka Je. Pozorovat bez analýzy - to doporučoval i Ježíš. Jen Být - doporučuje snad každý myslitel... A přesto takový popis nesmyslný není a má ve Vesmíru obrovský význam. Dávání pocitů a myšlenek do slov není jen popis, ale je to vytvoření něčeho "nového", a to je na těchto stránkách to podstatné. Já chci, aby lidé psali. Chci to proto, aby se skrze to, co napíší (skrze svou tvorbu) uvědomili, kým jsou. Kým vším jsou. Aby tvořili to, kým jsou. Všechny texty, které jsem kdy napsal, mají v prvé řadě význam pro mě. Povídka Ex-anděl? Tak jsem se cítil, když jsem jí psal. Rady o sebekritice? Psal jsem to, když jsem jí sám řešil. Všechny ty stránky a stejně tak texty na stránkách Cesty duší jsou o tom, kým je člověk, který je píše je a kým by chtěl být. Bůh má nekonečně podob a jakýkoliv "popis" je stejně tak špatný jako je správný. Já píšu o tom, co mě dělá šťastným a v mnohém i o tom, co chci, aby mě dělalo šťastným. Skrze texty ukazuju kým jsem a kým bych chtěl být. Pokud si čtenář přečte mé rady nebo povídky, může souhlasit nebo nesouhlasit, ale to má význam JEN pro něj a jeho určení, kým je. A to platí i pro ty, kteří si přečtou tři knížky a napíšou čtvrtou. Každý si ke svému vnitřnímu tichu musí dojít sám, ale řada lidí nejprve musí zjistit, že uvnitř nich nejaké takové ticho je. Já nejsem svatý, nejsem guru a nesnažím se popisovat Boha. Zkouším skrze své texty tvořit radostnější život - pro sebe díky tomu, že se skrze ně poznávám a pro ostatní, kteří skrze ně také poznávají, kým jsou a kým ne. Lidé se tak málo znají...
Větu "neber jména božího nadarmo" chápu spíš jako výraz pokory ke všemu stvořenému. A já věřím, že pokoru k Bohu autoři našich stránek mají. Miluj to - miluj každý text, který si tu přečteš, a pokud s ním nebudeš souhlasit, oslavuj nekonečnou mnohost Vesmíru. A já jsem vděčný Internetu, knihám a přednáškám nabitých různými Pravdami o tom, jaký svět je, protože každá rozmanitost specifikuje, kým člověk je, než zjistí, že je vlastně Vším. Medituj v tichu, choď na procházky nebo se zlob na různorodé vykladače neuchopitelné Pravdy - dělej si, co chceš. Buď kým chceš...





Jakub:
Víš, je to jak píšeš a i včera při psaní toho dopisu sem si to uvědomil. Člověk mluví vždy rád a zaníceně o tom, čeho by chtěl dosáhnout. Rád bych mlčel, ale vím sám, že to neumím. Ale stejně tak vím, že to umím. Vím to! Slyším to v tichu.. Všiml sis někdy toho, jak ticho strašně piští?? Je to nejkrutější zvuk, jakej sem kdy slyšel. Ticho de fakt uslyšet!! Soustřeď se a ucítíš děsnej tlak na uši a hvízdot vesmíru v krásných vlnách. Je to jako moře, panečku :) Příliv a odliv...
Přál bych Ticho všem. I sobě. I Tobě, Tome. Jednou se v něm vykoupem, jako v tom moři, až bude cesta našeho Božího poznání u konce, potom se jako ticho rozplynem do všech konců, do všech počátků a nebudem muset platit za jízdenku...
" " s Tebou........ (víš, že jeho jméno nerad beru nadarmo ;o))