Pátá tachyonová terapie u Míly
16.11. 2005 (nahrano na cd) (ze zápisu z mého mystického deníku)
K Mile jsem prijel v polorozkladu, s vybudovanou sebelitosti. Ale znal jsem priciny. 1.-5. cakra zablokovane, ostatni otevrene, vertikalita caker na 70%. Poprve jsem pouzil ztachyonizovany kokon pro zvertikalizovani caker a miril na me ztachyonizovany krystal Vortex Pendant II. Jinak byl postup stejny jako v predchozich terapiich. Poprve jsem pustil vsechny myslenky a naladil se na Zdroj. Resily se vztahy. Na konci vertikalita caker 100% a vsechny otevrene.
Šestá tachyonová terapie u Míly
29.11. 2005 (nahrano na cd) (ze zápisu z mého mystického deníku)
Mila poznala pokles sebeduvery, ktery jsem si za tu dobu stihnul vybudovat z osobnich situaci, ktere jsem za 14dni plne neustal. Cakry 1-3 zablokovane, ostatni otevrene. Vertikalita caker 80%. Opet jsem byl ve ztachyonizovanem kokonu a miril na me Vortex Pendant I. Po relaxaci prislo opet mackani bolestivych bodu na zadech a jejich oznacovani cisly bolesti. Pote prislo tradicni ztachyonizovavani krystaly TLC bars. V prubehu toho doslo mezi nami s Milou k rozhovoru, ktery mi prinesl smysl meho studovani a zivota. Vypracovali jsme Projekt. Konecne jsem zacilil. Po ztachyonizovani nastalo odblokovani. Videl jsem zasnezeny stozar plachetnice. Citil jsem studenost a mrtvost. Chtel bych tam modrojas, ne tak temno. Nejvice mi na tom vadila staticka mrtvolnost, zpustlost. Mila se ptala: Co by se s tim melo stat, aby se to zmenilo ? - Zprovoznit, vyjet v modrojasu vstric oceanu. Muj vztah k tomu - bylo to negativne tajemne. Nevyuzivam to, bojim se tam priblizit. Neco jako informace o negativnich magickych vecech, ktere bych radeji neznal.
Vse, co existuje okolo me jsou aspekty meho ja. Co udelat proto, aby se to nemuselo opakovat - Nepritahnout si to strachem. Co je strachem v nas pokrivene, objevi se stejna pokrivenina zevne. Chci-li prozit neco noveho, potrebuju nove energie, abych je mohl pouzivat jako sve nastroje. Zakladem je zacilit a jit. Co k tomu potrebuju ? - Vubec nic. Tak proc uz nejsem na ceste :) . Ja zamirim kus, a pak se zabrzdim. -Chybi cilevedomost. Citil jsem oddelenost - jen ja a me energie -to me brzdilo. Izoluju se proto, ze je to "bezpecnejsi". Konkretne je to strach ze zodpovednosti. Pokud ji prijmu... - ono by to slo pak jit tou cestou. Strach se naplno do toho, co delam, ponorit. Je treba si uchopit ten strach a ... rozpustit. Vyloupnuot se z toho a otevrit se; prijmout vse - nechat sebou protekat svet. - Je to daleko uvolnenejsi a otevreny pocit. Aby to bylo dokonale je treba to jen... vydrzet. Pokud bych se mel s touto prijimajici uvolnenou energii do neceho pustit, slo by to vse rychleji, jemneji... A ted se nam plachty zmenily v krasnou plachetnici, svoboda. Vnimam a prijimam tu energii a bolestivy bod na zadech prestal razem bolet.
Ve druhem bolestivem bodu na zadech jsem videl ve tme rozeklanou zanesenou svetelnou sterbinu. Kdyby to melo byt jak to ma byt, nebyla by to sterbina, ale proudici svetlo. Citil jsem to jako nepouzivani meditaci. Lhostejnost. Pokud jsem ale lhostejny, neovladam zivot ja, ale jsem jim ovladanym. To zpusobuje... chaos - v momente, kdy se odevzdam nespravnym zpusobem (-ne tim, ze se otevru, ale zavru) nejsem panem sveho zivota. Lhostejnost - vzdal jsem se tvorby ve prospech stare jistoty a uzavreni. Co chci je uvnitr sterbiny a vede to dal do jejiho jadra. Zacilil jsem - a pokud to zmenim na otevreny pristup, tak muj cil (Projekt) vyjde. Otevrenim se strachy rozpousteji. Do srdce si dam svuj zarici cil (Projekt), a pak ho budu zit - budu ho zit kazdym momentem, nadechem. Vsechny cinnosti, ktere jsem povazoval za nesmyslne, ziskaly smysl. Vse zapada na sve misto, cil v srdci zapada na sve misto a zacina zarit, zare naplnuje cele me ja a je se mnou porad -jako zarici vejce - zarodek, ktery tomu dava cil a energii, ktera me vyzivuje a ja funguju jako prostup teto myslenky - ja ji pretvarim, aby se mohla fyzicky zrodit -prociteni materskeho principu ... Ono to pujde... Vertikalita 100%, vsechny cakry otevrene.
