22.4. 2005 (trvani 5,5hodiny cisteho casu) (ze zápisu z mého mystického deníku)
Prvni cakra zablokovana, 2-6 ve zmene, 7.cakra otevrena. Vertikalita 80%. Zmapovani bolestivych bodu na zadech odstupnovanych subjektivni hranici bolesti 3-10 (10 je nejvic a tentokrat jsem tento prah, ktery byl do te doby pro me abstraktni - "ze se proste nedava", tedy u jednoho bodu pouzil). Po ztachyonizovani opet krystaly SiO2 se mi znacne zmenilo vedomi (jako nikdy predtim v zivote). Bylo to jako kdyz jsem rozostroval vedomi koukanim na objekt, ale nekolikanasobne silnejsi. Pote jsem se lehce zacal trast (ale mene, nez ve druhe terapii). Nejprve se resil blok, ktery jsem vnimal jako 6tileteho chlapce s vyplaznutym jazykem a pod nim bylo dite s dudlikem... Brzy jsme se misto reseni jednotlivych bloku dostali az na samou podstatu procesu odmitani, strachu a suzujiciho (avsak "bezpecneho") ega lidstva. Ve fyzicke rovine "reseni vsech bloku zad" - jednim slovem - prozil jsem Matrix ve vedomi. Videl jsem, jak cerna koule s chapadly uzavira lidi v jejich prestavach, ktere si tvori vlastnim strachem a odmitnutim sebe jako Vesmiru. Videl jsem se svazaneho, ze ziti v upouvani strachu neni optimalnim resenim pro (muj) zivot. Je treba mit (velkou) vuli k odpoutani se od "cerne koule s chapadly, v niz jsou uvazani lide" a i kdyz jsem vedel, ze zit ve strachu je blbost, nedokazal jsem se od toho odpoutat. - Prozil jsem si (zatim ve vedomi a nikoli realne), jake by to bylo. - Byl jsem Vsim - celym vesmirem a mel jsem nekonecne moznosti tvorby. Ale dostal jsem velky strach ze zodpovednosti. Souvisi to i s tim, ze si neverim (nedostatkem sebeduvery). Nicmene ve skutecnosti ja stale tvorim sve okoli a pusobim na nej, ale je fakt, ze takhle se muzu schovat za sve ego nebo za ostatni a tu zodpovednost prehodit na nekoho jineho, i kdyz je ve skutecnosti moje. To ego je fakt magor :-) . Nedokazal jsem tam uchopit celou svou osobnost a odtrhnout se od matrixu, i kdyz jednoznacne bylo zrejme, jaky zivot je lepsi. Zda se to jednoduche a na konci to nepochybne jednoduche bude (v tom, ze to proste udelam, az se presvedcim)... Jak Mila (resp. Mistr Serapis) vtipne poznamenala - jde o to prestat byt mystikem a zacit se sebou neco delat. :-)
Cestou vlakem jsem premital - "Tak stvorim-li neco a bude-li to hezke, tak budu postupovat takhle pomalu vys.", ale ono je to vzdycky "Co stvorim, to mam" (at se schovam za ego nebo budu tvorit vedome). Stale me prijde naprosto absurdni napr. pozice ega, kdy si neco samo vytvori a samo se tomu brani (viz napr. jak jsem si prisel v terapii na to, ze se sam tlacim do mystiky a sam se tomu branim, takze se pak flakam).
Takze ted tedy jde o to chtit odtrzeni od Matrixu, zamerit svou vuli na to a... udelat to. Prijmout sebe do sebe. Buh mi pomahej.
Pozdeji odpoledne citim vyssi stav sveho vedomi. Uz to neni ale to, ze se tam nejak dokodrcam v uvolnenem stavu (napr. v meditaci) a pak zase sklouznu dolu, abych se tam "nahoru" zase nekdy, kdy je potreba, vratil. Citim to - jako ze jsem vedomim na hladine vody a potrebuju-li se potopit k urovni okoli, udelam to (bez nadrazovani sebe a podrazovani jinych), ale zase se automaticky pak vynorim a pluju dal na sve "vyssi" hladine vedomi. Je to prijemne a jsem rad, ze tento stav pretrval i po dvouhodinovem povidani si o beznych vecech s kamaradem.
Poprve jsem take necitil strach ze zmen, ktere cekaji nasi planetu a citil co se prave deje a ze to... proste musi vyustit k tomu, k cemu to vyusti. A dokonce se na to zacinam i trochu tesit.
Proces se mi spustil a zrychluje se...
